Alžírsko, plným názvem Alžírská demokratická a lidová republika je prezidentskou republikou na severu Afriky s 58 provinciemi. Jedná se o největší zemi v Africe a 10. největší zemi na světě.

Alžírsko má rozlohu 2 381 741 km² a žije zde 47 milionů obyvatel. S porovnáním s Českou republikou je tak Alžírsko 30x větší, ale má pouze 4x více obyvatel, neboť 90 % území pokrývá poušť Sahara. Celkem 1/5 obyvatel žije v Alžíru a jeho okolí (Blida, Boumerdes). Oficiálním jazykem je arabština a berberština, ale domluvíte se tu především francouzsky, neboť země byla do roku 1962 kolonií Francie. Hlavním náboženstvím je tu islám a měnou je alžírský dinár (1 dinár = 10 Kč na černém trhu). Země sousedí s Marokem, Mauritánií, Mali, Nigérem, Lybií a Tuniskem.

Alžírsko je 4. největší ekonomikou v Africe (po Egyptu, JAR a Nigérii), má 16. největší zásoby ropy na světě a 11. největší zásoby zemního plynu na světě. I do Česka nám proudí plyn z Alžírska od roku 2024.

Z hlediska HDP na obyvatele v paritě kupní síly má Alžírsko 18 500 USD/osobu, tedy 3x méně než v ČR. Mediánová mzda (přesný střed) je ovšem horší – ta je kolem 40 000 DZD, tedy cca 6 500 Kč. Když k tomu ještě přičteme znehodnocení měny vlivem pararelního kurzu na černém trhu o 40 % (viz článek níže), reálná mzda je kolem 3 900 Kč/měsíc, tedy cca 11x méně než v ČR.

Jak šel čas…

Co navštívit v Alžírsku?

• Ruiny římského města Timgad – ruiny starověkého římského města Timgad, založeného v roce 100 n.l. a vypleněno v 6. století. Město postavené v pouštní oblasti sloužilo jako vojenská kolonie a stalo se jedním ze zdrojů zrodu křesťanství. Je často nazýván “africkými Pompejemi”, UNESCO.

• M’zabské údolí – Toto údolí je domovem 5 opevněných oáz (měst), z nichž každé je obehnáno citadelou, které dominuje mešita, jejíž minaret funguje jako strážní věž (z 10. století – Berbery), UNESCO. Kromě Clay paláce v Ghardaia jsou zde zajímavé i surrealistické sochy na náhrobku Sheikh Sidi Aissa, který zanechal spoustu spisů v okolí.

 

• Djemila – Další římské město, které je na seznamu UNESCO. Djemila je známá svými ruinami, které zahrnují chrámy, baziliky a domy.

• Národní park Tassili – známý svými úchvatnými skalními formacemi a prehistorickými skalními malbami na jihu Alžírska v poušti, UNESCO. Nedaleko je i národní park Ahaffar s nejvyšší horou Alžírska Tahat (2908 m.n.n.).

• Národní park Djurdjura (2 308 m.n.m.) – národní park na severu Alžírska s nádhernou zelenou přírodou a horami, jedná se o nejvyšší vrchol severního Alžírska, v zimě je možné zde i lyžovat.

• Národní park El Kala (1 202 m.n.m.) – Národní park El Kala na severovýchodě je domovem více než 50 000 hektarů lesů, včetně jediného korkového dubového lesa v Alžírsku. Mokřady v parku jsou také zvláště cenné pro místní divokou zvěř a stěhovavé ptactvo. Jedná se o největší národní park na severu, který má 764 km².

