Pobřeží Slonoviny

Pobřeží slonoviny – za moderními autobusy z Česka, budoucím metrem a největší bazilikou světa

Víte, že Pobřeží slonoviny má ve svém největším městě Abidjanu jezdit stovky autobusů vyrobených v českém Vysokém Mýtě? Že se tu staví jedno z nejambicióznějších metrových systémů subsaharské Afriky? Že tu najdete největší křesťanský kostel na světě – větší než Vatikán? Nebo že městská doprava v ekonomickém centru země je přeplněná k prasknutí a intervaly někdy dosahují až dvou hodin? Jak funguje vodní doprava po laguně Ébrié? Jaké následky zanechala občanská válka v letech 2002–2011? A co krokodýli ve městě, největší kakaová produkce světa a surrealistické hlavní město? Pojďte s námi do Pobřeží slonoviny!

Základní informace o zemi

Pobřeží slonoviny (francouzsky Côte d’Ivoire, anglicky Ivory Coast) je západoafrickou zemí na pobřeží Guinejského zálivu. Hlavním městem je od roku 1983 Yamoussoukro, ekonomickým a faktickým centrem však zůstává Abidjan u pobřeží. Země má rozlohu 322 463 km² a žije zde přibližně 34 milionů obyvatel, země je tak 4x větší než ČR a má 3x více obyvatel, hustota zalidnění je tak nižší než u nás. Oficiálním jazykem je francouztina, měnou západoafrický frank CFA (FCFA, 655 FCFA = 1 EUR, tedy 26 FCFA = 1 Kč), který se používá i v dalších 7 zemích západní Afriky.

Pobřeží slonoviny sousedí s Guineou a Libérií na západě, Mali a Burkinou Faso na severu a Ghanou na východě. Na jihu je omýváno Atlantským oceánem. Země má přes 550 km pobřeží s krásnými plážemi.

Obyvatelstvo tvoří více než 60 etnických skupin, mezi nejvýznamnější patří Baoulé, Bété, Senufo, Agni a Malinké. Nábožensky je země smíšená – 2/5 muslimové (převážně na severu), 2/5 křesťané (především na jihu) a 1/5 tradiční africká náboženství nebo bez vyznání.

Z hlediska HDP na obyvatele v paritě kupní síly má Pobřeží Slonoviny o 8 543 USD/osobu, tedy 7x méně než v ČR a 77 % obyvatel má méně než 250 USD/měsíc (= 5 200 Kč). Extrémní chudoba se za poslední roky snížila, ale stále má 15 % obyvatel pod 3 USD/den (= 63 Kč), tedy pod cca 90 USD/měsíc (= 1 900 Kč/měsíc).

Jak šel čas…

🎨 1. Pravěk a první obyvatelé

Dávno před tím, než sem dorazil kdokoliv zvenčí, pokrývaly dnešní Pobřeží slonoviny husté tropické pralesy a na severu savany. Žily zde desítky různých etnik – Akan, Kru, Mande a další – každé se svým jazykem, kulturou a územím. Nebyl tu žádný centrální stát, žádné velké město. Jen vesnice, džungle a obchodní stezky, po kterých putovalo zlato, sůl a slonovina.

⚓ 2. Příchod Evropanů a obchod se slonovinou (15.–17. stol.)

V polovině 15. století připluli k pobřeží první Portugalci. Hledali zlato, koření – a slony. Místní obchodníci jim ochotně prodávali slonové kly, a tak celé pobřeží dostalo jméno: Côte d’Ivoire – Pobřeží slonoviny, byť tento název se poprvé objevil až v 19. stol.

Po Portugalcích přišli Nizozemci, Britové a Francouzi. Pobřeží se stalo rušným tržištěm. Jenže obchod se brzy přesunul k něčemu mnohem temnějšímu – k obchodu s lidmi. Otroctví zasáhlo celou oblast a odvleklo tisíce místních obyvatel přes Atlantik.

🕌 3. Muslimské říše ze severu

Zatímco na pobřeží obchodovali Evropané, ze severu přicházel jiný vliv – islám. Mocné říše Mali a později Songhai ovládaly obchodní cesty přes Saharu a přinášely s sebou novou víru, arabské písmo i gramotnost. Sever dnešního Pobřeží slonoviny se postupně islamizoval, zatímco jih zůstával věrný tradičním animistickým náboženstvím. Toto rozdělení přetrvává dodnes.

