Turecko, plným názvem Turecká republika je státem na východě Evropy a v Asii s 85 miliony obyvatel. Hlavním jazykem je turečtina. Hlavním náboženstvím je islám a měnou je lira (1 lira = 0,66 Kč). Turecko je rozlohově 10x větší než Česká republika. Populačně pak 8x obydlenější.

Do Turecka se dostane bez víz s pasem. Nejlépe pak letadlem z Prahy do Istanbulu, Antalye, Ankary nebo Izmiru. Zpáteční letenka z Prahy vás vyjde kolem 4 000 Kč.

Turecko je přímořský stát. Zatímco v létě šplhají teploty až k 45 stupnům (zejména oblast Antalye a Alanie), v zimě mohou teploty klesnout na -10 °C a na horách až k -40 °C. Nejvyšším bodem je Ararat ve výšce 5 137 m.n.m. poblíž hranic s Arménií na východě.

Území Turecka bylo obýváno už od neolitu (např. Göbekli Tepe je chrám postavený okolo 9600 př. n. l.). První říší, která na území Turecka existovala, byla Chetitská říše (18. – 13. st. př. l.), poté Frýgie, Lýdie, Kárie a Lýkie.  Např. lýdský král Kroisos (595 – 547 př. n. l.) byl prvním panovníkem, který nechal razit mince jako platidlo. Už od 12. stol. př. n. l. byla západní část dnešního Turecka kolonizována Řeky, na východě zas od 9. st. př. n. l. arménská říše Urartu, která byla následně vyvrácena íránskými Médy. Na území dnešního Turecka například leží historicky známá Trója. Istanbul, dříve pod názvem Byzantion (poté Konstantinopol do roku 1930), byl založen v roce 667 př. n. l. Řekové území dnešního Turecka nazývali Malá Asie či Anatolie.

Během 6. stol. př. n. l. bylo celé území Malé Asie dobito perskou Achaimenovskou říší. Probíhalo zde několik řecko-perských válek mezi lety 499-449 př. n. l., které skončili vítězstvím řeckých městských států. V roce 334 př. n. l. celou Malou Asii dobil Alexandr Makedonský. Po jeho smrti se rozdělilo území na několik městských států a posléze do konce 1. stol. př. n. l. celé území ovládla Římská říše. V roce 395 n. l. došlo k rozdělení Římské říše na Západořímskou a Východořímskou – Byzantskou říší, kam můžeme zařadit i území Malé Asie.

Od 11. století pronikaly na území Malé Asie turečtí Seldžukové, kdy po válce roku 1071 ztratila Byzantská říše většinu Malé Asie. Začalo tak šíření turečtiny a islamizace a vznikl Rúmský sultanát. Ten se rozpadl pod tlakem mongolských nájezdníků a vzniklo velké množství anatolských bejliků. Do jednoho z nich se postavil  v roce 1299 n. l. Osman I. a vznikla Osmanská říše, která začala s výboji do Evropy (Balkán, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina), Asie (Libanon, Sýrie, Jordánsko, Izrael, Saudská Arábie, Jemen, Irák, Kuvajt, část jižního Ruska) i Afriky (Alžírsko, Tunisko, Egypt). V souvislosti s rozšiřováním Osmanské říše padla i v roce 1453 římská Byzantská říše. Za Sulejmana I. (1520–1566) dosáhla říše svého územního i kulturního vrcholu, vládla 25 milionům lidí.

S postupným posilováním Ruska docházelo od 17. století k vytlačování Osmanské říše z Evropy. To bylo dovršeno v 19. století osamostatněním Rumunska, Bulharska, Řecka, Srska a posléze během Balkánských válek (1912-1913) a během I. světové války (1914-1918), kdy Osmanská říše přišla o většinu svého území (byla na straně Ústředních mocností, tedy Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Německá říše, kteří prohrály). Frustrace Turků ze ztráty území přinesla následně vlnu genocid (arménské, řecké, asyrské), při které bylo vyvražděno miliony křesťanů. Do dnešní doby Turecko tuto genocidu popírá. V roce 1922 po ukončení všech bojů došlo ke zrušení sultanátu a tedy po 623 letech ukončení monarchické vlády. V roce 1923 byla vyhlášena Turecká republika. Volební právo ženy získaly v roce 1934 a byla zavedena latinka.