• Další národní parky – v Alžírsku se nachází mnoho dalších národních parků – na severu Chréa, Belezma, Theniet El Had, Taza, Gouraya, Tlemcen, ve středu Djebel Aissa a na jihu Ahaggar (Hoggar). Kromě těchto i zmíněné Djurdjura, El Kala a Tassilin’Ajjer. Celkem má Alžírsko 11 národních parků, z nichž největší jsou jižní saharské, které mají přes 500 000 km², tedy rozlohově 6x více než ČR.
• Hotel Transatlantic – Ghoufi – V roce 1902 sem přijela prestižní hotelová síť Transatlantique s odvážným záměrem: postavit hotel, který nekopíruje přírodu, ale stane se její součástí. Čtrnáct pokojů a jídelna – vše vytesáno do vápencového srázu nad závrativě krásným kaňonem. Poté, co se během války za osvobození stal místem odpočinku francouzských důstojníků, byl v roce 1955 zničen alžírskými odbojáři)

• Hammam Maskhoutine – Unikátní přírodní úkaz, představující minerální útvary různých barev a tvarů a po nich stékající vodu. Teplota vody v lázních může dosáhnout 98 °C a léčí různá onemocnění. Jedná se o druhý nejteplejší zdroj vody (po Islandu).

• Alžírská poušť – Největší poušť na Zemi, rozprostírající se na území několika afrických států. V arabštině se slovo „Sahara“ používá k označení jakékoli pouště. Délka pouště od východu na západ je asi 5000 km, od jihu k severu – v průměru 1000 km. 

• Pevnost Santa Cruz v Oranu – Jedna ze tří pevností přístavního města Oran, propojená tunely s dalšími pevnostmi. Santa Cruz postavili Španělé v 16. století, později jej obsadili Turci a na počátku 19. století jej dobyli zpět Francouzi.

• Basilika Notre-Dame d’Afrique – Krásná katolická bazilika v Alžíru, postavená v 19. století. Je známá svou nádhernou architekturou a panoramatickým výhledem na město. Jedná se o jednu z mála křesťanských staveb v Alžírsku.

• Mauritánské královské mauzoleum v Tipaza – starověké křesťanské pohřebiště, které se stalo nevyřešenou záhadou pro historiky a archeology z celého světa.

• Makam Echahid (Pamětník mučedníků) – Monument v Alžíru postavený na památku alžírských vojáků, kteří padli během alžírské války za nezávislost. Monument má tři palmy a je symbolem národního hrdinství.

• Constantine – Jedinečnost města spočívá v jeho umístění uprostřed velkolepých soutěsek, útesů a propastí, přes které jsou ve výšce několika set metrů položeny četné mosty.

• mešita Khubayb ibn Adiy – ikonická mešita Khubayb ibn Adiy v okolí Bordj Bou Arreridj na severu Alžírska

• Velká alžírská mešita – největší mešita v Alžírsku umístěná v hl. m. Alžíru a zároveň 3. největší po Mecce a Medině, otevřená v roce 2024

Co vědět o Alžírsku?