🥖 4. Francouzi přicházejí – a tentokrát zůstávají (19. stol.)

Francouzi se na pobřeží točili už staletí, ale teprve v 19. století se rozhodli zůstat natrvalo. Uzavírali smlouvy s místními náčelníky – někdy přátelsky, někdy pod nátlakem. V roce 1893 vyhlásila Francie Pobřeží slonoviny oficiálně svou kolonií.

Místní lidé se nevzdali bez boje. Král Samori Touré, mocný vojevůdce z vnitrozemí, vzdoroval francouzské expanzi celých 16 let. Byl to jeden z nejdelších a nejhouževnatějších odporů proti evropskému kolonialismu v celé Africe. Nakonec byl v roce 1898 zajat a odvlečen do vyhnanství, kde zemřel roku 1900.

🌿 5. Kolonie kakaa a kávy

Francouzi věděli, co dělají. Pobřeží slonoviny mělo úrodnou půdu, dostatek deště a ideální klima. Začali budovat plantáže kakaa a kávy – a nutili místní obyvatele na nich pracovat v rámci systému nucené práce. Kolonie rychle bohatla – ale bohatství plynulo především do Paříže, ne do kapes místních. Přesto právě tato éra položila základ pro to, čím se Pobřeží slonoviny stane po nezávislosti: největším světovým producentem kakaa.

✊ 6. Cesta k nezávislosti – bez krve (1944–1960)

Na rozdíl od Alžírska se Pobřeží slonoviny k nezávislosti nedoprovodilo válkou. Klíčovou postavou byl Félix Houphouët-Boigny – syn náčelníka, plantážník, lékař a politik v jedné osobě. Byl natolik chytrý, že vstoupil přímo do francouzské politiky – stal se poslancem v Paříži a prosazoval práva Afričanů zevnitř systému.

V roce 1946 prosadil spolu s komunisty zrušení nucené práce v celé francouzské Africe. To mu získalo obrovskou popularitu. Když přišel čas na nezávislost, Houphouët-Boigny ji vyjednal diplomaticky, i když ještě roku 1958 v referendu tlačil na setrvání ve francouzském společenství. 7. srpna 1960 se Pobřeží slonoviny stalo svobodnou zemí – a on jejím prvním prezidentem.

🏗️ 7. Zázrak zvaný „ivorský tygr” (1960–1980)

Houphouët-Boigny vládl pevnou rukou, ale s ekonomickým talentem. Zatímco sousední africké státy znárodňovaly firmy a experimentovaly se socialismem, on vsadil na otevřenou ekonomiku a zahraniční investice. Výsledek byl ohromující.

Ekonomika rostla tempem 10 % ročně – světový tisk začal psát o „ivorském zázraku”. Abidžan se proměnil v moderní metropoli s mrakodrapy, dálnicemi a přístavem. Kakao a káva tekly do celého světa, na druhou stranu docházelo k masivnímu odlesňování (dodnes zrušeno kolem 80-85 % lesů posledních 50 let, asi 16 500 km², celá krajina v současnosti tak má pouze 9 % tropických lesů) a ekonomika byla velmi závislá na vysoké ceně kakaa. Země přitahovala pracovníky z celé západní Afriky – miliony lidí z Mali, Burkiny Faso a Guineje, což věštilo do budoucna velký problém kvůli odlišné mentalitě.

Houphouët-Boigny byl přitom notorický megaloman. Nechal postavit v rodném městě Yamoussoukro baziliku svatého Petra mezi lety 1986 – 1989 – kopii té římské, jen o trochu větší. Uprostřed africké džungle. Vatikán byl překvapen, ale přijal ji jako dar.

📉 8. Konec zázraku a smrt „otce národa” (1980–1993)

V 80. letech přišla krutá realita. Ceny kakaa a kávy na světových trzích se propadly. Země se zadlužila. Nezaměstnanost rostla, sociální napětí také. Houphouët-Boigny stárl a jeho pevná ruka začínala slábnout. V roce 1990 se konaly i první volby více stran, kde hlavní vyzyvatel byl Gbagbo, ale utrpěl drtivou porážku a Boigna byl i nadále prezidentem, ne ale nadlouho. V roce 1993 zemřel ve věku přes 80 let. Vládl 33 let – celou dobu existence nezávislého státu. Po jeho smrti nastalo to, čeho se celá léta báli: boj o moc.

