Turecko, plným názvem Turecká republika je státem na východě Evropy a v Asii s 85 miliony obyvatel. Hlavním jazykem je turečtina. Hlavním náboženstvím je islám a měnou je lira (1 lira = 0,66 Kč). Turecko je rozlohově 10x větší než Česká republika. Populačně pak 8x obydlenější.

Do Turecka se dostane bez víz s pasem. Nejlépe pak letadlem z Prahy do Istanbulu, Antalye, Ankary nebo Izmiru. Zpáteční letenka z Prahy vás vyjde kolem 4 000 Kč.

Turecko je přímořský stát. Zatímco v létě šplhají teploty až k 45 stupnům (zejména oblast Antalye a Alanie), v zimě mohou teploty klesnout na -10 °C a na horách až k -40 °C. Nejvyšším bodem je Ararat ve výšce 5 137 m.n.m. poblíž hranic s Arménií na východě.

záPostarší most v Adaně

Území Turecka bylo obýváno už od neolitu (např. Göbekli Tepe je chrám postavený okolo 9600 př. n. l.). První říší, která na území Turecka existovala, byla Chetitská říše (18. – 13. st. př. l.), poté Frýgie, Lýdie, Kárie a Lýkie.  Např. lýdský král Kroisos (595 – 547 př. n. l.) byl prvním panovníkem, který nechal razit mince jako platidlo. Už od 12. stol. př. n. l. byla západní část dnešního Turecka kolonizována Řeky, na východě zas od 9. st. př. n. l. arménská říše Urartu, která byla následně vyvrácena íránskými Médy. Na území dnešního Turecka například leží historicky známá Trója. Istanbul, dříve pod názvem Byzantion (poté Konstantinopol do roku 1930), byl založen v roce 667 př. n. l. Řekové území dnešního Turecka nazývali Malá Asie či Anatolie.

Během 6. stol. př. n. l. bylo celé území Malé Asie dobito perskou Achaimenovskou říší. Probíhalo zde několik řecko-perských válek mezi lety 499-449 př. n. l., které skončili vítězstvím řeckých městských států. V roce 334 př. n. l. celou Malou Asii dobil Alexandr Makedonský. Po jeho smrti se rozdělilo území na několik městských států a posléze do konce 1. stol. př. n. l. celé území ovládla Římská říše. V roce 395 n. l. došlo k rozdělení Římské říše na Západořímskou a Východořímskou – Byzantskou říší, kam můžeme zařadit i území Malé Asie.

Od 11. století pronikaly na území Malé Asie turečtí Seldžukové, kdy po válce roku 1071 ztratila Byzantská říše většinu Malé Asie. Začalo tak šíření turečtiny a islamizace a vznikl Rúmský sultanát. Ten se rozpadl pod tlakem mongolských nájezdníků a vzniklo velké množství anatolských bejliků. Do jednoho z nich se postavil  v roce 1299 n. l. Osman I. a vznikla Osmanská říše, která začala s výboji do Evropy (Balkán, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina), Asie (Libanon, Sýrie, Jordánsko, Izrael, Saudská Arábie, Jemen, Irák, Kuvajt, část jižního Ruska) i Afriky (Alžírsko, Tunisko, Egypt). V souvislosti s rozšiřováním Osmanské říše padla i v roce 1453 římská Byzantská říše. Za Sulejmana I. (1520–1566) dosáhla říše svého územního i kulturního vrcholu, vládla 25 milionům lidí.

S postupným posilováním Ruska docházelo od 17. století k vytlačování Osmanské říše z Evropy. To bylo dovršeno v 19. století osamostatněním Rumunska, Bulharska, Řecka, Srska a posléze během Balkánských válek (1912-1913) a během I. světové války (1914-1918), kdy Osmanská říše přišla o většinu svého území (byla na straně Ústředních mocností, tedy Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Německá říše, kteří prohrály). Frustrace Turků ze ztráty území přinesla následně vlnu genocid (arménské, řecké, asyrské), při které bylo vyvražděno miliony křesťanů. Do dnešní doby Turecko tuto genocidu popírá. V roce 1922 po ukončení všech bojů došlo ke zrušení sultanátu a tedy po 623 letech ukončení monarchické vlády. V roce 1923 byla vyhlášena Turecká republika. Volební právo ženy získaly v roce 1934 a byla zavedena latinka.

Největším současným problémem Turecka jsou Kurdové, kterých tu žije 11-14 milionů. Od roku 1984 bojují Kurdové za svůj samostatný stát a jen do dnešní doby si vyžádaly tyto boje na 40 000 životů. V roce 2016 došlo v Turecku k vojenskému puči, který skončil nezdarem a bylo 160 000 lidí postaveno mimo službu, 77 000 zatčeno a 170 novin, televizních stanic a vydavatelství zakázáno. V reakci na tyto události došlo ze strany EU ke přerušení přístupových rozhovorů o začlenění Turecka do EU. Po těsném referendu v roce 2017 došlo k zavedení prezidentského systému namísto parlamentního. Prezidentem je od roku 2014 Erdogan, který si tak od roku 2017 navýšil svoji moc díky prezidentskému systému. Vládnout bude Turkům minimálně do roku 2028 po volbách v roce 2023. Od roku 2003 do roku 2014 byl tureckým premiérem.

Další zvrat může způsobit převrat v Sýrii na konci roku 2024. Již v prosinci 2024 dochází k postupnému vrácení se syrských uprchlíků z Turecka do Sýrie, zatím jich tak učinilo kolem 25 000. Proturecké milice se zúčastnily ofenzivy, která vedla k pádu režimu prezidenta Bašára Asada v Sýrii po více než deseti letech občanské války. Během ofenzivy proturecké síly zaútočily i na prokurdské milice a dobyly některá území kontrolovaná Kurdy. Ti však přebrali kontrolu nad řadou oblastí, ze kterých se stáhly provládní síly. V současné době je dojednáno příměří, nicméně na turecko-syrských hranicích se shromažďují vojáci a konflikt mezi Tureckem a Kurdy (Syrské demokratické síly – SDF), které považuje Turecko za teroristickou organizaci, mohou začít co nevidět.

Památky

Turecko je navštěvované kromě letovisek Antalya a Alanie také kvůli zdejším památkám. Nejtypičtějším místěm mimo přímořské letoviska je Istanbul.

Co vědět o Turecku?

• měna lira
• velmi hornatá země
• SIM kartu si můžete pořídit za cca 500 Kč i s daty v centru měst, je třeba ale dávat bacha na nákup SIM na letišti, kde vás vyjde i na 1500 Kč
• Ubytování seženete v Turecku od 500 Kč (Booking ovšem příliš v Turecku nefunguje, je třeba využít např. Hotels.com)
• Klasický oběd si pořídíte od 150 Kč, převážně kebab, kuře s rýží, lavaš (tenký chleba jako placka) s různými přísadami či klasické bramborové placky
• Levné jídlo i doprava, autobusová doprava téměř nonstop (velká konkurence)
• Pětina obyvatel žije v Istanbulu
• Hranice s Arménií a Ázérbájdžánem jsou uzavřené (resp. z Ázérbájdžánu je možné se po souši dostat, ale v opačném směru nelze)

Taxi

Železnice

Tureckou železnici provozuje státní podnik Türkiye Cumhuriyeti Devlet Demiryolları (TCDD), který byl založen v roce 1927. První vlaky jezdí na tureckém území od roku 1856. Turecká železnice má klasický rozchod 1435 mm.

První vysokorychlostní trať byla v Turecku otevřena v roce 2009 mezi Ankarou a Eskisehirem. Do hl. m. Ankary byla trať prodloužena v roce 2014 a celkem měří 533 km. Vlaky zvládnout ujet tuto vzdálenost za 4h a 15 minut. V plánu je zvýšit rychlost z 200 km/h na 350 km/h a zkrátit jízdní dobu na 1h a 40 minut. Např. při otevření tratě z Ankary do Sivasu došlo ke zkrácení jízdní doby z 12 h na 3 hodiny! Na vysokorychlostních tratích se setkáte s jednotkami TCDD HT65000 od španělského CAFu a 7 jednotek Velaro TR od německého Siemensu (TCDD HT80000)

Elektrifikované linky jezdí z Kapıkule na bulharských hranicích přes Istanbul do Ankary a z Divriği přes Malatyu do İskenderunu na pobřeží Středozemního moře. Kromě toho mají Sivas a İzmir elektrifikované sítě.

V posledních letech byly otevřeny tyto vysokorychlostí tratě:

• Ankara – Eskisehir (246 km) – březen 2009
• Ankara – Konya (211 km) – srpen 2011
• Eskisehir – Istanbul (276 km) – červenec 2014
• Konya – Karaman (102 km) – leden 2022
• Ankara – Sivas (405 km) – duben 2023
• (Istanbul) – Çerkezköy – Edirne – Kapikule (153 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na konec roku 2025
• (Istanbul) – Osmaneli – Bursa – Bandirma (201 km) – ve výstavbě, plánováno do Bursy na rok 2025, na Bandirmu 2028
• Karaman – Ulukışla (153 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
• Ulukisla – Mersin – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
• Mersin – Adana – Gaziantep – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
• Ankara – Izmir (624 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2027
• Istanbul – Çerkezköy (86 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2028
• Ankara – Kayseri (142 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2028
• (Ankara) – Kirikale – Corum (115 km) – v přípravě
• Corum – Samsun (185 km) – v přípravě
• Sivas – Erzurum – Kars – v přípravě
• Ulukışla – Aksaray – v přípravě

Kde se svezete vlakem v Turecku v roce 2025?