• měna alžírský dinár (DZD, 1 Kč =  6 DZD, oficiálně kurz, 1 Kč = 10 DZD – černý trh)
• obrovská inflace (vhodné je si vyměnit peníze na letišti nebo v centru měst od “veksláka” na černém trhu, který vám dá až o 70 % více peněz než oficiální směný kurz (oficiální kurz je 1 euro = 150 dinár, ale na ulici si můžete vyjednat 1 euro = 200 dinár, černý kurz je totiž cca 1 euro = 250 dinárů). Určitě si vyjednejte 200 dinárů a více za euro nebo přejdete k jinému “vekslákovi”, který vám dá kurz lepší. Aktuální kurz naleznete zde.
• víkend připadá v Alžírsku na pátek a sobotu, neděle je klasický pracovní den. O pátcích tak jezdí jen velmi malé množství autobusů a vlaků, sobota je o něco lepší.
• neshody mezi Marokem a Alžírskem o území Západní Sahara = nemožnost přestoupit pozemní hranice a ani letecky
• 90 % země poušť (tedy oblastí, kde spadne méně jak 200 mm srážek za rok, v ČR je to v průměru 700 mm) – na severu pohoří Tell Atlas, díky němuž vládne na severu středomořské klima – teplé se suchými léty a mírnými, deštivými zimami se sněhem v horních polohách během zimy. Dále směrem od oceánu se nachází Saharský Atlas, odkud už začíná poušť.
• Nejnižší a nejvyšší teploty (°C) – Absolutní rekord padl na severu v hlavním městě Alžíru v roce 2023, kdy teplota vystoupala na 49 °C, obvykle je zde 5-15 dní v roce, kdy teplota překročí 35 °C, naopak v poušti se teplota v létě pohybuje okolo 46 – 48 °C (rekord 51 °C v roce 2018). Naopak nejnižší teplota byla naměřená ve městě Batna na severozápadě v roce 1945, -20 °C, obvykle ale neklesají teploty pod -10 °C ani v horách.
• Ceny
  • mobilní data – SIM kartu s tarifem si pořídíte u 3 místních operátorů (Djezzy, Mobilis, Ooredoo) na letišti od 500 DA (80 Kč) – nejlevněji vás vyjdou tyto tarify => 10 GB = 500 DA (80 Kč, Djezzy) na 7 dní, 30 GB = 1000 DA (160 Kč, Mobilis) na 30 dní a 50 GB = 1 500 DA (240 Kč, Ooredoo) na 30 dní.
    • můžete využít i virtuálních eSIM, ty jsou ale dražší => 3 GB = 5,33 USD (115 Kč), 10 GB = 13,34 USD (280 Kč), 20 GB = 20,74 USD (435 Kč) nebo neomezená data na 7 dní za 14,74 USD (310 Kč)/na 15 dní za 23,74 USD (500 Kč) přes aplikace MobiMatter či Global YO
  • ubytování nesežene příliš přes Booking, zejména v menších městech je problém – je třeba využívat jiné portály včetně AirBnb, Hotels.com apod., ceny počítejte pro 2 osoby/noc od 650 Kč
  • jídlo v restauraci seženete cca od 150 Kč
• V Alžírsku se dá také lyžovat v zimě – nepočítejte ale s velkými rozsáhlými sjezdovkami
• Nacházíte se v Africe, je třeba dbát o své věci. Díky tomu, že Alžírsko není příliš navštěvované a zároveň zde vládne poměrně tvrdý režim, krádeže nejsou časté.
• Málo turistů = autentická Afrika. Lidé jsou na vás velmi vřelý a nutně vám nemusí něco chtít prodat. (citelný rozdíl na rozdíl od Egypta, Maroka či Tuniska)
• všude kočky kam se podíváte v centrech měst
• Teplé moře, zejména na severním pobřeží
• Ve velkém se na tržištích i mimo ně na ulici prodávají šátky, koberce, koření, ovoce všeho druhu, kuře s rýží, kuskus, elektronika
• Na rozdíl od Maroka a Tuniska více žen má hidžáb
• Velmi rozvinutá železnice, příznivé ceny veřejné dopravy, ovšem velmi nekvalitní městská doprava
• populárním sportem je fotbal, který hrají často děti na veřejných hřištích
• ne všude vám mohou jít evropské bankovní karty v bankomatech (vyberete např. až na 3. pokus)

Jak se dostat do Alžírska?

Do Alžírska se nejlépe dostanete letadlem. Nejlevnější možností je přiletět do hlavního města Alžíru (4 200 Kč zpáteční letenka z Prahy s přestupem, 5 h cesty).

Po příjezdu na letiště projdete poměrně dlouhou pasovou kontrolou, která zabere 1,5 h času (ano, opravdu tak dlouho), a to i včetně zpáteční cesty, tedy dostavte se dostatečně brzo zpět na letiště. Po příjezdu na pasové kontrole dostanete k vyplnění kartičku, kterou musíte vyplnit ohledně účelu vaší cesty.

Jak se dostat z letiště v Alžíru do centra?