⚔️ 9. Ivoirité: Nebezpečný nápad (90. léta) a první puč

Po Houphouëtově smrti se politici chytili jednoduché, ale jedovaté myšlenky: „Ivoirité” – tedy „pravý Ivoiřan”. Zákon začal rozlišovat mezi „skutečnými” občany a těmi, jejichž rodiče nebo prarodiče přišli ze zahraničí, zejména kvůli moci, kdy jako druhý prezident od roku 1960 se stal Bédié (1993 – 1999), který byl dosud předseda Národního shromáždění, a jeho soupeř byl Quattara, který byl dosud premiér, který právě měl matku z Burkiny Faso a nemohl tedy kandidovat ve volbách, které se uskutečnily r. 1995 a které vyhrál Bédié.

Problém? Miliony lidí žijící v zemi celý život najednou přišly o volební práva nebo nemohly kandidovat ve volbách. Napětí mezi „původními” a „přistěhovaleckými” komunitami začalo nebezpečně houstnout. Sever (muslimský, více přistěhovalecký) se cítil diskriminován jihem (křesťanským, u moci).

Bédeié byl r. 1999 svržen pučem, který byl veden generálem Guéï, který byl do smrti Boigny vrchním náčelníkem armády a roku 1995 byl tohoto postu zbaven, když odmítl nasadit armádu proti demonstracím opozice, r. 1997 odešel úplně z armády. Guéï proklamoval, že po puči umožní Quattarovi se zúčastnit voleb jako kandidát, nakonec ale změnil ústavu a prezidentem se nesměl stát nikdo, kdo měl matku nebo otce z jiné země, než Pobřeží Slonoviny. Ve volbách r. 2002 tak mezi sebou bojoval Guéï a Gbagbo, kdy Guéï neuznal výsledky a po masových pouličních protestech nakonec rezignoval a Gbahbo se tak stává třetím prezidentem země.

🔥 10. Občanská válka: Země rozříznutá vejpůl (2002–2007)

V září 2002 vypukl vojenský puč, kdy okamžitě byl zabit Guéï. Nezdařil se – ale místo toho propukla občanská válka. Rebelové z hnutí Forces Nouvelles ovládli celý sever země. Pobřeží slonoviny bylo doslova přeříznuto na dva díly:

• Jih – vládní území pod prezidentem Gbagbo, křesťanský, kakao, Abidžan
• Sever – rebelové, muslimský, chudoba, Bouaké, pod již známým Quattarem

Francouzské jednotky a vojáci OSN hlídali křehkou hranici uprostřed země. Ekonomika se hroutila, turisté mizeli, investoři prchali. Země, která bývala vzorem stability, se stala symbolem africké nestability. Válka byla ukončena roku 2007, kdy se premiérem stal Soro z řad rebelů a byly plánovány nové volby, které se nakonec konaly až roku 2010 kvůli tomu, že plno lidí nemělo rodné listy kvůli politice Ivoirité a dalším problémům.

🕊️ 11. Volby, krize a druhá válka (2010–2011)

V roce 2010 proběhly prezidentské volby – poprvé po letech. Vyhrál Alassane Ouattara, ekonom vyškolený v USA, kterému bylo již ve volbách 1995 a 2000 (a 2005 kvůli válce volby nebyly a oddalovaly se) neumožněno kandidovat kvůli původu matky z Burkiny Faso. Jenže dosavadní prezident Laurent Gbagbo výsledky odmítl uznat a prohlásil se za vítěze sám.

Nastalo peklo. Dva prezidenti, dvě vlády, dvě armády. Pouliční boje v Abidžanu. Masakry na obou stranách. Nakonec zasáhly francouzské jednotky a vojáci OSN – Gbagbo byl zatčen přímo v prezidentském bunkru a odvezen před Mezinárodní trestní soud v Haagu. Bilance druhé krize: přes 3 000 mrtvých a statisíce uprchlíků.

🌱 12. Znovuzrození: Africký lev (2011–současnost)

Po bouři přišlo překvapivě rychlé uzdravení. Ouattara jako čtvrtý prezident země nastoupil s jasným plánem: stabilita, investice, infrastruktura. A výsledky na sebe nenechaly čekat.

Pobřeží slonoviny se stalo nejrychleji rostoucí ekonomikou Afriky – HDP rostlo tempem 8–10 % ročně. Abidžan se znovu proměnil ve staveniště: nové dálnice, most přes lagunu, moderní letiště. Zahraniční firmy se vracely.