• Istanbul – Eskisehir – Ankara: 23x denně (i noční vlak), 4,5h, rychlovlak 250 km/h
• Istanbul – Eskisehir – Konya – (Karaman): 5x denně, 4,5h, rychlovlak 250 km/h, v úseku Istanbul – Konya – Karaman 1x přímý denně
• Ankara – Sivas: 3x denně, 3h, rychlovlak 250 km/h
• Ankara – Konya: 7x denně, 1,5h, rychlovlak 250 km/h
• Konya – Karaman: 5x denně, 1h, rychlovlak 200 km/h
• Ankara – Kayseri – Sivas – Malataya – (Diyarbakir – Kurtulan)/(Elazig – Tatvan): 1x denně, 27h – 2x týdně do Tatvanu, 5x týdně do Kurtulanu
• Ankara – Kayseri – Sivas – Malatya: 2x týdně, 15,5h
• Ankara – Kayseri – Sivas – Erzincan – Erzurum – Kars: 1x denně, 26h
• Diyarbakir – Batman: 2x denně, 2h, + dálkový z Ankary do Kurtulanu
• Sivas – Divrigi: 2x denně, 3h, + dálkový z Ankary do Karsu
• Eskisehir – Afyon – (Denizli): 2x denně, 3h, 1x denně v úseku Afyon – Denizli
• Adaparazi (Sakarya) – Izmit (Kocaeli) – Gebze: 6x denně, 1,5h
• Izmir – Manisa – Balikesir – Eskisehir – (Ankara): 2x denně (1x noční, denní pouze do Eskisehiru)
• Izmir – Manisa – Balikesir – Bandirma: 2x denně, 6h
• Izmir – Manisa – Alasehir – (Usak – Afyon – Konya): 4x denně, 3,5h, 2x denně v úseku Alasehir – Usak, 1x denně v úseku Usak – Konya (noční)
• Izmir – Tire: 4x denně, 2h
• Izmir – Odemis: 6x denně, 2,5h
• Izmir – Aydin – Denizli – (Burdur – Isparta): 9x denně, 5h, 2x denně v úseku Denizli – Burdur, 1x denně v úseku Burdur – Isparta
• Soke – Aydin – Denizli: 2x denně, 3,5h
• Istanbul – Edirne: 2x denně, 5h
• Sivas – Amasya – Samsun: 2x denně (pouze v úseku Amasya – Samsun, jinak 3x týdně v celé trase), 8h
• Adana – Kayseri: 1x denně, 5h
• Adana – Iskenderun: 2x denně, 2,5h
• Zonguldak – Karabuk – (Ankara): 8x denně, 3h, v úseku Karabuk – Ankara pouze jako sezonní vlak v létě
• Gaziantep – Nizip: 1x denně, 1h
• Van – Teherán (Írán): 2x týdně, 22,5h (obnoven v březnu 2025 po zrušení v roce 2019)
• Istanbul – Sofie (Bulharsko)/Bukurešť (Rumunsko – pouze v letní sezóně)
• Adana – Konya: mimo provoz kvůli stavbě vysokorychlostní trati
• Adana – Tarsus – Mersin: mimo provoz kvůli stavbě vysokorychlostní trati

Mezinárodní spojení v roce 2025 je možné pouze s Íránem a Bularskem (resp. Rumunskem). Hranice s Arménií jsou kvůli dřívějším konfliktům uzavřené. Železniční spojení s Gruzií, Ázérbjádžánem a Sýrií neexistuje.

Mezi Ankarou, Erzurum a Karsem provozuje společnost Touristic Eastern Express rychlík, který projíždí zajímavé oblasti na trase. V provozu je 3x týdně od roku 2019 a trasu zvládne za 31h. V provozu je celoročně, viz například článek zde. Jízdenka vás vyjde cca od 3200 Kč. Od letošního roku přibyly další dva turistické vlaky: Ankara – Diyarbakir a Ankara – Tatvan. V provozu jsou jednou týdně a staví v nejzajímavějších městech na trase (většinou na 3-4 hodiny pro poznání různých míst na trase).

Jízdenky na vlak si koupíte zde.

Lanovky

V Turecku se nachází poměrně velké množství lanovek, nicméně jedná se především o turistické moderní lanovky a neslouží pro obsluhu měst.

Dálková autobusová doprava

Autobusovou dopravu mezi městy zajištují různí lokalní dopravci pomocí 12 metrových moderních dálkových autobusů.

Autobusy mají své jízdní řády. Spojení si můžete vyhledat přes odkaz zde. Mezi většínimi městy potkáte klidně i 10-20 dopravců, kteří obsluhují danou trasu. Kromě ceny a času se můžete řídit při své jízdě i délkou jízdy, neboť v Turecku je dost běžné, že autobusy zastaví na obědovou či jakoukoliv jinou pauzu i na 1 hodinu a vám to již tak dlouhou jízdu značně prodloužení. Je vhodné také zkoumat, kudy autobus jde, neboť jakákoliv zajížďka do dalšího města vá může jízdu prodloužit o dalších 30 minut.

Až na výjimky mají autobusy uspořádání sedadel 2+1, wi-fi, zásuvky (i USB) a k dispozici máte po celou dobu jízdy vodu, kterou si můžete brát. Některé společnosti nabízejí i snack nebo obrazovky pro sledování filmů a dalších médií. Z hlediska dochvilnosti většina dopravců časy dodržuje a zejména o nedělích odpoledne a večer a v pátek bývají i autobusy vyprodané a je vhodné mít jízdenku koupenou předem. Všechny autobusy jsou moderní a klimatizované. Jen na pár lokálních linkách můžete ještě v dnešní době potkat starší Mercedesy-Benz O350 Tourismo z let 2000-2006.

Mezi nejčastější dopravce v Turecku patří KamilKoc (Flixbus) a Metro, které potkáte po celé zemi.

Na linkách potkáte několik typů vozidel. Jedná se především o tyto značky:

• Mercedes-Benz
• Temsa
• Otokar
• MAN
• Neoplan
• Setra

Místní výrobci vozidel

Na poli autobusové dopravy má Turecko 10 firem, které vyrábí autobusy. Většina z nich vznikla ve druhé polovině 20. století včetně Bozankaye.

• Mercedes-Benz – u Istabulu, od roku 1968
• MAN – z Ankary
• Temsa – z Adany
• Otokar – ze Sakaryi
• BMC – z Pinarbasi u Izmiru
• Karsan – z Akcalaru u Bursy, 12metrové a 18metrové autobusy vyrábí pod značkou Karsan-BredaMenarini
• Akia – z Istanbulu, založena až v roce 2013
• Isuzu – z Istanbulu
• Güleryüz – z Bursy
• Bozankaya – z Ankary, pouze elektrobusy, trolejbusy a kolejová vozidla
• Iveco – společný závod Otokaru a Iveca v Sakaryi, který od roku 2021 vyrábí autobusy Iveco Streetway a od roku 2023 Iveco Crossway LINE
• Tezeller – již nevyrábí cca 10 let, tyto autobusy stále potkáme na MHD v Istanbulu, Ankaře, Antalyii, Izmiru nebo Ispartě
• Isobüs – již nevyrábí cca 10 let, tyto autobusy stále potkáme na MHD v Ankaře nebo Antalyi

Díky velkému počtu místních výrobců je tak raritou, když se dostane na zdejší silnice i zahraniční značka. Tou je například Solaris, který v roce 2014 dodal celkem 100 kloubových Solarisů Urbino do Izmiru. V letech 2023 – 2025 bylo vyrobeno minimálně 65 vozidel Iveco Crossway 12M pro turecký trh (27x Kocaeli, 16x Balikesir, 2x Manisa a 20x Mugla) a další byly dodány například do Itálie. Z hlediska autobusů Iveco Streetway zatím v Turecku žádný nejezdí, potkáme je ale v Česku, Slovensku, Polsku, Itálii, Slovinsku, Německu, Maďarsku, Rakousku a Švédsku od začátku roku 2022 (první začal jezdit v Pardubicích v lednu 2022), a to jak ve standardní, tak kloubové verzi (naftové, CNG, elektrické).

Z kolejových výrobců musíme zmínit Bozankayu, která vyrábí tramvaje nejen do tureckých měst, ale také do zahraničí. Kromě tramvají vyrábí i trolejbusy, které budou v následujících letech jezdit také v Praze.

Ankara je jedno ze tří tureckých měst, kde stále potkáme autobusy Isoto, které jsou 12-14 let staré. Druhým je Burdur a třetím Adana, kde jezdí nejstarší (15 let staré – Isoto City 900). Všechny jsou vysokopodlažní. V Antalyii tyto autobusy skončily na začátku roku 2025. Autobusy Isoto se vyráběly v Turecku v Adaně přes značku Tata od roku 2010 – vyrobeny byly celkem 2 typy – 9metrový a 12metrový autobus.

Zatímco na turecký trh v roce 2013 vstoupila nová značka Akia a první autobusy vyrobila v roce 2014 (která si poté otevřela závod i v Tádžikistánu od roku 2018), některé značky postupně mizí z tureckých silnic. Mezi ně patří Isoto a Tezeller, které už autobusy přes 10 let nevyrábějí a zanikly. Tezeller vyrobil poslední autobusy v roce 2013 a ukončil svoji činnost začátkem roku 2014 kvůli neshodám ve svých strukturách. Hlavním výrobním partnerem a i dealerem se u Akiy staly bývalí zaměstnanci Tezelleru.

S Tezellery se potkáme ještě ve více městech – Istanbulu, Burse, Antalyi, Ankaře (1 vůz) nebo třeba Adaně.

Konkurence je v Turecku vysoká – autobusy tu vyrábí Otokar, Temsa, Isuzu, BMC, MAN, Mercedes, Güleryüz nebo Karsan.

Městská hromadná doprava

Městskou dopravu potkáme v každém větším městě Turecka, tedy zhruba ve městech nad 100 000 obyvatel. Na rozdíl od ČR se může zdát, že zde mají města mnohem větší, ale často je to dáno tím, že samotné město a okolí je zaneseno do jedné subprovincie a nelze určit, kolik obyatel žije v daném městě (napříkladu Prahy by se to dalo přirovnat jako sloučení Prahy s okresy Praha-západ a Praha-východ). Ve větších městech jezdí i metro, trolejbusy, tramvaje nebo městský vlak. Největší město bez tramvají, trolejbusů a metra je Diyarbakir na východě Turecka s 1,1 miliony obyvatel. Pomyslné druhé místo zaujímá Mersin s 1 milionem obyvatel, kde ovšem je již ve výstavbě metro. Ve většíně větších městech Turecka zároveň nalezneme i kloubové autobusy (nejezdí např. v Antalyi, Adaně). V posledních letech bylo vybudováno hned několik tramvajových a trolejbusových systémů či linek metra a městské železnice.

Většina měst má svoji městskou plastovou kartu, na kterou si můžete dobít různé kupóny nebo z ní platit jednotlivé jízdenky.  Využívat jde jak u městských podniků, tak u dopravců v rámci ÖHO, což jsou soukromí dopravci začlenění do sítě MHD. Bacha ovšem na různé malé maršrutky (Dolmusy), kde se platí hotově a tyto karty zde neplatí a nejsou tak začlenění do těchto integrovaných dopravních systémů. Ve větších městech zaplatíte i bankovní kartou (až na výjimky ve všech městech nad 500 000 obyvatel).

Městská doprava je v provozu většinou od 6.30 do 23 hodin s tím, že provoz postupně polevuje po 18. hodině. Ve větších městech jezdí i noční autobusy nebo je provoz MHD prodloužen do půlnoci a začíná například už v 5.30.