Nejlepším způsobem je vlak, kterým jste v centru Alžíru za pouhých 20 minut. Bohužel vlak jezdí pouze 7x denně po 1 – 4 h. Jízdenka vás pak vyjde na 80 dinárů, což je 15 Kč. Aktuální jízdní řád naleznete zde (nelze používat vyhledavač spojení, který je neaktuální). Ačkoliv dle jízdního řádu vlak staví pouze na 3 zastávkách, v realitě staví na více zastávkách včetně Hussein Dey u centrálního autobusového nádraží do okolních měst.

Druhou možností je městský autobus od ETUSy. Na letiště jezdí bílé nízkopodlažní Mercedesy Conecta (nově by zde měly jezdit od konce roku 2024 čínské Higery) na 3 linkách (39, 100, 178) z nichž 2 linky jedou do centra (na 1. Maia na 2. Mai) a 3. linka k metru na El Harrach. Všechny tyto linky jezdí v intervalu cca 1 hodina a staví přímo na letišti u příletů. Doba jízdy do centra však může činit až 50 minut, neboť město je neustále zasekané kolonami. Jízdné vás vyjde od 20 dinárů dle toho, kam do města autobusem pojedete.

Pokud se rozhodnete pro taxi, bude vás stát zhruba 1200 dinárů (= 250 Kč dle oficiálního kurzu, reálně ale 180 Kč dle kurzu černého trhu) z letiště a 800 dinárů na letiště. Je nutné si ovšem cenu vyjednat předem před nástupem do taxi. Na letišti je vhodné si směnit peníze u veksláků (na černém trhu) a chtít minimálně kurz 1 euro = 200 dinárů (oficiální kurz je 1 euro = 145 dinárů). Aktuální kurz na černém trhu se totiž pohybuje 1 euro = 250 dinárů (stav k březnu 2026).

Ve výstavbě je metro na letiště, to bude ale v provozu nejdříve v roce 2027.

Vízum

Pro vstup do Alžírska je nutné mít turistické vízum. To si můžete vyřídit na ambasádě v Praze za 2 800 Kč na 90 dní, online to zatím není možné (rok 2026). K žádosti o vízum potřebujete:

• pas (platný min. 6 měsíců)
• pasovou fotografii na formulář žádost o vízum
• potvrzení o rezervaci hotelu
• cestovní pojištění

Pro pas s nalepeným vízem si přijdete za cca 7-14 dní, jakmile vám zavolají z ambasády. Na ambasádě se domluvíte nově od roku 2026 i anglicky a česky (v roce 2025 to bylo pouze francouzsky).

Taxi

Taxi v Alžírsku je běžným a relativně dostupným způsobem dopravy. Existují 2 druhy:

1. Oficiální taxi (žluté nebo bílé):
   • Jsou snadno rozpoznatelná díky své barvě a označení.
   • Většinou jsou vybaveny taxametry, i když ne vždy jsou používány.
2. Sdílené taxi (clandestins nebo collectif):
   • Jedná se o neoficiální taxi, které často jezdí po stanovených trasách a sdílejí je více pasažérů.
   • Jsou levnější, ale mohou být méně pohodlné a bezpečné.

Ceny taxi se mohou lišit v závislosti na městě a typu taxi. Oficiální taxi mají obvykle taxametry, ale je dobré se předem dohodnout na ceně, pokud taxametr není použit. V noci a o svátcích mohou být tarify vyšší.

Železnice

Vlaky jezdí v Alžírku od roku 1859. Po Alžíru a okolí jezdí příměstské vlaky, které jsou v provozu cca od 5.30 do cca 18.30 (poslední dojíždějí ve 20 h do cílových stanic) a jezdí cca každou hodinu na hlavních tratích a každé 2 h na vedlejších tratích.