Země si udržela svůj titul světové jedničky v produkci kakaa – produkuje přibližně 40–45 % světové zásoby. Každá čtvrtá tabulka čokolády na světě začíná svou cestu právě zde.

🗳️ 13. Ouattara a otázka budoucnosti

Ouattara vládne dodnes. V roce 2020 se přes protesty opozice nechal zvolit potřetí (původně chtěl jako prezidentského kandidáta za sebe zvolit Coulibaly, ten ale kvůli nemoci 2 měsíce před volbami zemřel), a roku 2025 vyhrál ve volbách počtvrté (ve svých 83 letech!) – argumentoval tím, že nová ústava z roku 2016 „resetovala” počítadlo jeho mandátů. Opozice to odmítla, volby bojkotovala, propukly nepokoje. Země je stabilnější než kdykoli od 90. let, ekonomika roste – ale politická scéna zůstává napjatá. Zajímavé je, že od 90. let se ve vysoké politice stále objevují ta stejná jména… Otázka nástupnictví visí ve vzduchu. Kdo přijde po Ouattarovi? Zvládne Pobřeží slonoviny předat moc pokojně?

Co navštívit v Pobřeží Slonoviny?

• Yamoussoukro – surrealistické hlavní město
  • • politické hlavní město Pobřeží slonoviny od roku 1983. Je to velmi neobvyklé město s asi 300 000 obyvateli.
    • Obří bulváry s 8–10 pruhy, které jsou téměř prázdné
    • Obrovské promenády plné lamp, ale žádní lidé
    • Velkolepá architektura uprostřed ničeho (největší katedrála na světě)
    • Město bylo projektem prezidenta Houphouëta-Boignyho (od nezávislosti po jeho smrt r. 1993), který se tu narodil (Z malé vesnice N’Gokro vytvořil moderní metropoli jako symbol národní hrdosti)
• Bazilika Panny Marie Pokoje (Basilica of Our Lady of Peace)
  • • Největší křesťanský kostel na světě! Zapsaný v Guinessově knize rekordů
    • Větší než Svatopetrská bazilika ve Vatikánu
    • Rozměry: Kupole vysoká 158 m (vyšší než u sv. Petra), celková plocha 30 000 m²
    • Kapacita: 18 000 uvnitř + 300 000 venku
    • Postavena 1986–1989, inspirovaná Svatopetrskou bazilikou v Římě
• Hotel President Yamassoukro – brutalistický hotel bývalého prezidenta v Yamassoukru
• Abidjan – ekonomické srdce země
  • • Katedrála sv. Pavla – moderní architektura s výraznými vitrážemi
    • Plateau – mrakodrapy a moderní centrum
    • Banco National Park – příroda uprostřed města
    • Místní trhy – rušné, autentické, plné barev a vůní
• Grand-Bassam – koloniální město UNESCO
  • • první hlavní město Pobřeží slonoviny
    • Koloniální architektura – stará francouzská čtvrť v rozpadajícím se stavu
    • Krásné písečné pláže mezi Atlantikem a lagunou Ébrié
• Národní park Taï (UNESCO) – Jeden z posledních zbývajících pralesů v západní Africe
• Národní park Comoé (UNESCO) – Jeden z největších parků v západní Africe, Savany, řeky, různorodá fauna
• Rezervace Mont Nimba (UNESCO) – Horská oblast na hranici s Guineou a Libérií až do výšky 1 752 m.n.m.
• Korhogo – město na severu, hlavní město kultury Senufo, více muslimská část země

Co vědět o Pobřeží Slonoviny?