Až na starší autobusy jsou všechny autobusy vybavené klimatizací, stejně tak metro, tramvaje a autobusy.

Pojďme se nyní podívat na městskou dopravu v jednotlivých městech Turecka:

1. Istanbul

Istanbul je největší město Turecka s 15 miliony obyvateli. Potkáme tu několik linek metra, městské železnice, tramvají a obrovské množství autobusů. Do některých oblastí je potřeba se dostat trajektem. Kromě toho zde fungují i BRT koridory pro autobusy. Nachází se zde dvě velká letiště, na které vede metro.

Bude doplněno v roce 2026… Článek o MHD v Istanbulu z roku 2019 si můžete přečíst zde.

2. Ankara

Ankara je hlavní město Turecka a zároveň 2. největší po Istanbulu s 5,3 miliony obyvateli.

V provozu je zde metro, městský vlak a autobusy. Všechny lanovky i tramvaje jsou aktuálně mimo provoz. V rámci autobusové dopravy zde potkáme městský podnik EGO, soukromé autobusy v rámci ÖHO a ÖTA a soukromé mikrobusy Dolmuş mimo systém.

Metro se skládá v současnosti ze 3 linek č. A1, M1-M2-M3 a M4. První linka A1 byla otevřena v roce 1996, která je zvaná jako Ankararay. Tato linka funguje spíše jako lehké metro a potkáte tu nejstarší soupravy metra. Propojuje především hlavní autobusové nádraží, hlavní železniční stanici s centrem, dalšími linkami metra a nejvýznamnějšími památkami (6 km). Na této lince potkáte stará metra kanadského typu Hawker H6 vyráběná kanadskou firmou Bombardier. Nalezneme tu 108 vozidel, které jsou řazeny do 18 šestivozových souprav (Které se skládají odděleně z předního, prostředního a koncoveho vozidla = 18 x 6 vozů).

Druhou linkou je linka č. M1-M2-M3, což je dnes už jedna jediná linka. Dříve se muselo mezi linkami přestupovat. Linka M2 vznikla v roce 1997 (14 km), linky M2 a M3 roku 2014 (+ 32 km). Původně vedla pouze z centra na severozápad do Batikentu. V letech 2018 a 2019 došlo ke zrušení přestupování mezi linkami a metro jezdí celou trasu. Hlavním důvodem k rozdělení bylo v té době ještě nedostatek nových souprav (kvůli otevírání mnoha nových tratí v letech 2014 – 2017), které i na linkách M2, M3 a M4 jezdily pouze 1 jednotkové “třívozové” soupravě a žádoucí bylo ponechat v nejvytíženějším centrálním úseku na lince M1 dvoujednotkové “šestivozové” soupravy a krátké intervaly (na M2 a M3 se jezdilo po 15 minutách), na kterou bylo z linek M2 a M3 přestupováno. Konečně v roce 2016 bylo dostatek souprav, aby bylo možné ukončit provoz starých šestivozových kanadských Bombardiérů na lince M1 a v letech 2018 – 2019 už tolik souprav, aby mohla celá linka jezdit ve dvoujednotkových “šestivozových” moderních čínských soupravách.

Poslední třetí linkou je č. M4, která byla zprovozněna v roce 2017 (9 km) a prodloužena v roce 2023 k největšímu železničnímu nádraží (3 km) a k lince A1. I přes prodloužení v roce 2023 stále nejsou v metru aktualizované plánky sítě. Na těchto 2 linkách (M1 – M4) jezdí moderní čínské průchozí jednotky od CSR-MNG, kterých jezdí 162 jednotek (třivozové jednotky spojené do dvou – celkem 324 vozidel).

Ankarské metro je v provozu od 6 h do cca 1 h. V plánu je několik jeho prodloužení. Aktuálně má délku 67 km (metro v Praze 65 km). Linka M1-M2-M3 je v provozu ve špičce po 4 – 5 minutách, linka M4 po 6 – 7 minutách a linka A1 po 4 – 5 minutách.

 

A kromě metra jezdí od roku 1972 v Ankaře i jedna dlouhá linka (37 km) městského vlaku od východu na západ zvaná Başkentray, kterou provozuje jako většinu vlaků v Turecku TCDD. Po rekonstrukci tratě mezi lety 2016 – 2018 je ve špičkách v provozu v pravidelném intervalu po 12 minutách od roku 2018 (dříve jezdila +- 4x do hodiny). Nové třívozové průchozí jednotky TCDD E23000 od Hyundai Rotem tu jezdí od roku 2010. Stejné vlaky potkáme i na Adaray (od 2013) na městské železnici v Adaparazi a na Gaziray (od 2022) na městské železnici v Gaziantepu (zde budou jezdit od roku 2025 nové TCDD E39000). V městských provozech v Istanbulu (jako Marmaray) a Izmiru (jako IZBAN, neprovozuje TCDD) jezdí už modernější jednotky.

V plánu je prodloužení tratě na západě dále za město až do Kahramankazan. Práce už probíhají. Stejně jako jinde v Ankaře, i zde platí AnkaraKart (po rekonstrukci od roku 2018) a můžete tu zaplatit kartou, což je pro turisty pohodlnější než si pořizovat kartičku.

V rámci městského parku Atatürk Kültür Merkezi začala v roce 2022 jezdit tramvaj na diesel agregát, tedy bez trolejí. Bohužel aktuálně od léta 2024 nejezdí.

Nedaleko Ankary fungovala v letech 2023 – 2024 také “tramvaj” v Gölbaşi. Jednalo se o dieselovou nostalgickou tramvaj vedenou po jednokolejnicové dráze. V provozu byla cca půl roku.

V Ankaře jsou celkem 2 lanovky, které obě od loňského roku nejezdí. Ta na západě města označená jako T1 nejezdí od dubna 2024 kvůli žalobě Komory architektů na magistrát Ankary z roku 2013 (otevřena byla roku 2014). Druhá označená jako T2 na severu města je uzavřená od roku 2024 kvůli údržbě (otevřena byla roku 2008).

V rámci soukromé autobusové dopravy v rámci ÖHO a ÖTA je v provozu zhruba 500 autobusů různých tureckých značek, které jsou maximálně 16 let staré. Značeny jsou RZ “HO xxxx”.

Třetina autobusů je stále vysokopodlažních – jedná se o vozidla značek Otokar (Kent 290H, Sultan 140S, Doruk 190H), BMC (Belde CB – 5. generace), Güleryüz (Cobra GD-272, Cobra GM-180), Isobüs (City 1200), Temsa (Prestij SD, Prestij SX), Isuzu (NovoLux), Tezeller (TG-180H) nebo různé mikrobusy na dodávkové bázi (Fiat, Mercedes, Wolkswagen, Renault, Ford).

Z nízkopodlažních tu potkáme Otokary (Kent 290LF, Sultan Maxi City, Doruk 220LE), BMC (Procity 12, Procity TR 12), Güleryüz (Cobra GD-272 LF, Cobra GM-206 LE), Mercedes-Benz (Conecto II, Conecto III), Temsa (Avenue LF 12, Avenue LF 12 Plus, MD9 LE, Prestij SX City, Opalin City), Akia (Ultra LF 12, Ultra LF 9), Isuzu (Citibus, Citiport, NovoCiti) a Karsan (Atak, Jest).

Nejvíce zastoupené jsou Otokary Sultan (cca 70 ks), Otokary Kent 290H (cca 60 ks), BMC Procity (cca 60 ks), Güleryüz Cobry GD272 LF (cca 50 ks – s novým i starými čely), BMC Belde CB (cca 30 ks) a Otokary Kent 290 LF (cca 20 ks), které tvoří 2/3 vozového parku. Celkem 1/2 vozidel v rámci ÖHO a ÖTA jsou značek Otokar, BMC a Güleryüz.

V provozu je tu také jediný zástupce vysoké Güleryüz Cobry – GD-272 – se kterými se setkáme v Turecku už jen zřídka. Začátkem roku 2025 ukončily provoz v Istanbulu.

S autobusy v rámci ÖHO (modrými autobusy) se v Ankaře setkáme na 15 linkách (spolu s linkami v rámci ÖTA je 21 soukromých městských linek). Číslovány jsou vždy na konci se 7, tedy “xxx-7”. Jedná se o tyto linky:

• 114-7
• 145-7
• 185-7
• 202-7
• 203-7
• 206-7 mimo provoz
• 220-7
• 262-7 mimo provoz
• 263-7
• 297-7
• 298-7 mimo provoz
• 317-7
• 339-7
• 411-7
• 413-7
• 421-7
• 427-7
• 482-7

Nejčastěji jezdí linky 114-7, 145-7, 185-7, 203-7, 220-7, 297-7, 317-7, 413-7, 427-7, které ve špičce jezdí i po 6 – 10 minutách, což je na turecké poměry dost nevídané! Mimojiné i proto, že Ankara má cca 600 autobusových linek č. 101 – 763.

Pro srovnání v rámci městského podniku EGO jsou linky s nejkratším intervalem pouze 130, 266 a 271, které mají interval 8 – 10 minut. Existuje i několik šejdrových linek, které jezdí po 5-8 minutách, ale většinou jezdí jen 1h ráno a 1h odpoledne.

V rámci linek ÖTA je to pouze linka 398-5, která má interval 10 minut.

Většina linek jezdí od 6.30 do 20 h, popř. od 5.30 do 23.30, kdy následně vyjíždí cca 25 nočních linek, které jsou značeny vždy “xxx-6”, tedy se šestkou. Interval mají kolem 1,5 h. V období od 23.30 do 1.30 je doplňuje ještě cca 10 denních linek a cca 3 “večerní” linky, které jezdí pouze od 21 h do 1.30.
Číslovaní linek je tedy následovné:
xxx EGO
xxx-1 EGO
xxx-2 EGO
xxx-3 ÖTA, EGO
xxx-4 ÖTA, EGO
xxx-5 ÖTA, EGO
xxx-6 noční linky
xxx-7 ÖHO
xxx-8 ÖTA, EGO
xxx-9 EGO

Linky řady 7xx jsou jen doplňkové a jezdí ve špičkách pracovních dnů. Většina linek řady 1xx jede na jih, 2xx na sever, 3xx a 4xx na východ a 5xx a 6xx na západ. Existuje cca 10 linek, které nejezdí vůbec do Ankary (jedná se převážně o linky s 2 spoji denně).