Nasazovány jsou na ně moderní elektrické jednotky Stadler Flirt, které jezdí ve trojicích, i tak jsou vlaky plné až ke dveřím. Celkem jich tu je 64, byť část je neprovozních, které byly dodavány od roku 2008 do roku 2010. Co se ale upřít vlaku nedá, je jeho rychlost, díky které je hojně využíván, maximálně ale 120 km/h. Příměstské tratě byly elektrifikovány v letech 2000 – 2010. Příměstská trať na západ na předměstí Zeralda byla vybudována v roce 2016, trať z předměstí Thenie na východě do Tizi Ouzou v roce 2016 (pouze elektrifikace, trať již stála) a dál do Oued Aissi v roce 2017 (nová trať).

Co je problémem alžírské železnice, jsou neustálé zpoždění, které vlaky mají po celý den, a to i ráno. Vlak tak může přijet na čas, ale větší pravděpodobnost je, že bude mít 15 – 30 minut zpoždění, ve večerních hodinách i 30 – 60 minut. O zpoždění se ale nikde nedočtete a zkrátka jen čekáte a čekáte.

Existují tyto příměstské linky:

• Algiers – Boumerdes – Thenia: 15x denně a dále Thénia – Tizi Ouzou – Oued Aissi: 12x denně (některé jsou přímé Algiers – Oued Aissi)
• Algiers – Ain Naaidja – Blida – Ell Afrroun: 12x denně
• Algiers – Ain Naaidja – Zeralda: 11x denně
• Thénia – Ain Naaidja – Zeralda: 1x denně
• Thenia – Ain Naaidja – Ell Affroun: 2x denně
• Algiers – letiště: 7x denně (se spuštěním v roce 2019 dokonce 13x denně!)

Hlavní směry lze rozdělit z Alžíru na východ do Boumerdes, Thenii, Tizi Ouzou a Oued Aissi, z Alžíru na západ do Blidy a Ell Affroun a na severozápad z Alžíru do Zeraldy, doba jízdy cca 1 h. Některé vlaky od východu jedou zrychleně (4x denně), neboť jedou až od Oued Aissi nebo Bouiry (zde jezdí regionální dieselový vlak), a tak zkracují interval z cca 1 – 1,5 hodiny na kratší interval. Vlakem se také dostanete na letiště za cca 20 min. Vlaky označené v jízdním řadu B mohou, ale nemusí jet. Na nádražích můžete najít staré jízdní řády, je třeba se podívat vždy na web. V centru stále probíhá rekonstrukce tratí, tak doufejme, že brzy vlaky budou jezdit včas a že všechny vlaky dojedou do centra. Zatím většina vlaků od západu od Ell Affroun končí na H.Dey poblíž autobusového nádraží. Jízdenku si koupíte přímo na kase. Odlišný jízdní řád mají vlaky v pátek, který je pro Alžírany víkendem (v sobotu již jezdí vlaky normálně, byť se jedná o volný den). Vlaky provozuje v Alžírsku SNTF.

S příměstským vlaky se setkáme také v těchto destinacích:

• Khemis Miliana – Chlef – 1 pár denně
• Annaba – Sidi Amar – 6 párů denně
• Batna – Ain Touta – Fesdis – 1 pár denně

A další vlaky regionálního nebo dálkového charakteru (z Alžíru do města Bejaia, Bouira, Batna, Chlef) nalezneme zde.

Dálková/regionální doprava na železnici v Alžírsku sice má kolikrát moderní vlaky a je levná, mnohem větším problémem jsou ale zpoždění vlaků, které dosahují i 3 h. Dalším nedostatkem je, že jízdní řády regionálních vlaků na webu neodpovídají tomu, jak vlaky doopravdy jezdí (buď nejedou vůbec nebo v odlišný čas). Maximalně pak vlaky jedou kolem 160 km/h, na pár nových tratí dokonce 220 km/h. Opět je provozuje SNTF. V současnosti probíhá elektrifikace a zdvojkolejňování tratí a stavba mnoha nových.

Např. vlak Coradia z Oranu do Alžíru, který vyjede včas, přijede do Alžíru nejméně s 1,5 h zpoždění. Jízdní doba tak místo 4,5 h trvá 6 h. A je to pravidlem. A netýká se to jen tohoto vlaku. Např. vlak z Oranu, který jede přes Sidi Bel Abbes do Tlemcenu/Saidy a cesta trvá do Sidi Bel Abbes 1 h a 4 minuty dle jízdního řadu, trvala nakonec 1 h a 24 minut.