• klima – tropické klima. Jižní část je vlhčí s deštnou džunglí, severní části jsou sušší se savanou. Nejlepší doba návštěvy je od listopadu do února (suchá sezóna s nižšími teplotami). Krajina je pestrá – od pobřežních lagun, přes deštné pralesy (Národní park Taï), horské oblasti na západě (hora Nimba – 1 752 m.n.m.), až po savany na severu (Národní park Comoé)
• ekonomika – součástí hospodářského společenství ECOWAS
  • Kakao – země je světovým lídrem s 40–45 % světové produkce! Žije z něj přes 6 milionů lidí
  • Káva – třetí největší producent na světě
• měna západoafrický frank FCFA – 655 FCFA = 1 EUR, tedy 26 FCFA = 1 Kč
• Nejnižší a nejvyšší teploty (°C) – sever země 47,9 °C (rok 2023), okolí Abidjanu 4,7 °C (2018)
  • sever země (Korhogo): 16 °C (prosinec/leden) x 37 °C (únor/březen), srážky 2 mm (prosinec/leden) x 165 mm (srpen)
  • jih země (Abidjan):  23 °C (srpen – nejnižší) x 29 °C (únor/březen – nejvyšší), srážky 5 mm (leden) x 229 mm (červen)
• mobilní data – SIM kartu (500 FCFA = 19 Kč) s tarifem si pořídíte u 3 místních operátorů (Moov, Orange, MTN):
  • nízké balíčky: 2 000 FCFA (= 74 Kč) – 3 GB (Moov), platnost 30 dní
  • střední balíčky: 4 900 FCFA (= 180 Kč) – 7,4 GB (Moov), platnost 30 dní
  • vyšší balíčky: 9 900 FCFA (= 365 Kč) – 20 GB (Moov), platnost 30 dní
  • virtuálních eSIM – dražší: 3 GB (14,5 euro = 350 Kč, MobiMatter), 10 GB (32,5 euro = 790 Kč, MobiMatter)
• ubytování – Booking.com, cena na noc cca 400 Kč/osobu při 2 lidech
• jídlo – na restaurace tu příliš nenarazíte, cena pak je kolem 150 Kč/jídlo, každopádně díky bývalé francouzské kolonii tu naleznete supermarkety Auchan, kde koupíte klasické evropské zboží, většina prodeje se děje na trzích
• Nacházíte se v Africe, je třeba dbát o své věci.
• Málo turistů = autentická Afrika. Lidé jsou na vás velmi vřelý a nutně vám nemusí něco chtít prodat.
• ne všude vám mohou jít evropské bankovní karty v bankomatech (vyberete např. až na 3. pokus)

Jak se dostat do Pobřeží Slonoviny?

Víza

Jako občan ČR je potřeba dostat vízům do Pobřeží Slonoviny, které si vyřešíte přes oficiální stránky snedai.com za poplatek 73 euro. K vízu potřebujete doklad o ubytování (stačí první den), doklad o zakoupené zpáteční letence a kopii pasu (platný alespoň 6 měsíců při příletu). Nedílnou součástí cesty do Pobřeží Slonoviny je také očkování proti žluté zimnici (to ale k vízu nedokládáte, bude vyžadováno na letišti), zbylé očkování jsou dobrovolné (vhodné je mít ale i tifus, malárii, žloutenku).

Žadatel si musí před nástupem do letadla a příjezdem na letiště k získání víza vytisknout potvrzení o registraci a schválený dokument předběžného zápisu od ověřovacích služeb e-visa.

Taxi

Železnice

Pobřeží slonoviny má železniční spojení do Burkiny Faso – trať Abidjan–Ouagadougou (1 260 km). V provozu je nyní ovšem jen nákladní doprava, alespoň to takto bylo v letech 2024 a 2025 (osobně ověřeno) a z dostupných informací lze zjistit, že železniční doprava je přerušena od Covidu, tedy od roku 2020. Vlaky jsou v provozu od roku 2023 pouze v Burkině Faso ke hranicím s Pobřeží Slonoviny.

Autobusy (kromě MHD)

Abidjan, největší město Pobřeží Slonoviny (a 9x větší než druhé největší město), je důležitou dopravní křižovatkou nejen Pobřeží slonoviny, ale celé západní Afriky. V centrální části města – Adjamé – ovšem nenalezneme jedno velké autobusové nádraží. Každý dopravce zde má svoje stanoviště pro 1-10 autobusů. Autobusy ovšem vyjíždějí i z dalších oblastí tzv. velkého Abidjanu, tedy i z Koumassi, Abobo, Yopougon, Gesco, BingerVille, Gonzagueville, Selmer a Port-Bouet.

Uspořádání sedadel 3+2 – dopravců je v Pobřeží Slonoviny kolem stovky – nepotkáte tu jednoho velkého dopravce, ale malé soukromé dopravce, které jezdí třeba jednu trasu, o to větší jsou také rozdíly v kvalitě poskytované služby. U autobusů ovšem počítejte s tím, že levnější spoje, převážně u menších dopravců, mají uspořádání sedadel 3+2, což není kdovíjak pohodlné, pokud máte jet autobusem například 5-10 hodin (např. do Bouaké, Korhoga, Man, Bondokou). Pokud si chcete užít pohodlnější jízdu v uspořádání 2+2, pak zvolte větší dopravce jako je UTB, ART či S.B.T.A., kteří mají pouze autobusy v uspořádání sedadel 2+2, případně menší společnosti, které ovšem mají spoje označené jako VIP (TSR, MDT apod.) – informace často dohledáte na Facebook stránkách zmíněných dopravců. Nové autobusy mají často i herní rozhraní, tedy dotykové obrazovky a zásuvky (USB-C/A). U starších vozidel často řidiči pouští film pro celý autobus na 2 obrazovkách ve vozidle.