Soukromé autobusy jsou do jednotného systému v Ankaře začleněny od roku 2017 (ÖTA mezi lety 2017 – 2022, ÖHO od 2019). Od té doby je možné i v nich platit jednotnou kartou Ankarakart jako pro autobusy městského podniku EGO, kde je to možné už od roku 2013.

 

Ankara je jedno ze tří tureckých měst, kde stále potkáme autobusy Isoto, které jsou 12-14 let staré. Druhým je Burdur a třetím Adana, kde jezdí nejstarší (15 let staré – Isoto City 900). Všechny jsou vysokopodlažní. V Antalyii tyto autobusy skončily na začátku roku 2025. Autobusy Isoto se vyráběly v Turecku v Adaně přes značku Tata od roku 2010 – vyrobeny byly celkem 2 typy – 9metrový a 12metrový autobus.

Zatímco na turecký trh v roce 2013 vstoupila nová značka Akia a první autobusy vyrobila v roce 2014 (která si poté otevřela závod i v Tádžikistánu od roku 2018), některé značky postupně mizí z tureckých silnic. Mezi ně patří Isoto a Tezeller, které už autobusy přes 10 let nevyrábějí a zanikly. Tezeller vyrobil poslední autobusy v roce 2013 a ukončil svoji činnost začátkem roku 2014 kvůli neshodám ve svých strukturách. Hlavním výrobním partnerem a i dealerem se u Akiy staly bývalí zaměstnanci Tezelleru. S Tezellery se potkáme ještě ve více městech – Istanbulu, Burse, Antalyi, Ankaře (1 vůz) nebo třeba Adaně.

Konkurence je v Turecku vysoká – autobusy tu vyrábí Otokar, Temsa, Isuzu, BMC, MAN, Mercedes, Güleryüz nebo Karsan.

U soukromých dopravců v rámci ÖTA (Özel toplu Taşima Araci) v Ankaře potkáte hlavně mikrobusy, které jsou buď na dodávkové bázi či mikrobusů o délce 6 – 9 m. Jedná se o obdobu soukromých autobusů ÖHO, akorát tyto linky jezdí převážně mimo Ankaru jako příměstská doprava. Občas se zde objeví i větší 12metrová vozidla jako TCV Karat L v příměstské dopravě. Na městě pak jezdí modré autobusy jako u ÖHO. Na rozdíl od autobusů v rámci ÖHO mají tyto bílo-modrou barvu (a ne čistě modrou).

Celkem by tu mělo jezdit 35 linek ÖTA:

• 113-5 Ankara Bilkent Şehir
• 158-3 Haymana
• 158-3 Tepeköy, Özköyler, Bumsus, Yenice
• 159-3 Evren
• 159-5 Şereflikoçhisar
• 178-3 Bala
• 179-3 Afşar
• 339-5 Ankara (in city)
• 354-3 Elmadağ
• 390-3 Hasanoğlan – Elmadağ – nezajíždí do centra
• 394-5 Hasanoğlan
• 398-5 Lalahan
• 439-5 Ankara (ve městě, modrá barva)
• 454-5 Ankara (ve městě, modrá barva)
• 487-3 Çubuk, Sihhiye
• 487-5 Çubuk – Ostim – nezajíždí do centra
• 488-3 Akyurt, Sihhiye
• 488-4 Kizik/Siteler/Kalaba – nezajíždí do centra
• 487-5 Çubuk – Ostim – nezajíždí do centra
• 488-3 Akyurt, Sihhyie
• 488-4 Kizik/Siteler/Akyurt – nezajíždí do centra
• 488-5 Akyurt – Ostim – nezajíždí do centra
• 489-5 Sirkeli
• 490-3 Kalecik
• 512-5 Ankara (in city)
• 527-3 Kizilcahamam
• 528-3 Polatli
• 537-5 Ankara (in city)
• 548-3 Beypazari
• 548-4 Beypazari – Cayirhan (ve městě, modrá barva)
• 563-3 Kahramankazan
• 563-4 Kahramankazan – Saray (ve městě, modrá barva)
• 566-5 Ankara (ve městě, modrá barva)
• 577-3 Nallihan
• 615-3 Güdül

Setkáte se tu s BMC, Güleryüzy, Otokary, Isuzu, Akiy, Isobusy, Karsany, Temsy, Tezellery, Mercedesy, Wolkswageny, Fordy, Fiaty a Renaulty.

Linky ÖTA jsou číslovány vždy “xxx-3”, “xxx-4” a “xxx-5”. Občas ale i do této řady vstoupí linky městského podniku.

Drtivou většinu linek v Ankaře provozuje městský podnik EGO, který má buď červené autobusy (dodané v letech 2021 – 2024) nebo starší modro-bílé (dodané v letech 2007 – 2013). Celkem má 1894 autobusů, tedy pokrývá 4/5 spojů v Ankaře (soukromé ÖHO + ÖTA mají pouze cca 500 vozidel).

Potkáme tu zejména staré vysokopodlažní MANy Lion’s Classic SL313 CNG (1066 ks) z let 2007 – 2011, dále kloubové MANy a Mercedesy v počtu 380 ks z let 2012 – 2013 (200 ks MANy Lion’s City G na CNG, 180 ks Mercedesy Conecto II G).

Z novějších vozidel pak Otokary Kent 290 LF (73 ks) z let 2021 – 2024 a Mercedesy-Benz Conecto III (299 ks, 168 kloubových, 273 ks na CNG) z let 2021 – 2022 a mikrobusy Karsany Atak (51 ks).

V provozu tu potkáme také 3 elektrobusy od Bozankaya, které byly darovány od EU – typ Bozankaya Sileo S12 z roku 2021, které jezdí na lince 112-2. V provozu by mělo být také 7 MANů Lion’s Classic z roku 2005 přestavěné na elektrobusy. V provozu jsme ale ani jeden z elektrobusů nezahlédli a dle sledování poloh vozidel ani jeden z deseti elektrobusů nyní nejezdí. Minimálně ale v září 2024 ještě jezdily.

Kromě městských linek provozuje EGO i spoustu příměstských z Ankary. Linky nesou č. 101 – 763.

Naftové MANy Lion’s Classic SL283 jsou od poloviny roku 2024 v provozu už jen jako servisní vozidla (po dodávce nových Otokarů). Vyrobeny byly v roce 2006.

Na lince 442 z centra na letiště potkáme také 15 dálkových autobusů Isuzu Kendo 12,3M z roku 2023.

A jak se dostat na letiště v Ankaře? Z autobusového nádraží a několika zastávek po městě můžete využít 3 možnosti:
1) EGO č. 442 – červené autobusy městskeho podniku, nejlevnější = 100 TRY = 60 Kč, každých 20 minut
2) AnkaraAir – bílé Mercedesy, cena 150 TRY, každých 20 minut
3) Autobusy Havaş – bílé Temsy, cena 150 TRY, každých 30 minut

Jízdní doba do centra je cca 1h. Autobusy jezdí i v noci cca každou hodinu u všech společností. Minimálně u linky EGO zaplatíte přímo v autobuse kartou.

A kam až ankarské linky zasahují?

Nejvzdálenější linky na západ vedou do Nallihanu a Polatli. Na sever je to do Kizilcahaman. Na východ je to pak do Kaleciku. A na jihu je to až do Şereflikoçhisar a Evrenu – 170 km! Obsluhují tak celou ankarskou provincii.

A kromě autobusů městského podniku a soukromých dopravců v rámci ÖHO a ÖTA jezdí v Ankaře i mikrobusy Dolmuş, což jsou různé malé dodávky, kde sice nezaplatíte kartou ani AnkaraKart, ale řidiči vás mohou po svých trasách vyhodit i mimo zastávky. V provozu je tu cca 2000 vozidel a nalezneme tu i nejstarší Otokary 80S, které už jinde v Turecku v pravidelném provozu nejezdí. A kromě těchto nejstarších tu potkáme velké množství Otokarů M2000, které jsou také 20 – 25 let staré.

Setkáme se tu se značkami Otokar (80S, M2000), Karsan (J10, Jest), Mercedes-Benz (Sprinter), Iveco (Daily), Ford (Transit), Renault (Master), Wolkswagen (Crafter) a Fiat (Ducato).

3. Izmir

Bude doplněno v roce 2026…

3 114 000 obyvatel

• 1 linka metra (otevřená 2000 s prodloužením 2012, 2014 a 2024) –  25 km (v roce 2024 otevřeno 8 km na západě města)
• 2 tramvajové linky – 29 km (otevřené 2017 a 2018 s prodloužením o 10 km v roce 2024)
• 2 příměstské železniční linky – 127 km (otevřené 2010 s prodloužením v roce 2016 v jižní části)
• autobusy městského podniku a soukromé OHO (nejstarší autobusy BMC Belde 4. generace z roku 2007) – vozový park zde

4. Bursa

Bude doplněno v první polovině roku 2026…

2 283 000 obyvatel

• 2 linky metra M1, M2 (Bursaray, otevřená 2002 s prodloužením 2008, 2010, 2014 a 2024) – 40 km, aktuálně ve výstavbě trať k nemocnici na severu města, druhé prodloužení na západě zatím bez výstavby
• 3 tramvajové linky T1-T3 – 16 km (otevřené 2011, 2013 a 2022)
• 2 příměstské železniční linky – 127 km (otevřené 2010 s prodloužením v roce 2016 v jižní části)
• autobusy městského podniku a soukromé OHO (nejstarší autobusy Mercedes-Benz Conecto O345 z roku 2006) – vozový park zde

5. Kocaeli

Na východ od Istanbulu se nachází provincie Kocaeli, kde žije mnoho obyvatel. Většina obyvatel se soustředuje kolem navzájem propojených měst Izmit, Derince, Korfez, Kartepe, Basiskele a Golcuk, kde nalezneme i tramvaj. A druhá velká část obyvatel se soustředuje jen 15 – 20 km odtud na západ s městy Gebze, Darica, Cayirova a Dilovasi, kde se aktuálně staví metro. Tyto města zároveň navazují souvisle na Istanbul, konkrétně na čtvrť Tuzla. Všechny tyto města mají společné to, že tu vede trať od Ankary do Istanbulu. Celkem mají tyto souměstí celkem 2 017 000 obyvatel. Nejedná se o všem o všechny části této provincie – celkem má tato provincie 2 130 000 obyvatel, tedy i s oblastmi Kandira a Karamursel.

Bude doplněno v roce 2026…

6. Gaziantep

Gaziantep je 6. největším městem Turecka na jihovýchodě, kde žije 1 835 000 obyvatel.

V provozu jsou tu kromě autobusů i tramvaje a městský vlak Gaziray.