Mezi hlavní tratě patří z Alžíru na západ do Oranu. Ta je dvojkolejná (jen mezi Oran – Relizane, Chlef – Khemis Miliana, Ell Affroun – Algiers). V posledním vyjmenovaném úseku také elektrifikovaná. V plánu je ji celou zdvojkolejnit, postavit obchvaty měst Relizane a Khemis Miliana a mezi Khemis Miliana a Ell Affroun postavit 7 km dvoukolejný tunel.

Druhá hlavní trať je na východě z Alžíru přes Sétif a Constantine do Skikdy. Ta je dvojkolejná mezi Alger – Thénia a Bordj Bou Arreridj – Ramdane Djamel a v plánu ji je celou zdvojkolejnit.

Na regionálních a dálkových vlacích potkáte 3 typy vozidel:

• 1) Alstom Coradia – od roku 2018, 17 vozidel, vysokorychlostní nebo hlavní meziměstské vlaky, které nabízejí efektivní a všestranné možnosti dopravy.
• 2) CAF serie 599 – od roku 2007, 17 vozidel, “Autorail”, regionální nebo příměstské vlaky určené pro obsluhu tras na krátké vzdálenosti v rámci konkrétních regionů.
• 3) Klasické velkoprostorové vagóny s lokomotivou

Na počátku 21. století, po náročném období občanské války, alžírská vláda a SNTF zahájily programy modernizace železniční sítě. V roce 2005 byla založena Národní agentura pro studium a monitorování železničních investic (ANESRIF), která má řídit nový program veřejných investic s cílem rozšířit síť do roku 2025 na 12 500 km (7 800 mil). Aktuálně má síť 5000 km. V roce 2024 bylo také obnoveno spojení s Tuniskem – mezi alžírskou Annabou a tuniským Tunisem. Železniční spojení mezi Marokem a Alžírskem je zastaveno od roku 1994 po útoku v hotelu Atlas Asni v Marrákeši (pozemně ani letecky hranice také nelze legálně překročit).

Otevřeno bylo od té doby hned několik nových železničních tratí:

• Aïn Touta –  M’Sila – 2009
• Aïn M’lila – El Aouinet – 2009
• Bordj Bou Arreridj – M’Sila – 2010
• Aïn Témouchent – Beni Sáf – 2015 (jedná se o prodloužení tratě z Oranu, rychlost kolem 80 km/h)
• Birtouta – Zéralda – 2016 (elektrifikovaná, pro zahájení vlaků na trase Alger – Zeralda, rychlost 160 km/h)
• Moulaye Slissena – Saïda – 2017
• Tizi Ouzou – Oued Aïssi – 2017 (elektrifikovaná, neelektrifikovaná v provozu mezi lety 2009 – 2013, rychlost 160 km/h)
• Alger – letiště – 2019 (elektrifikovaná, rychlost 160 km/h)
• Tissemsilt – M’Sila – 2022 (rychlost 160 km/h)
• Saïda – Tiaret – 2023 (rychlost 160 km/h)
• Boughezoul – Laghouat – 2023 (rychlost 220 km/h)
• Ain Beida – Khenchela – 2024 (rychlost 160 km/h)
• Bechar – Tindouf – 2/2026 (950 km, rychlost 160 km/h, 1 osobní vlak – 8:30 z Becharu a 9:15 z Tindoufu)

Ve výstavbě:

• Tiaret – Tissemsilt – ve výstavbě v roce 2026 (73 km)
• Méchria – El Bayadh – ve výstavbě v roce 2026
• Touggourt – Hassi Messaoud – ve výstavbě v roce 2026
• Laghouat-Ghardaia-El Menia – (Tamanrasset) – ve fázi plánování (495 km)
• Algiers – Boughezoul – ve fázi plánování