 

Express – další důležitou poznámkou u vzdálenějších cest je Express, kdy tyto spoje jedou bez zastavení do cílové destinace.

Největší autobusová společnost na dálkové dopravě je suverénně UTB (kooperace s AH Transport) a CTE, luxusní ale o maličko menší jsou pak ART (i business třída s 2+1), S.B.T.A., případně Ocean CI/TSR (u těchto společnosti pouze spoje VIP). Mezi ty menší patří: MDT, SHT, ETV, SIDO, JET EXPRESS, OT-CI, SDS, GTI, Kocrou Transport, ST (Soumaro Transport), STM, STB, AVS, Leopard Transport, CTE Transport, TKB, La Labelle, UTT, SMT, UTRAKO, CIT, BINKADI, CHONCO Transport, S.I.T.T.I., M.V.S.T, ST, AIR Doropo, TCF, BINKADI, Khalil Transport, MTK, STM, SABE Transport, UTNA, Narre Transport, ABASS Transport, CL ALLAH COH, Royal Transport Express, AIT, SAMA Transport, G.D.F. Transport, Citadine, CATRANS,  DBFT Voyage, SKAE Transport, AT Transport.

Část spojení si můžete vyhledat přes stránku www.geyavo.com, kde naleznete pohromadě více dopravců, zejména těch větších, nicméně web vám ukáže jen zlomek všech spojení (cca 25 %), navíc často chybí data v obou směrech, tedy v jednom směru Vám spojení s jedním dopravcem vyhledá a ve druhém nikoliv. Autobus je nejlevnější možností, jak se dostat po celé zemi, v průměru Vás cena vyjde na 0,53-0,8 Kč/km, resp. 14-22 XOF/km.

Na dálkových linkách se svezete s autobusy čínských značek jako je Yutong, Higer, Golden Dragon, Zhongtong, King Long, Sunlong, Asiastar, tak také autobusech na evropských podvozcích značek Volvo (Marcopolo) či Mercedes-Benz.

Mezi nejdůležitější cíle z Abidjanu patří:

• Bouaké (830 000 obyv.) – jízda 5 h, cca 130 spojů, provozní doba 04:30 – 23:30
  • dopravci UTB (31x), CTE (22x), ART (16x), TSR (13x), DBFT Voyage (10x), S.B.T.A. (7x), MTK (5x), UTRAKO (5x), STB (5x), SHT (2x), ETV (1x), AVS (2x), UTT (1x), SMT (2x), STM (1x), UTNA (1x), Leopard Transport
• Korhogo (440 000 obyv.) – jízda 8 h, cca 35 spojů, provozní doba 07:00 – 14:30, 18:00 – 21:00
  • dopravci MTK (6x), UTRAKO (6x), STB (5x), CHONCO Transport (3x), SIDO (2x), TKB (1x), Leopard Transport (2x), Kocrou Transport (2x), CK Transport (1x), UTS (2x), Narre Transport (2x), Wodanna Transport (2x), BINKADI Transport (1x), ENY (1x), CITK, TKB (jen Korhogo – Bouaké – Yamoussoukro)
• Daloa (420 000 obyv.) – jízda 5,5 h, cca 60 spojů, provozní doba 05:45 – 22:30
  • dopravci CTE (31x), S.B.T.A. (15x), TSR (13x), UTB (12x), STD (4x), AVS (2x, VIP), SMT (2x), ST (Soumaro Transport)
• San Pedro (390 000 obyv.): jízda 5,5 h, cca 50 spojů, provozní doba 05:30 – 22:30 (poslední z Abidjanu 19:30)
  • dopravci CA TRANS (15x), S.B.T.A. (14x), DBFT Voyage (10x), JET Express (8x)
• Yamoussoukro (250 000 obyv., hl.m.), jízda 3,5 h, cca 60 spojů, provozní doba 4:30 – 00:30 (poslední z Abidjanu 23:00)
  • dopravci CTE (18x), ART (13x), UBT (12x), TSR (11x), DBFT Voyage (10x), S.B.T.A. (6x), STD (2x), SMT (2x), SAMA (2x), STM (1x), AVS (2x, VIP), ST (Soumaro Transport), OT-CI (1x)
• Man: jízda 9 h, cca 20 spojů, provozní doba 04:30 – 21:30 (z Abidjanu v 20:30)
  • dopravci: UTB (9x), TSR (8x), SDS (5x), OT-CI (1x), ST (Soumaro Transport) (2x)
• Abengorou – Agnibilékrou – Bondoukou: jízda 6,5 h, provozní doba 4:30 – 20:30
  • dopravci CTE (24x), S.B.T.A. (12x), TSR (12x), OCEAN CI, AT Transport (8x – jen Agnibilékrou)
• Aboisso: jízda 2,5 h, dopravci: OCEAN CI (14x), AT Transport (20x), MDT Transport
• Kong: jízda 8,5 h, dopravci: CL ALLAH COH (1x)
• Existují i další spojení… včetně tangenciálních (např. San Pédro – Yammousoukro – Bouaké – Bondoukou, San Pédro – Man, Man – Bouaké, Man – Boudiali – Korhogo, Korhogo – Bouaké – San Pedro, Korhogo – Bouaké – Bondokou, Abidjan – Odienné, Abidjan – Ferkéssédougou, Abidjan – Gagnoa, Abidjan – Bouna – Doropo apod.)