Tento městský vlak začal jezdit v listopadu 2022 a celkem má 17 stanic na 25 km. Každopádně jen zhruba půlka trasy je využívaná, neboť poslední 3-4 stanice na obou stranách vedou téměř do nikam, viz fotografie.

Dvě stanice v centru města jsou pod zemí a velmi málo osvětlené. Celá trať dále za město je přípravou na provoz vysokorychlostních vlaků od Istanbulu, nejspíše ale až za 4 roky.

Vlaky jezdí od 6 do 22h každých 30 minut. Celkem tedy na lince jezdí 3 soupravy.

Po otevření tramvajových provozů v Antalyi a Kayseri v roce 2009 a v Samsunu v roce 2010 byl otevřen v roce 2011 tramvajový provoz také v Gaziantepu. Rozšíren byl v roce 2012 a 2014.

Síť má 35 km a jezdí na ní 3 linky. Tramvaje jezdí v jihozápadní části města.

Pro tramvajový provoz bylo zakoupeno 25 ojetých tramvají Duewag Pt/Ptb z let 1972-73 z německého Franfurktu nad Mohanem a 20 nízkopodlažních tramvají Alstom TFS2 z roku 1994 z francouzského Rouenu.

Ojeté tramvaje pak byly před uvedením do provozu zmodernizovány.

Tramvaje jezdí hodně narvané, často se do nich i cestující nevejdou. Některé jezdí ve dvojicích a některé sólo.

Tramvaje mají standardní rozchod 1435 mm.

Na zastávky se dostane opět skrz turnikety.

Od roku 2010 má Gaziantep i svojí lanovku, nicméně jedná se pouze o turistickou atrakci v rámci Sahinler Vadisi Parki. Dokonce není možné vystoupit ani na druhé konečné. I jízdné je dražší – stojí vás 100 lir, tedy cca 65 Kč.

Z Gaziantepu do Nizipu (50 km od Gaziantepu) jezdí 2x denně příměstský vlak od roku 2022. Jeden ráno a jeden večer.

Parní lokomotiva na rekonstruovaném nádraží v Gaziantepu.

Autobusová doprava u městského podniku v Gaziantepu je z hlediska vozového parku velmi moderní. Městskou dopravu tu také zajišťují soukromé autobusy ÖHO.

Nejstarší autobusy jsou z roku 2013 a většina vozidel je na CNG. V roce 2022 dorazily do města i MANy Lion’s City G, které jsou hybridní. Obdoba jako v Konyii, kde mají také hybridní CNG MANy.

Vozový park byl v uplynulých letech obnovován následovně:

• 202x – 05x (cca) Otokar Kent 290LF
• 2022 – 15x (cca) MAN Lion’s City G CNG
• 202x – 15x (cca) Isuzu Cityport CNG
• 202x – 60x (cca) Otokar Kent 290LF CNG
• 2019 – 23x (cca) Karsan Atak
• 2019 – 22x (cca) Otokar Sultan
• 2018 – 57x Mercedes-Benz Conecto III CNG
• 201x – 23x BMC Neocity + Procity II
• 2016 – 30x Temsa Prestij City
• 201x – 24x (cca) Otokar Kent 290LF
• 2014 – 14x Otokar Doruk LE
• 2013 – 36x Otokar Doruk LE
• 2013 – 10x MAN Lion’s City G CNG
• 2013 – 50x MAN Lion’s City CNG

Ve vozovém parku ne tak aktuálně přes 380 autobusů ev.č. 001-381.

Po Gaziantepu jezdí také soukromé autobusy ÖHO. Bohužel čísly značené jsou pouze některé modré autobusy, přitom i žluté autobusy mají přiřazená čísla, alespoň dle kasy.

Linky se dělí takto:

• Bxx – městské autobusy městské společnosti
• Kxx – příměstské autobusy městské společnosti
• Mxx – modré soukromé autobusy
• Sxx – žluté soukromé autobusy
• TAx – další městské autobusy městské společnosti
• HAVAȘ – 3 letištní linky

Ve všech autobusech je stanoveno jízdné 21,5 lir a je možné platit i kartou.

Vozový park soukromého dopravce se skládá z autobusů Isuzu Novocity a Otokar Navigo. Celkem jezdí po městě cca 700 žlutých a 200 modrých autobusů. Modré autobusy jsou číslovány linkami č. 1-19.

Většina příměstských linek K v Gaziantepui je obsluhována midibusy, ne však všechny. Odjížďějí převážně od vlakového nádraží v Gaziantepu.

Městská doprava v Gaziantepu je v provozu od 6h do půlnoci.

Na frekventovaných zastávkách naleznete odjezdové tabule.

Na rozdíl od Konyi, Kayseri či Malatyi můžete v autobusech platit jízdné platební kartou, takže nemusíte zařizovat zdejší kartu. Každopádně na některých zastávkách automaty na dobíjení karet jsou, ale nejsou pro vydávání karet uzpůsobené.

Všechny autobusy městského dopravce jsou až na Temsy Prestij nízkopodlažní.

Jízdné vás vyjde na 21,5 lir, tj. 14 Kč.

7. Adana

Adana je 7. největší město Turecka s 1 816 000 obyvateli. Ve městě jezdí i tramvaje, resp. lehké metro.

Autobusovou dopravu zajištuje kromě městského podniku i soukromé autobusy ÖHO.

Byť má Adana o 800 000 obyvatel více než Mersin (místo 1 mil. má 1,8 mil.), městská společnost má zhruba pouze 2/3 autobusů na pokrytí linek MHD pokud porovnáme počet autobusů s Mersinem, tedy cca 270 ks. Tedy z toho můžete odvodit, že velkou část městské sopravy zajištují právě soukromé autobusy. Nejvíce zastoupenými jsou Temsy Avenue, kterých je ve vozovém parku 197 ks.

Vozový park se skládá z následujících vozidel:

• 2008 – cca 30x BMC Belde 2xxCB (4. generace)
• 2011 – 07x Temsa Avenue LF
• 2015 – 70x Temsa Avenue LF
• 2016 – 10x Temsa Tourmalin
• 2017 – 15x Temsa Avenue LF Plus
• 2018 – 60x Temsa Avenue LF Plus
• 2022 – 25x Temsa Avenue LF Plus
• 2022 – 10x Temsa Prestij SX
• 2022 – 06x Temsa MD 9 LE electriCITY
• 2023 – 20x Temsa Avenue LF Plus
• 2023 – 10x Temsa MD 9 LE
• 2023 – 10x Temsa LD 12 SB
• 2024 – 02x Temsa LD 12 SB

Autobusy BMC Belde 2xx CB jsou postupmě vyřazovány a v provozu nejsou tolkk k vidění. Ve vozovém parku jich tak může být klidně jen polovina z původních 70 ks.

Na příměstské linky jsou v Adaně nasazovány regionální autobusy od Temsy v počtu 42 vozidel.

Zatímco na městě na linkách 1xx, 2xx a 3xx potkáte autobusy Temsa Avenue, BMC Belde nebo Temsa MD 9 LE ElextriCITY, v příměstské dopravě na linkách 4xx potkáte celkem 10 ks Temsa MD 9 LE, 10 ks Temsa Tourmalin, 12 ks Temsa LD 12 SB a 10 ks Temsa Prestij SX. Linky 5xx obsluhují město Ceyhan a okolí. Linky čísel 175 a výše by se již mohly brát také jako příměstské, neboť jedou za město. Na rozdíl od linek 4xx ovšem ne tak daleko.

Elektrická doprava se rozvíjí postupně také v Turecku a s tím i elektrobusy. Od roku 2022 jezdí v Adaně 6 těchto elektrobusů Temsa MD 9 LE Electricity, které jezdí 2 ks v naftové verzi i u pražské Arrivy od loňského roku. Setkat se s nimi v Turecku můžete leckde v naftové verzi, např. v Malatyi či Mersinu. Od letošního roku jezdí také 15 kloubových elektrobusů Bozankaya v Kayseri.

Nové autobusy dodavané od roku 2022 mají také nový “barevný” nátěr místo původního zeleného.

Městská doprava v Adaně je v provozu od 6h do půlnoci. Lehké metro jezdí do 23 hodin.

V autobusech je možné podobně jako v Gaziantepu platit platební kartou. Lístek vás vyjde na 21,5 lir, cca 13 Kč. U soukromých autobusů na 25 lir, cca 17 Kč.

Do autobusů se opět nastupuje předními dveřmi.

I městské linky až na linku 114 jedou maximálně 2x do hodiny. Linka lehkého metra má pak interval ve špičce až 10 minut.

V Adaně najdete jednu linku tramvaje, resp. lehkého metra, které jede z velké části pod zemí nebo naopak nad zemí ve výšce cca 15m. Jen pár stanic je v úrovni terénu.

Linka lehkého metra byla otevřena v roce 2009 se 23 stanicemi na 13,5 kilometrech (5 km bylo otevřeno v roce 2010). Ve špičce jezdí soupravy o 3 vozech každých 10 minut, mimo špičku po 15-30 minutách. Byť stavba byla zahájena už v roce 1999, kvůli nedostatku peněz byla mezi lety 2002-2008 pozastavena. Do budoucna se plánuje prodloužení.

Na lince jezdí 36 vozidel Hyundai Rotem LRV z roku 2002.

Do vestibulů se vstupuje opět přes turnikety, kde se dá platit kartou.

Soukromé zelené a fialové autobusy ÖHO jezdí na několika linkách v Adaně. Nejčastěji tu potkáte linky 3, 4, 5, 6, 8, 35 a 46, na kterých potkáte zejména vysokopodlažní autobusy Otokar Doruk 190H nebo ojediněle Otokar Doruk 190 LE. Autobusy jsou jak ve dvoudveřové tak třídveřové variantě. Tvoří zhruba polovinu zdejšího vozového parku na těchto linkách, tedy cca cca 110 vozidel z 220. Autobusy jsou číslovány B01-B93 a C01-C122.

Na stejných linkách, tedy 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 potkáte ve velkém také autobusy tureckých značek Güleryuz Cobra (GM 180 a GD 190), Tezeller (Tiger T35, Tiger TG180L) a Isobus (Isoto City 900) – ten už v dnešní době autobusy nevyrábí. Autobusy jsou maximálně 20 let staré.

Opět v číselné řadě ev.č. Bxx a Cxx.

A zhruba 5 % vozového parku “zelených autobusů” ev.č. Bxx a Cxx tvoří také Iveca (Otoyol M29 City), BMC (Probus 215 SCB), Karsany (Atak) nebo Otokary (Sultan).