A také bylo několik tratí zrekonstruováno:

• Alger – Boumerdes – Thenia – 2008 (elektrifikace)
• Alger – Blida – Ell Afroun – 2009 (elektrifikace)
• Thénia – Oued Aissi – 2010
• Oued Tlelat – Béchar – 2010
• Oued Tlelat – Béchar – 2010 (rekonstrukce, rychlost 30 – 100 km/h)
• Oran – El Mohgoun – 2011
• Oran – Relizane, Chlef – Khemis Miliana – 201x (zdvojkolejnění)
• Oran – Béni Saf – 2015 (rekonstrukce, rychlost kolem 80 km/h)
• Thénia – Tizi Ouzou – 2017 (elektrifikace)
• El Mohgoun – Arzew – 2017
• Mohammadia – Mostanganem – 2022 (v provozu od roku 2015 do 2019 a následně zavřená pro rekonstrukci do 2022)

Průměrná rychlost na nezrekonstruovaných tratích je kolem 30 – 100 km/h, naopak na zrekonstruovaných a nových tratích se svezete 160 – 220 km/h.

Aktuálně je ve výstavbě trať mezi Tiaret a Tissemsilt, díky čemuž dojde k propojení celé “jižní” části alžírské železnice, tzv. Hauts Plateaux od Tlemcenu po Tébessu. Dokončeno by mělo být koncem roku 2026. Na tento projekt pak má navázat druhá část spojení Tiaretu s Relizane, tedy se “severní” částí alžírské železnice. Ve výstavbě je také trať z Tougourt přes Ouargla do Hassi Messaoud nebo rekonstrukce trati z Annaby přes Tebessu do Bled El Hadba na severovýchodě Alžírska. Ve výstavbě je také trať z Méchria do El Bayadh či z Ksar El Boukhari do Boughezoulu. Celkově dochází k modernizaci celého západního koridoru od Alžíru přes Chlef a Oran/Sidi Bel Abbes do Tlemcenu. V některých částech pojedou vlaky odlišnou trasou (LGV West) a zároveň se řeší obchvaty měst pro možnost rychlosti 160 – 220 km/h.

Autobusy (kromě MHD)

Pro cesty mezi městy a provinciemi Alžírska můžete využít jak vlaky, tak i autobusy. Spojení si pak můžete vyhledat přes web Sogral. V provozu jsou tu různé zájezdové autobusy, převážně čínské Higery, egyptské MCV (Mercedes) a korejské Hyundai.

Dálková autobusová doprava v Alžírsku je významným a oblíbeným způsobem cestování mezi městy a regiony. Tato forma dopravy je cenově dostupná a široce dostupná pro obyvatele i turisty.

Hlavní provozovatelé

1. Société Nationale de Transport Interurbain (SNTV):
   • Hlavní státní společnost zajišťující dálkovou autobusovou dopravu.
   • Provozuje širokou síť linek, které spojují hlavní města a regiony po celé zemi.
2. Soukromé autobusové společnosti:
   • Existuje mnoho soukromých provozovatelů, kteří poskytují doplňkové služby a často nabízejí konkurenční tarify.
   • Některé z nich zahrnují společnosti jako ETUSA, EURL a další regionální poskytovatelé.

Místní výrobci vozidel VHD

I v Alžírsku se vyrábí vozidla veřejné dopravy. Nejstarší značkou je SNVI. S těmito autobusy se setkáte na městské a příměstské dopravě v Alžíru a také v dalších městech Alžírska. Od roku 2008 vyrábí pouze vysokopodlažní městské autobusy SNVI 100.

Kromě značky SNVI vyrábí autobusy v Alžírsku také Mercedes-Benz Algeria od roku 2012, což je společní podnik německého Mercedesu a alžírského SNVI, Alžírského automobilového průmyslu (EDIV) a emirátského investičního fondu Aabar. První autobusy byly vyrobeny koncem roku 2017 pro alžírskou ETUSU.