Největším současným problémem Turecka jsou Kurdové, kterých tu žije 11-14 milionů. Od roku 1984 bojují Kurdové za svůj samostatný stát a jen do dnešní doby si vyžádaly tyto boje na 40 000 životů. V roce 2016 došlo v Turecku k vojenskému puči, který skončil nezdarem a bylo 160 000 lidí postaveno mimo službu, 77 000 zatčeno a 170 novin, televizních stanic a vydavatelství zakázáno. V reakci na tyto události došlo ze strany EU ke přerušení přístupových rozhovorů o začlenění Turecka do EU. Po těsném referendu v roce 2017 došlo k zavedení prezidentského systému namísto parlamentního. Prezidentem je od roku 2014 Erdogan, který si tak od roku 2017 navýšil svoji moc díky prezidentskému systému. Vládnout bude Turkům minimálně do roku 2028 po volbách v roce 2023. Od roku 2003 do roku 2014 byl tureckým premiérem.

Další zvrat může způsobit převrat v Sýrii na konci roku 2024. Již v prosinci 2024 dochází k postupnému vrácení se syrských uprchlíků z Turecka do Sýrie, zatím jich tak učinilo kolem 25 000. Proturecké milice se zúčastnily ofenzivy, která vedla k pádu režimu prezidenta Bašára Asada v Sýrii po více než deseti letech občanské války. Během ofenzivy proturecké síly zaútočily i na prokurdské milice a dobyly některá území kontrolovaná Kurdy. Ti však přebrali kontrolu nad řadou oblastí, ze kterých se stáhly provládní síly. V současné době je dojednáno příměří, nicméně na turecko-syrských hranicích se shromažďují vojáci a konflikt mezi Tureckem a Kurdy (Syrské demokratické síly – SDF), které považuje Turecko za teroristickou organizaci, mohou začít co nevidět.

Památky

Turecko je navštěvované kromě letovisek Antalya a Alanie také kvůli zdejším památkám. Nejtypičtějším místěm mimo přímořské letoviska je Istanbul.

Co vědět o Turecku?

• měna lira
• velmi hornatá země
• SIM kartu si můžete pořídit za cca 500 Kč i s daty v centru měst, je třeba ale dávat bacha na nákup SIM na letišti, kde vás vyjde i na 1500 Kč
• Ubytování seženete v Turecku od 500 Kč (Booking ovšem příliš v Turecku nefunguje, je třeba využít např. Hotels.com)
• Klasický oběd si pořídíte od 150 Kč, převážně kebab, kuře s rýží, lavaš (tenký chleba jako placka) s různými přísadami či klasické bramborové placky
• Levné jídlo i doprava, autobusová doprava téměř nonstop (velká konkurence)
• Pětina obyvatel žije v Istanbulu
• Hranice s Arménií a Ázérbájdžánem jsou uzavřené (resp. z Ázérbájdžánu je možné se po souši dostat, ale v opačném směru nelze)

Taxi

Železnice

Tureckou železnici provozuje státní podnik Türkiye Cumhuriyeti Devlet Demiryolları (TCDD), který byl založen v roce 1927. První vlaky jezdí na tureckém území od roku 1856. Turecká železnice má klasický rozchod 1435 mm.

První vysokorychlostní trať byla v Turecku otevřena v roce 2009 mezi Ankarou a Eskisehirem. Do hl. m. Ankary byla trať prodloužena v roce 2014 a celkem měří 533 km. Vlaky zvládnout ujet tuto vzdálenost za 4h a 15 minut. V plánu je zvýšit rychlost z 200 km/h na 350 km/h a zkrátit jízdní dobu na 1h a 40 minut. Např. při otevření tratě z Ankary do Sivasu došlo ke zkrácení jízdní doby z 12 h na 3 hodiny! Na vysokorychlostních tratích se setkáte s jednotkami TCDD HT65000 od španělského CAFu a 7 jednotek Velaro TR od německého Siemensu (TCDD HT80000)

Elektrifikované linky jezdí z Kapıkule na bulharských hranicích přes Istanbul do Ankary a z Divriği přes Malatyu do İskenderunu na pobřeží Středozemního moře. Kromě toho mají Sivas a İzmir elektrifikované sítě.