Na linkách 17, 19 a 25 potkáte v Adaně tyto soukromé modro-červené autobusy ÖHO. Většin je značky Otokar (Sultan, a to ve starším i novějším provedení) a pár jich je značky Iveco (Otoyol M29 City). Autobusy jsou číslovány ev.č. E01-E79.

Bílo oranžové soukromé autobusy ÖHO jezdí na lince 13. Potkáte tu autobusy Otokar Sultan ev.č. F01-F29.

Nejzajímavější vozový park potkáte v Adaně u dopravce Balcali, který jezdí na lince 30 a dalších neoznačených linkách. Autobusy mají ev.č. D01-D49 a bílo-oranžovou barvu.

V provozu tu potkáte i autobusy přes 20 let staré, zejména první vyrobené městské autobusy Güleryüz Cobra. Tento výrobce začal městské autobusy vyrábět od roku 2001. První fotografie je vůz Güleryüz Cobra GD160 z roku 2003. Kromě Güleryüzů (Cobra GM 180, GD 160) potkáte také Isobusy (Isoto 900 City), Tezellery (TG 180), Temsy (MD 9 LE), Isuzu (Novo Citi) a Otokary (Doruk 190L, Sultan).

A v provozu je v Adaně také velké množství maršrutek od různých dopravců). Každý má své číslování. K autobusovému nádraží jezdí maršrutky od firmy Barkal. I zde je možné platit platební kartou (nebo hotově).

Dopravci:

• 1) Seyhan Cukobirlik
• 2) Yesilevler
• 3) Itimat
• 4) Sakirpasa
• 5) Kiremithane
• 6) Ingirlik
• 7) Meydan
• 8) Yavuzlar
• 9) Denizli
• 10) Yamacli
• 11) Barkal
• 12) Topel
• 13) Ozen

Setkáte se tu s různými dodávkami, zejmána od Karsanu (J9 Premier, J10, Jest) a Fiatu.

8. Konya

A přesuneme se do dalšího velkého města – Konya – 8. největší město Turecka. Ve městě žije zhruba 1 433 000 obyvatel, tedy o maličko více než v Antalyii.

Ve městě je jedna tramvajová trať na které jezdí obousměrné pětičlánkové tramvaje Škoda 28T. Celkem jich bylo dodáno 72 ks (12 ks má pomocný bateriový pohon) mezi lety 2013-2015 a nahradily staré ojeté Duewagy z Německa, z nichž 20 ks dostalo třetí život v Sarajevu. Provoz nových tramvají byl zahájen v roce 2014.

Tramvajová doprava má 5 linek H1-H5 s tím, že linky H1 (do centra) a H3 (z centra) jezdí v soupravách a propojují centrum se severem města, linky H4 (do centra) a H5 (z centra) sólo a propojují východ města s centrem a linka H2 sólo a obsluhuje samotný univerzitní kampus.

Ve špičce je nejkratší interval 5-6 mimut na sever města a 8 minut na východ. Do univerzitního kampusu jedou tramvaje pouze od 6 do 19.30 denně. Tramvaje a městské autobusy jsou v provozu od 6h do půlnoci s tím, že na severní tramvajové trati existují cca v intervalu 2h noční spoje do centra města. Dva spoje ráno od univerzity a 2 spoje odpoledne z Adliye by měly jezdit celou trasu.

Většina zastávek je osazena turnikety, ne však všechny, což postráda smysl. Navíc v tramvaji lístek koupit nelze.

Tramvajová doprava v Konyi je provozována od roku 1992. To začaly jezdit tramvaje na sever města k autobusovému nádraží a od roku 1996 až k univerzitnímu kampusu. Na východ města pak od roku 2015. Rozchod kolejí činí klasických 1435 mm a délka sítě je 41 km.

Ne všechny Duewagy v Konyii skončily s příchodem nových škodováckých tramvají. V provozu zůstály 2 ks, resp. jeden vůz denně jezdí od 7 do 21 hodin a druhý je záložní ve vozovně. Jedná se opět o ojeté tramvaje z Německa z roku 1964. Duewag se používá pouze jako cyklotramvaj, tedy bez kola se do tramvaje nedostanete. Můžete uprosit řidiče jedině, každopádně musíte mít štěstí, že na zastávce někdo s kolem vůbec stojí. Jelikož jezdí pouze jedna tramvaj, interval této cyklotramvaje je přes 2h a kopíruje trasu linek M1 a M3. Denně svoji trasu odjede celkem 6x.

V centru Konyi jezdí tramvaje na baterie. Tato trať z centra na východ byla uvedena do provozu v roce 2015 a na úseku v délce 3 km jezdí tramvaje bez trolejí. V úseku dále od centra již troleje opět mají. Město pro obsluhu této části tratě koupilo v roce 2015 12 tramvají. I to je důvod, proč celou síť nekříží jedna linka, byť 2 páry spojů by měly celou síť projíždět od východu na sever.

Na beztrolejovém úseku se nachází i jedna zastávka, která je bez turniketů.

Městskou dopravu v Konyii zajišťuje přes 500 autobusů.

Nejnovějšími vozidly jsou MANy Lion’s City NL/NG 320 ve standardní i kloubové verzi a také MANy Lion’s Intercity C. Celkem bylo od června 2022 do února 2024 dodáno 180 ks, z nichž 2/5 jsou městské standardní, 2/5 městské kloubové a 1/5 příměstské (patrně 39 ks).

Všechny městské autobusy MAN jsou na CNG. Posledních 53 ks dodaných v roce 2023 a 2024 jsou také hybridní.

Většina linek začíná uprostřed města na centrální zastávce, kde se střetávají i linky tramvají ze severu a východu.

V letech 2014 a 2015 bylo do Konyi dodáno cca 180 ks (60 ks v kloubové verzi) autobusů BredaMenarinibus Avancity+ CNG ve verzi S a L, tedy kloubové a standardní. K těmto autobusům bylo pořízeno dalších 50 ks standardních tureckých TCV Karat L CNG.

Všech cca 230 autobusů bylo dodáno na CNG.

V letech 2007-2012 bylo do Konyi dodáno kolem 100 ks Mercedesů-Benz Conecto II jak ve standardní, tak kloubové verzi. Cca 15 ks je ve standardní verzi a mají červenou barvu a cca 85 ks je v kloubové verzi a mají modrou barvu. Jedná se tak o poslední autobusy, které nebyly dodávány jako CNG.

V roce 2011 přišlo také 31 ks 8,5 metrovych tureckých autobusů Otokar Doruk 215LE. Tyto malé autobusy nejezdí do centra a obsluhují linky na krajích města.

Nejstaršími autobusy na MHD v Konyi jsou Mercedesy-Benz O345 Conecto a to jak ve standardní verzi (Conecto C), tak v kloubové (Conecto G). V provozu jich je minimálně 40 ks. Poslední byly dodány do Konyii v roce 2006. Zhruba 15 ks je ve standardní verzi a 25 ks ve standardní.

Do autobusů se stejně jako v Antalyi nastupuje předem. Nejfrekventovanější zastávky v centru jsou osazené turnikety, zde je tedy možné nastupovat všemi dveřmi.

Autobusové linky jsou číslované 1-125 a stejně jako v Antalyi je linkové vedení nepřehledné. Většina z cca 110 linek jezdí v intervalu cca 1 hodina.

V Konyii bylo možné oba dny spatřit tento služební Mercedes-Benz O302 během špičky. Tyto autobusy dříve jezdily na MHD.

A jak je možné koupit jízdenku v Konyii?

Je potřeba si koupit Komyakart, kterš vás vyjde na 20 lir. Následně si na ní dobijete peníze buď hotovostí nebo kartou. Jedna jízdenka vás stojí 13 lir a u maršrutek 15 lir – zde se platí hotově u řidice.

Bohužel automaty na dobití naleznete jen u tramvajových zastávek, tj. při nedostatečném dobití máte problém se zakoupením jízdenky. Například v Kayseri jsou automaty téměř všude, ale o tom příště. Každopádně je možné si kartu dobít přes aplikaci v mobilu.

Na frekventovaných zastávkách nalezneme i digitální tabule s odjezdy.

V Konyi doplňují síť autobusů maršrutky. Jezdí po svých trasách, ale mohou zastavovat i mimo zastávky. Rychlostně jsou podobně rychlé jako městské autobusy.

Jízdné stojí 15 lir, tj. 10 Kč. V Konyi je hned několik takových linek. Výhoda maršrutek je, že se neklikatí a jedou nejrychlejší cestou do centra, což se nedá říct u některých autobusových linek.

Potkáte tu různé mikrobusy na bázi dodávek od Mercedesu, Fiatu, Renaultu a Karsanu (J9 novější – výroba 2006-09, J10 – výroba 2010-12 a Jest – výroba od 2013).

Několik dalších příměstkých autobusů z Konyi značky Otokar.

Dříve jezdily na MHD v Konyi i Mercedesy Conecta na CNG ve standardní a kloubové verzy. Autobusy byly vyrobeny koncem 90. let. Ty už na MHD nejezdí a jednoho zástupce jsme během ranní špičky zahlédli v centru Konyii.

9. Antalya

Turecko – druhým nejnavštěvovanějším městem Turecka je po Istanbulu přímořské letovisko Antalya.

Město má 1 335 000 obyvatel a jedná se o 9. největší město v Turecku. V provozu tu potkáme kromě autobusů i tramvaje.

Městskou dopravu provozují 2 dopravci – první je soukromý (ÖHO) a druhý je městský podnik.

U městského dopravce potkáme na linkách zejména autobusy BMC Procity, a to jak novější II. generace, které jezdí například v Praze u dopravce About Me, tak také starší BMC Procity.

Celkem má dopravní podnik cca 342 ks autobusů:

• 1) 230 ks 12 metrových BMC Procity I/II (2016-2024)
• 2) 40 ks 8,5 metrových BMC Neocity (2018)
• 3) 20 ks 8,5 metrových Isuzu Citybus (2023)
• 4) 2 ks 8,5 metroVých Karsan Atak elektro (2023)
• 5) 50 ks 5,5 metrových Karsan Jest (2018)

Autobusy byly dodávány postupně mezi lety 2016-2024. Nejnovější je dodávka 60 ks BMC Procity II v červené barvě z června 2023, 20 ks Isuzu Citybus z prosince 2023 a 20 ks BMC Procity II v červené barvě z ledna 2024. V roce 2023 byly pořízeny také 2 elektorbusy, které bezplatně slouží pro studenty univerzity Akdeniz.

Původní BMC Procity z roku 2010 v počtu 40 ks byly v roce 2016 vyřazeny a slouží jako zdroj náhradních dílů nebo jako služební vozidla. Stále ale v běžném provozu potkáte BMC Procity I z roku 2016.