Od roku 2018 se vyrábí v alžírském Setifu také autobusy Higer, v rámci Maazoux Complexu. A to jak v městské, tak v dálkové verzi. S Higery se většinou setkáme na univerzitní dopravě, ale některé na linkové potkáme i v Tunisu a  Boumérdes. Nicméně mluvím zde pouze o autobusech vyrobených v Alžírsku po roce 2018, neboť i dříve byly Higery do Alžírska dodávány.

V roce 2025 mají v plánu zahájit výrobu autobusů v Alžírsku Hyundai, Yutong a rozšířit také Higer. Do Alžírska je zakázáno přivážet ojeté autobusy starší 5 let od roku 2024. Do roku 2013 bylo možné dovážet jakékoliv autobusy, následně byl dovoz ze zahraničí striktně zakázán.

V Alžírsku se vyrábí také tramvaje Cital Citadis, což jsou totožné tramvaje jako Alstom Citadis. Společnost Cital vznikla v roce 2011 a první tramvaje do alžírských měst vyrobila v roce 2015.

Městská doprava

Městskou dopravu v Alžírsku provozují nejen městské podniky, ale také soukromí dopravci. Ve větších městech se setkáme s provozem MHD, ne vždy však nalezneme jízdní řády, na linkové vedení (povětšinou) a vyhledavač spojení můžeme zapomenout. Autobusy jsou povětšinou vysokopodlažní.

Městskou autobusovou dopravu doplňuje v Alžíru síť metra a v některých městech tramvajové provozy. V Alžírsku za posledních 13 let vyrostlo hned několik tramvajových provozů. Aktuálně nejsou ve výstavbě další, resp. počítá se pouze s prodloužením sítě v Alžíru. Pojďme si je shrnout:

• 2011: Alžír (2014 a 2015 prodloužení)
• 2013: Oran
• 2013: Constantine (2019 prodloužení)
• 2017: Sidi Bel Abbes
• 2018: Sétif
• 2018: Ouargla
• 2023: Mostaganem

V Alžíru se setkáme i s městským/příměstským vlakem, který je hojně využíván místním obyvatelstvem.

Integrovaný dopravní systém v Alžírsku nefunguje. Je tak standardem, že autobus je levnější než prostředek kolejové dopravy.

Na rozdíl od sousedního Maroka jsou autobusy poměrně staré. To neplatí u tramvajové a železniční dopravy, kde většina vozidel je mladších 17 let.

Do autobusů se standardně nastupuje předem, kde se platí u řidiče. U tramvají, metra a vlaků je třeba si koupit jízdenku předem na zastávkách u přepážek, které jsou osazeny na všech zastávkách nebo si je koupit v automatu na jízdenky. Jízdenky je nutné si označit u metra v turniketu a u tramvají ve vozidle (ne ovšem všude, např. v Alžíru nebo Oranu je jízdenka platná již po zakoupení, naopak v Sidi Bel Abbes je ji nutné označit).

Co je důležité si říci je i rozsah provozu linek. Metro, tramvaje či autobusy zde nemají jízdní řády dělené na ranní a odpolední špičku, neboť zde ani neexistuje. Provoz začíná cca kolem 5.30, kdy teprve od 8 hodin začíná špička, která trvá do cca 16 hodin, kdy naopak provoz postupně klesá do 18.30. Kolem 18.30 už je nejen v menších městech, ale i v Alžíru téměř mrtvo – většinou jsou v provozu jen tramvaje a v případě Alžíru i metro (oboje do cca 23 h) a pár vybraných linek autobusů (např v Alžíru autobusy do cca 0.50). Ani vlaky již večer nejezdí. Zároveň víkend připadá na pátek a sobotu, kdy je provoz slabší. Například školy se otevírají v Alžírsku v 8.30 a výuka končí v 15.30.

Pojďme se podívat na veřejnou dopravu v jednotlivých městech.

Pokračování na následující stránce…