Mezinárodní linky z Abidjanu: Přímé autobusy jezdí do sousedních států, případně i dalších okolních států. Důležité je si ovšem také zvolit dopravce, se kterým cesta bude pohodlná – některé autobusy mají stále uspořádání sedadel 3+2, a to i na mezinárodních linkách, zejména směrem na Guineu a Libérii.

Spojení:

• Abidjan – Ghana (= Accra), jízda cca 12 h, 13x denně, odjezdy 7:00 – 12:00, 16:30
  • STM (6x denně), EMA Trasnport (1x denně), UTB (2x denně), TSR (0,5x denně), JET EXPRESS (1x denně), S.I.T.T.I. (0,5x denně), Toupac Transport (1x denně), STC (1x denně)
• Abidjan – Togo (=Lomé), jízda cca 15 h, 10x denně, odjezdy 7:00 – 11:30
  • dopravci STM (5x denně), EMA Trasnport (1x denně), UTB (1x denně), TSR (0,5x denně), JET EXPRESS (1x denně), S.I.T.T.I. (0,5x denně), Toupac Transport (1x denně), STC (0,5x denně)
• Abidjan – Benin (= Cotonou), jízda cca 18 h, 10x denně, odjezdy 7:00 – 12:00
  • dopravci STM (5x denně), EMA Trasnport (1x denně), UTB (1x denně), TSR (0,5x denně), JET EXPRESS (1x denně), S.I.T.T.I. (0,5x denně), Toupac Transport (1x denně), STC (0,5x denně)
• Abidjan – Burkina Faso (=Bobo), jízda cca 19 h, 11x denně, odjezdy 6:00 – 21:00
  • dopravci STM (4x denně), RAHIMO (2x denně), Royal Transport Express (2x denně), TSR (1x denně), ETV (1x denně), SHT (1x denně)
• Abidjan – Mali (= Bamako), jízda cca 18 h, 10x denně, odjezdy 6:00 – 21:00
  • dopravci STM (2x denně), TSR (1x denně), SHT (1x denně), RAHIMO (1x denně), Leopard Transport (1x denně), BINKADI Transport (1x denně), Narre Transport (1x denně), SHT (1x denně), Tilemsi Transport (1x denně)
• Abidjan – Guinea (= Conakry), jízda cca 29 h, cca 1x denně
  • dopravci SDS (úterý + neděle = 15:00), OT-CI (pondělí + středa + sobota = 16:00), ST (Soumaro Transport (středa = 7:30, pondělí + středa + pátek = 8:30, sobota = 17:00 => Kankan, ne Conakry)
• Abidjan – Libérie (= Monrovia), jízda cca 18 h, cca 2x týdně, sedačky uspořádání 3+2
  • dopravci ST (Soumaro Transport) (pondělí + čtvrtek – 10:30), SDS (pondělí + čtvrtek – 15:00)

Městská doprava

Pokračování na následující stránce…