Vozový park soukromého dopravce v rámci ÖHO v Antalyii je mnohem zajímavější. Provozuje téměř 500 vozidel, tedy více jak městský podnik. Nejstarší autobusy jsou z roku 2012.

Nejzastoupenějšími vozidly jsou Güleryüz Cobra, které tvoří 2/5 vozového parku, 1/5 Otokary Kent a 1/5 Temsy Avenue. Zbylou 1/5 tvoří zbývající typy.

Setkáte se tu s několika typy u soukromých dopravců (autobusy jsou číslovány 001-487):

• 1) Gūleryüz Cobra GD 272 LF (různé varianty dle stáří)
• 2) Anadolu Isuzu Cityport 12
• 3) BMC Procity I – cca 9 ks
• 4) Otokar Kent 290 LF
• 5) Temsa Avenue LF
• 6) Akia Ultra LF 12 – cca 20 ks
• 7) Tezeller LF 1200 – cca 9 ks
• 8) Isöbus City 1200 – cca 1 ks
• 9) Mercedes-Benz Conecto II – cca 4 ks

Městská doprava je v provozu od 6 hodin do půlnoci.

V Antalyi jsou v provozu od roku 1999 historické tramvaje. V provozu je tu jedna historická linka č. T2, která projíždí jednokolejně přes centrum města. Stejně jako jiné prostředky veřejné dopravy, je v provozu od 6 do 23 hodin. Na lince se denně střídají 2 tramvaje, které se potkávají v centru na výhybně. Interval těchto původně norimberských tramvají je 30 minut a platí na ně standardní jízdné jako na ostatní prostředky VHD. Celkem mají v Antalyi ve stavu 3 soupravy MAN T4+Duewag B4 z let 1958-1964. Označení na tramvajích tedy není číslo linky, ale číslo vozidla.

Od roku 2009 funguje v Antalyii síť tramvají, pokud nepočítáme nostalgickou linku T2 v centru města. V provozu jsou 2 linky T1 a T3. Linka T1 vede ze západu na východ a obsluhuje také letiště, linka T3 vede ze severu na jih. Protínají se u autobusového nádraží. Každopádně přestup nedaleko centra města vám zabere minimálně 5 minut, neboť musíte vyjet (při přestupu z T3 na T1) eskalátorem do patra -3, následně výtahem do patra -1, odtud chodbou k hlavní chodbě, která vede rovněž k autobusovému nádraží a následně po esklátorech sjet opět do podzemí.

První úsek byl otevřen v roce 2009 (linka T1 ze západu do centra města), druhý úsek v roce 2016 (s tím vznikla i linka T3 na sever a prodloužila se linka T1 na východ včetně letiště) a třetí úsek v roce 2021 (linka T3 na jih, tedy Atatürk – Müze). V plánu je rozšíření tramvajové sítě na jihozápad města. Celá síť má 48 km včetně historické linky. Na lince T1 se setkáte se španělskými tramvaji CAF Urbos 2. Na lince T3 s korejskými tramvajemi Hyundai Rotem a tureckými tramvajemi Bozankaya model 2022. Celkem 34 tramvají.

Tramvajové zastávky na autobusovém nádraží se nachází v podzemí, stejně tak stanice Calli. Tramvaje v Antalyi využívají standardní rozchod 1435 mm. Zajímavostí je, že byť linky končí vedle sebe, tramvajové sítě mezi sebou nejsou propojené a nelze přejet z jedné do druhé, tedy z té nostalgické do moderní. Na všechny zastávky tramvají vyjma nostalgické linky se dostanete přes turnikety. Zastávky vždy hlídají pracovníci dopravního podniku.

Na 25 autobusů mětské společnosti Antalya Ulașim A.S. v Antalyii byly připevněny cyklodržáky pro podporu ekologické cyklodopravy. Za celý den však nikdo tuto službu nevyužil při naší návštěvě.

A jak zaplatíte za MHD v Antalyii? Můžete zaplatit přímo kreditní kartou. Pokud chcete mít jízdné levnější, využijte zdejší kartu, kterou seženete v automatu Antalyakart. V MHD nelze platit u řidiče ani kartou – pouze zaregistrovanou kartou. Nejjednodušší způsob je tedy v automatu si buď za 45 lir (cca 30 Kč) pořídit plastovou kartu Antalyakart a postupně si ji dobíjet. Jedna jízdenka stojí většinou 20 lir (cca 13 Kč), ale jsou i levnější dle délky trasy. Bohužel automat vám nevezne větší bankovky než 50 lir. Druhou možností je zakoupení si za 10 lir (cca 6 Kč) papírové karty rovnou se 2 nebo 4 jízdenkami (2x 23 lir = 46 lir nebo 4x 23 lir = 96 lir). V přepočtu vás takto jízdenka vyjde při 4 jízdach na minimálně 25,5 liry (tedy 17 Kč). Třetí možností je nainstalovat si aplikaci Antalyakart a za poplatek 15 lir využívat mobilní Antalyakart. Bohužel automaty jsou pouze v turečtině.

Na frekventovaných zastávkách naleznete digitální tabule s odjezdy.

Do autobusů se nastupuje předem, u tramvají všemi, neboť jsou zastavky osazeny turnikety.

10. Kayseri

Přesuňme se do dalšího města Turecka – do Kayseri, které je 10. největší město Turecka s 1 210 000 obyvateli.

V provozu se tu setkáme kromě s autobusy také s tramvajemi. Ty začaly jezdit v Kayseri v roce 2009 a dnes mají přes 46 km, tedy totožný scénář jako v Antalyi.

Tramvaje jsou v provozu na 4 tramvajových linkách. V roce 2009 začala jezdit 1 s otevřením tramvajové tratě ze západu na východ. Tato trať byla v roce 2013 prodloužena o 7 zastávek na východě. V roce 2014 byla otevřena linka 2 s dobudováním tratě na jih do Talas. Linka 4 byla zavedena v roce 2023 s dobudováním další tratě do Talas, avšak více jihovýchodně. V roce 2023 vznikla i linka č. 3 na severozápadě k autobusovému nádraží, nemocnici a vznikajícímu sídlišti. V plánu je tramvaje prodloužit k letišti – trať je ve výstavbě a od letiště pak dále do centra s tunelem o délce 4,7 km.

V letech 2009-2011 bylo zakoupeno 38 italsko-japonských tramvají AnsaldoBreda Sirio a dále v letech 2016-2023 36 tureckých tramvají Bozankaya model 2016/2022. Celkem tak po městě jezdí 74 nízkopodlažních tramvají. Tramvaje jezdí v soupravách o délce 66 m.

Všechny tramvajové zastávky jsou opět osazeny turnikety a zastávku vždy hlídá pracovník podniku.

Tramvaje a městské autobusy jsou opět v provozu od 6h do půlnoci. V noci jezdí po městě v intervalu cca 2h dvě autobusové linky 980 a 983.

Na severozápad města jezdí od března 2023 linka č. 3. Po minutí nádraží a nemocnice tramvaj jede defakto donikam. Jelikož zdejší šídliště je teprve be výstabně, zbylých cca 5 zastávek jede tramvaj “polem” nebo mezi průmyslovými objekty. A to i mezi nemocnicí a autobusovým nádražím se teprve začalo stavět. Každopádně v Kayseri se poslední roky hodně staví – rozestavěné jsou sídliště v různých místech.

A jak to funguje s jízdným?

Abyste mohly jet MHD, potřebujete si zařídit kartu Kart38, kterou díky všudypřítomným kioskům naleznete téměř všude. Stejně jako v Antalyii nebo Konyi vám automat vyhodí kartu (za 55 lir) a následné si na tuto kartu buď hotově nebo kartou dobijete peníze. Základní jízdenka stojí 16,5 lir, tedy cca 11 Kč. Při více přestupech máte slevy.

Na zastávky tramvají se pak dostanete přes turnikety.

Tureckou samozřejmostí jsou i odjezdové tabule na frekventovaných zastávkách MHD, schéma sítě tramvají, jízdní řády tramvají a v nových tramvajích i usb porty. To platí o u některých autobusových zastávek, kde jsou také odjezdové tabule a nemusí se nutně jednat o zastávku, kde jezdí i tramvaje.

V centru města je tramvajová trať částečně vede pod povrchem.

Nástup do autobusů je předními dveřmi.

Tramvaje jezdí ve městě, podobně jako tomu je i v Antalyi a Komyi po vlastním tělese. Dost tratí je i zatravněných a zavlažovaných.

Tramvaje mají interval cca 15 minut po celý den. V centru tak jezdí cca po 4 minutách.

V prosinci 2023 dorazilo do Kayseri 15 elektrických autobusů od tureckého výrobce Bozankaya. Jedná se o první elektrobusy v Kayseri.

Celkem jezdí po městě kolem 600 ks autobusů. Narazit na elektrobusy tak nemusí být snadné.

Autobusy jsou v Kayseri z 1/3 provozovány městským podnikem a z 2/3 soukromým. Pojdme se podívat na městský podnik. Celkem tu jezdí přes 600 autobusů. Autobusy městského podniku nesou ev.č. 11xx-17xx.

V posledních letech byl vozový park v Kayseri obnovován různými tureckými značkami (ev. č. 11xx-17xx):

• 2014 – 16 ks TCV Karat CNG
• 2014 – 05 ks MAN Lion’s City G CNG
• 2015 – 36 ks Temsa Avenue LF CNG
• 2015 – 10 ks Otokar Doruk 220LE
• 2015 – 50 ks BMC Procity I
• 2016 – 20 ks BMC Procity II
• 2018 – 10 ks Mercedes-Benz Conecto G III
• 2020 – 24 ks BMC Neocity
• 2023 – 10 ks BMC Procity II 18
• 2023 – 02 ks Mercedes-Benz Conecto G III
• 2024 – ?? ks Isuzu Novocity
• 2024 – 15 ks Bozankaya Sileo S18

Za posledních 10 let přibylo ve vozovém parku přes 200 vozidel u městského podniku.

Autobusy mají cca od roku 2010 také své typické barvy. Kloubové autobusy jsou dodávány ve žluté barvě, standardní autobusy ve světle zelené barvě a midibusy v modré barvě u městského podniku. U soukromých dopravců jsou všechny autobusy lakovány do tmavě zelené doplněné o bílou barvu.