V posledních letech byly otevřeny tyto vysokorychlostí tratě:

• Ankara – Eskisehir (246 km) – březen 2009
• Ankara – Konya (211 km) – srpen 2011
• Eskisehir – Istanbul (276 km) – červenec 2014
• Konya – Karaman (102 km) – leden 2022
• Ankara – Sivas (405 km) – duben 2023
• (Istanbul) – Çerkezköy – Edirne – Kapikule (153 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na konec roku 2025
• (Istanbul) – Osmaneli – Bursa – Bandirma (201 km) – ve výstavbě, plánováno do Bursy na rok 2025, na Bandirmu 2028
• Karaman – Ulukışla (153 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
• Ulukisla – Mersin – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
• Mersin – Adana – Gaziantep – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
• Ankara – Izmir (624 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2027
• Istanbul – Çerkezköy (86 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2028
• Ankara – Kayseri (142 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2028
• (Ankara) – Kirikale – Corum (115 km) – v přípravě
• Corum – Samsun (185 km) – v přípravě
• Sivas – Erzurum – Kars – v přípravě
• Ulukışla – Aksaray – v přípravě

Kde se svezete vlakem v Turecku v roce 2025?

• Istanbul – Eskisehir – Ankara: 23x denně (i noční vlak), 4,5h, rychlovlak 250 km/h
• Istanbul – Eskisehir – Konya – (Karaman): 5x denně, 4,5h, rychlovlak 250 km/h, v úseku Istanbul – Konya – Karaman 1x přímý denně
• Ankara – Sivas: 3x denně, 3h, rychlovlak 250 km/h
• Ankara – Konya: 7x denně, 1,5h, rychlovlak 250 km/h
• Konya – Karaman: 5x denně, 1h, rychlovlak 200 km/h
• Ankara – Kayseri – Sivas – Malataya – (Diyarbakir – Kurtulan)/(Elazig – Tatvan): 1x denně, 27h – 2x týdně do Tatvanu, 5x týdně do Kurtulanu
• Ankara – Kayseri – Sivas – Malatya: 2x týdně, 15,5h
• Ankara – Kayseri – Sivas – Erzincan – Erzurum – Kars: 1x denně, 26h
• Diyarbakir – Batman: 2x denně, 2h, + dálkový z Ankary do Kurtulanu
• Sivas – Divrigi: 2x denně, 3h, + dálkový z Ankary do Karsu
• Eskisehir – Afyon – (Denizli): 2x denně, 3h, 1x denně v úseku Afyon – Denizli
• Adaparazi (Sakarya) – Izmit (Kocaeli) – Gebze: 6x denně, 1,5h
• Izmir – Manisa – Balikesir – Eskisehir – (Ankara): 2x denně (1x noční, denní pouze do Eskisehiru)
• Izmir – Manisa – Balikesir – Bandirma: 2x denně, 6h
• Izmir – Manisa – Alasehir – (Usak – Afyon – Konya): 4x denně, 3,5h, 2x denně v úseku Alasehir – Usak, 1x denně v úseku Usak – Konya (noční)
• Izmir – Tire: 4x denně, 2h
• Izmir – Odemis: 6x denně, 2,5h
• Izmir – Aydin – Denizli – (Burdur – Isparta): 9x denně, 5h, 2x denně v úseku Denizli – Burdur, 1x denně v úseku Burdur – Isparta
• Soke – Aydin – Denizli: 2x denně, 3,5h
• Istanbul – Edirne: 2x denně, 5h
• Sivas – Amasya – Samsun: 2x denně (pouze v úseku Amasya – Samsun, jinak 3x týdně v celé trase), 8h
• Adana – Kayseri: 1x denně, 5h
• Adana – Iskenderun: 2x denně, 2,5h
• Zonguldak – Karabuk – (Ankara): 8x denně, 3h, v úseku Karabuk – Ankara pouze jako sezonní vlak v létě
• Gaziantep – Nizip: 1x denně, 1h
• Van – Teherán (Írán): 2x týdně, 22,5h (obnoven v březnu 2025 po zrušení v roce 2019)
• Istanbul – Sofie (Bulharsko)/Bukurešť (Rumunsko – pouze v letní sezóně)
• Adana – Konya: mimo provoz kvůli stavbě vysokorychlostní trati
• Adana – Tarsus – Mersin: mimo provoz kvůli stavbě vysokorychlostní trati

Mezinárodní spojení v roce 2025 je možné pouze s Íránem a Bularskem (resp. Rumunskem). Hranice s Arménií jsou kvůli dřívějším konfliktům uzavřené. Železniční spojení s Gruzií, Ázérbjádžánem a Sýrií neexistuje.

Mezi Ankarou, Erzurum a Karsem provozuje společnost Touristic Eastern Express rychlík, který projíždí zajímavé oblasti na trase. V provozu je 3x týdně od roku 2019 a trasu zvládne za 31h. V provozu je celoročně, viz například článek zde. Jízdenka vás vyjde cca od 3200 Kč. Od letošního roku přibyly další dva turistické vlaky: Ankara – Diyarbakir a Ankara – Tatvan. V provozu jsou jednou týdně a staví v nejzajímavějších městech na trase (většinou na 3-4 hodiny pro poznání různých míst na trase).

Jízdenky na vlak si koupíte zde.

Lanovky

V Turecku se nachází poměrně velké množství lanovek, nicméně jedná se především o turistické moderní lanovky a neslouží pro obsluhu měst.

Dálková autobusová doprava

Autobusovou dopravu mezi městy zajištují různí lokální dopravci pomocí 12 metrových moderních dálkových autobusů.

Autobusy mají své jízdní řády. Spojení si můžete vyhledat přes odkaz zde. Mezi většínimi městy potkáte klidně i 10-20 dopravců, kteří obsluhují danou trasu. Kromě ceny a času se můžete řídit při své jízdě i délkou jízdy, neboť v Turecku je dost běžné, že autobusy zastaví na obědovou či jakoukoliv jinou pauzu i na 1 hodinu a vám to již tak dlouhou jízdu značně prodloužení. Je vhodné také zkoumat, kudy autobus jde, neboť jakákoliv zajížďka do dalšího města vá může jízdu prodloužit o dalších 30 minut.

Až na výjimky mají autobusy uspořádání sedadel 2+1, wi-fi, zásuvky (i USB) a k dispozici máte po celou dobu jízdy vodu, kterou si můžete brát. Některé společnosti nabízejí i snack nebo obrazovky pro sledování filmů a dalších médií. Z hlediska dochvilnosti většina dopravců časy dodržuje a zejména o nedělích odpoledne a večer a v pátek bývají i autobusy vyprodané a je vhodné mít jízdenku koupenou předem. Všechny autobusy jsou moderní a klimatizované. Jen na pár lokálních linkách můžete ještě v dnešní době potkat starší Mercedesy-Benz O350 Tourismo z let 2000-2006.

Mezi nejčastější dopravce v Turecku patří KamilKoc (Flixbus) a Metro, které potkáte po celé zemi.

Na linkách potkáte několik typů vozidel. Jedná se především o tyto značky:

• Mercedes-Benz
• Temsa
• Otokar
• MAN
• Neoplan
• Setra

Místní výrobci vozidel

Na poli autobusové dopravy má Turecko 10 firem, které vyrábí autobusy. Většina z nich vznikla ve druhé polovině 20. století včetně Bozankaye.

• Mercedes-Benz – u Istabulu, od roku 1968
• MAN – z Ankary
• Temsa – z Adany
• Otokar – ze Sakaryi
• BMC – z Pinarbasi u Izmiru
• Karsan – z Akcalaru u Bursy, 12metrové a 18metrové autobusy vyrábí pod značkou Karsan-BredaMenarini
• Akia – z Istanbulu, založena až v roce 2013
• Isuzu – z Istanbulu
• Güleryüz – z Bursy
• Bozankaya – z Ankary, pouze elektrobusy, trolejbusy a kolejová vozidla
• Iveco – společný závod Otokaru a Iveca v Sakaryi, který od roku 2021 vyrábí autobusy Iveco Streetway a od roku 2023 Iveco Crossway LINE
• Tezeller – již nevyrábí cca 10 let, tyto autobusy stále potkáme na MHD v Istanbulu, Ankaře, Antalyii, Izmiru nebo Ispartě
• Isobüs – již nevyrábí cca 10 let, tyto autobusy stále potkáme na MHD v Ankaře nebo Antalyi

Díky velkému počtu místních výrobců je tak raritou, když se dostane na zdejší silnice i zahraniční značka. Tou je například Solaris, který v roce 2014 dodal celkem 100 kloubových Solarisů Urbino do Izmiru. V letech 2023 – 2025 bylo vyrobeno minimálně 65 vozidel Iveco Crossway 12M pro turecký trh (27x Kocaeli, 16x Balikesir, 2x Manisa a 20x Mugla) a další byly dodány například do Itálie. Z hlediska autobusů Iveco Streetway zatím v Turecku žádný nejezdí, potkáme je ale v Česku, Slovensku, Polsku, Itálii, Slovinsku, Německu, Maďarsku, Rakousku a Švédsku od začátku roku 2022 (první začal jezdit v Pardubicích v lednu 2022), a to jak ve standardní, tak kloubové verzi (naftové, CNG, elektrické).

Z kolejových výrobců musíme zmínit Bozankayu, která vyrábí tramvaje nejen do tureckých měst, ale také do zahraničí. Kromě tramvají vyrábí i trolejbusy, které budou v následujících letech jezdit také v Praze.

Ankara je jedno ze tří tureckých měst, kde stále potkáme autobusy Isoto, které jsou 12-14 let staré. Druhým je Burdur a třetím Adana, kde jezdí nejstarší (15 let staré – Isoto City 900). Všechny jsou vysokopodlažní. V Antalyii tyto autobusy skončily na začátku roku 2025. Autobusy Isoto se vyráběly v Turecku v Adaně přes značku Tata od roku 2010 – vyrobeny byly celkem 2 typy – 9metrový a 12metrový autobus.

Zatímco na turecký trh v roce 2013 vstoupila nová značka Akia a první autobusy vyrobila v roce 2014 (která si poté otevřela závod i v Tádžikistánu od roku 2018), některé značky postupně mizí z tureckých silnic. Mezi ně patří Isoto a Tezeller, které už autobusy přes 10 let nevyrábějí a zanikly. Tezeller vyrobil poslední autobusy v roce 2013 a ukončil svoji činnost začátkem roku 2014 kvůli neshodám ve svých strukturách. Hlavním výrobním partnerem a i dealerem se u Akiy staly bývalí zaměstnanci Tezelleru.

S Tezellery se potkáme ještě ve více městech – Istanbulu, Burse, Antalyi, Ankaře (1 vůz) nebo třeba Adaně.

Konkurence je v Turecku vysoká – autobusy tu vyrábí Otokar, Temsa, Isuzu, BMC, MAN, Mercedes, Güleryüz nebo Karsan.

 

Městská doprava

Městskou dopravu potkáme v každém větším městě Turecka, tedy zhruba ve městech nad 100 000 obyvatel. Na rozdíl od ČR se může zdát, že zde mají města mnohem větší, ale často je to dáno tím, že samotné město a okolí je zaneseno do jedné subprovincie a nelze určit, kolik obyvatel žije v daném městě (u Prahy by se to dalo přirovnat jako sloučení Prahy s okresy Praha-západ a Praha-východ). Ve větších městech jezdí i metro, trolejbusy, tramvaje nebo městský vlak. Největší město bez tramvají, trolejbusů a metra je Diyarbakir na východě Turecka s 1,1 miliony obyvatel. Pomyslné druhé místo zaujímá Mersin s 1 milionem obyvatel, kde ovšem je již ve výstavbě metro. Ve většíně větších městech Turecka zároveň nalezneme i kloubové autobusy (nejezdí např. v Antalyi, Adaně). V posledních letech bylo vybudováno hned několik tramvajových a trolejbusových systémů či linek metra a městské železnice.

Většina měst má svoji městskou plastovou kartu, na kterou si můžete dobít různé kupóny nebo z ní platit jednotlivé jízdenky.  Využívat jde jak u městských podniků, tak u dopravců v rámci ÖHO, což jsou soukromí dopravci začlenění do sítě MHD. Bacha ovšem na různé malé maršrutky (Dolmusy), kde se platí hotově a tyto karty zde neplatí a nejsou tak začlenění do těchto integrovaných dopravních systémů. Ve větších městech zaplatíte i bankovní kartou (až na výjimky ve všech městech nad 500 000 obyvatel).

Městská doprava je v provozu většinou od 6.30 do 23 hodin s tím, že provoz postupně polevuje po 18. hodině. Ve větších městech jezdí i noční autobusy nebo je provoz MHD prodloužen do půlnoci a začíná například už v 5.30.

Až na starší autobusy jsou všechny autobusy vybavené klimatizací, stejně tak metro, tramvaje a autobusy.

Pojďme se nyní podívat na městskou dopravu v jednotlivých městech Turecka:

Pokračování na následující stránce…