Velkou raritou je v dnešní době provoz autobusů Mercedes-Benz O325 (též O302T) v Kayseri. Jedná se o předchůdce Mercedesů-Benz O345 Conecto. Vyráběné byly pro Kayseri v letech 1992-1996. Dříve jezdily stejné autobusy i v Rusku nebo Abcházii, kde již nejezdí. Můžete si povšimnout, že starší z nich mají skládací dveře. Mercedes-Benz O345 Conecto jsme zahlédli pouze jediný a to v garáži. Zajímavostí je, že do roku 2014 to byly spolu s Conecty nejnovější vozidla, neboť vozový park nebyl téměř vůbec obnovován.

V Kayseri jich mají ve vozovém parku stále dost, minimálně 27 ks. Denně je v provozu cca 20 z nich, zejména pak na východě a západě města u komečných linky 1. Do centra moc tyto vozidla nezajíždějí. A pokud ano, tak pouze ve špičce.

A o to vzácnější jsou v Kayseri tyto 38 let staré MANy SG220 z roku 1986. V provozu jich mají 6 ks a v provozu jsme zahlédli 2 ks pouze ve špičce.

Narazit na ně je vcelku obtížné, neboť obsluhují pouze 2 spoje ráno z východu města do centra a odpoledne 2 spoje zpět.

Kromě městské společnosti jezdí v Kayseri i soukromé autobusy v ramci ÖHO, která má necelých 400 autobusů.

Aby mohla provozovat autobusy, musela v roce 2009 koupit autobusy na CNG. Výběrové řízení na 200 autobusů vyhrálo BMC s autobusy BMC Belde 280CB-CNG (4. generace, ev.č. 195-394) bez klimatizace, ale již s lepenými okny. I dříve dodané naftové BMC Belde 2xxCB (4. generace, ty jsou vyráběny od roku 2004) bez klimatizace, s okny v gumě stále jezdí ve městě (ev.č. 001-194). Speciální jsou vozy ev.č. 166 a 395, které jsou na CNG a s okny v gumě nebo jediný MAN Lion’s Classic (ev.č. 019) z roku 2010 s klimatizací.

BMC Belde 280CB-CNG (4. generace) a BMC Belde 2xxCB (4. generace) jsou postupně nahrazovány ojetými autobusy BMC (Procity I), Temsa (Avenue LF), Otokar (290LF, 290H), MAN (Lion´s City), Mercedes-Benz (Conecto II), Tezeller, Gülleryüz (Cobra) a Akia (Ultra LF) z jiných tureckých měst, zejména z Istanbulu. Město má na soukromé autobusy nastavený limit stáří, nejspíše je to 20 let.

Mezi ojetými vozidly je i cca 40 vozidel BMC Belde 2xxCB (5. generace), které jsou většinou vybavené klimatizací a mají povětšinou nový lak, který je tmavě zelený doplněný o bílou barvu. Tyto vozidla mají také nové dveře a nové světlomety.

Z cca 400 soukromých autobusů je aktuálně:
1) BMC Belde 280CB-CNG (4. generace) – cca 150 ks
2) BMC Belde 2xxCB (4. generace) – cca 40 ks
3) BMC Belde 2xxCB (5. generace) – cca 40 ks
4) BMC Procity I – cca 35 ks
5) Temsa Avenue LF – cca 35 ks
6) Otokar Kent 290LF – cca 20 ks
7) Tezeller LF1200 – cca 10 ks
8) Mercedes-Benz Conecto II – cca 10 ks
9) Otokar Kent 290H – cca 2 ks
10) Güleryüz Cobra 272LF – cca 2 ks
11) MAN Lion’s City – cca 1 ks
12) Akia Ultra LF12 – cca 1 ks
13) MAN Lion’s Classic – cca 1 ks

V EU se s autobusy BMC Belde ve verzi SB svezete v Bulharsku nebo ve verzi SLF v Rumunsku i Bulharsku.

A několik soukromých autobusů Mercedes-Benz O302, které byly spatřeny na svozech a nikoliv na linkách.

11. Diyabakir

Diyarbakir je největší město na východě Turecka a jedná se zároveň o největší město s kurdským obyvatelstvem – největším národem bez vlastního státu na světě. Diyarbakir je zároveň 11. největší město Turecka s 1 164 000 obyvateli.

Po městě jezdí pouze autobusy – jedná se tak o největší město v Turecku bez kolejové provozu.

Po městě jezdí autobusy městského podniku, soukromé autobusy v rámci ÖHO a mikrobusy. Autobusy jsou v provozu od 6.30 do 20h, kdy následně od 20h do půlnoci jezdí noční linky (CE3, CE4, Z3), které jezdí po 30-80 minutách. Linky jsou číslovány čísly a písmeny – systém jsme ovšem nerozpoznali. Nejčastěji jezdí linky A1, A2, A3, A4, AY, AZ, B3, B8, CE2, E8, E10, F2 a Z5, které jezdí po 16-25 minutách.

Část autobusů BMC Procity (I. i II. generace) je i na CNG. V autobusech je možné platit kartou.

Městský podnik v posledních letech výrazně rozšířil vozový park (celkem 330 vozidel). Od roku 2015 nakoupil přes 240 autobusů. V letech 2015-2017 celkem 87 BMC Procity (I. generace) a 1 MANu Lion’s City, následně pak v letech 2018-2024 dalších 157 BMC (Procity 2. generace, 51x 2018, 50x 2019, 26x 2022 – 24x Neocity, 20x 2023, 10x 2024) z nichž 14 je kloubových (z let 2022-2024). V letech 2011-2012 došlo k pořízení 42 vozidel (25x Otokar Doruk 215LE, 5x Isuzu Novociti, 6x Isuzu Citybus, 2x Isuzu Urban, 2x Isuzu Citymark, 2x Mercedes-Benz Conecto G) a v letech 2007-2009 34x BMC Belde 260CB (ročníky 2007 a 2008 jsou s manuální převodovkou), 1x Otokar Sultan Maxi City, 3x Temsa Metropol + roku 2006 1x Otokar Sultan Maxi a 1x Karsan J10 + roku 2005 1x Isuzu Turkuaz. V dubnu 2025 by mělo přijít dalších 14 nových vozidel a do konce roku dalších 51 vozidel, celkem letos tak 65 nových autobusů.

Část městských linek v Diyarbakiru provozují soukromí dopravci v rámci ÖHO s různými mikrobusy – od Fiatu, Karsanu a Iveca. V provozu je tak cca 200 mikrobusů v modré barvě.

A kromě cca 200 soukromých autobusů v rámci ÖHO jezdí v Diyarkbakiru také soukromé mikrobusy Dolmuş mimo systém. Potkáme tu cca 500 bílých mikrobusů od Renaultu (Master), Fiatu (Ducato), Mercedesu (Sprinter) a Karsanu (Jest). Zde již zaplatíte hotově u řidičů.

12. Sanliurfa

Sanliurfa je 12. největší město Turecka s 1 097 000 obyvateli (obyvatelé částí Eyyubiye, Haliliye a Karakopru). V provozu tu jsou jak trolejbusy, tak autobusy městského podniku a soukromých dopravců ÖHO. Linky jsou číslovány 11-185 a R2-R4 (ty jedou centrem). V provozu tu jsou jak standardní autobusy (Isuzu Cityport/Novociti Life, Temsa Avenue LF Plus, TCV Karat), tak midibusy (Karsan Jest) a kloubové autobusy (Mercedes-Benz Conecto G III, Karsan-BredaMenarini Avancity). Jízdné zaplatíte v MHD platební kartou nebo místní kartou. Aktuálně je cena 22,50 liry, tedy cca 14 Kč.

Vozový park se skládá z těchto vozidel (cca 473 ks). Zdejší podnik tak má v přepočtu na obyvatele nejvíce vozidel MHD.
TCV Karat – 43 ks (r. 2014-2015), část již vyřazená
Karsan-BredaMenarini Avancity – 23 ks (r. 2015, 2017)
Isuzu Novociti – 20 ks (r. 2017)
Temsa Opalin City – 37 ks (r. 2017, ne MHD)
Temsa Avenue LF Plus – 25 ks (r. 2017)
Otokar Sultan – cca 6 ks (r. 2019)
Isuzu Novociti Life – cca 80 ks (r. 2019-2024)
Isuzu Citiport – cca 90 ks (r. 2020-2024)
Mercedes-Benz Conecto G III – cca 50 ks (2022-2024)
Karsan Atak – cca 20 ks (2022-2024)
Isuzu Citivolt 12 – 25 ks (2025)

V Turecku existují pouze 2 trolejbusové provozy – v Malatyi a v Sanliurfě.

Trolejbusy v Sanliurfě začaly jezdit v dubnu 2023 na jedné lince, která vede částečně pod dráty a částečně na baterie. Propojuje historické centrum města na jihu s terminálem MHD ve středu města. V historickém centru pak jezdí na baterie.

V provozu je celkem 11 kloubových trolejbusů Bozankaya Trambüs 18 MT.

A po Sanliurfě jezdí i soukromé autobusy v rámci ÖHO. Potkáte jich tu cca 260 ks. Všechny jsou značek Isuzu (Novociti – starší a novější generace, cca 1/3 je starší verze). Tvoří tak zhruba polovinu vozového parku MHD.

Většina autobusů odjíždí ze 2 terminálů MHD v centru města. MHD je od března 2025 v provozu i v noci.

13. Mersin

Dalším navštíveným městem je Mersin, kde městskou dopravu zajištuje jak městský podnik, tak soukromí dopravci ÖHO. Jedná se o 13. největší město Turecka s 1 084 000 obyvateli a zároveň poslední, které má přes 1 milion obyvatel.

Vozový park byl v posledních letech modernizován. Celkem bylo mezi lety 2021-2023 dodáno 272 autobusů – konkrétně BredaMenarini Avancity CNG a Karsan Atak. Všechny autobusy BredaMenarini jsou na CNG. Nejstarší autobusy jsou z roku 2015 a všechny jsou nízkopodlažní. Celkem ve městě jezdí přes 400 autobusů.

Raritou je zde určite Temsa Avenue LF v kloubové verzi. Spatřena byla na lince jen jedna. Ve stavu by jich mělo být deset. Vozidla Temsa MD9LE jsme v provozi nezahlédli.

Kloubové autobusy pak jezdí na linkách 26, 28 a 29. Do centra žádný kloubový autobus nejede. Linky jsou číslovány 10-177 a jezdí i do okolních vesnic.

Vozový park se skládá z těchto vozidel u městského podniku:

• 2022-23 – 87x Karsan Atak
• 2021-23 – 205x BredaMenarini Avancity 12/18 CNG
• 2018 – 30x Mercedes-Benz Conecto III
• 2016 – 10x Temsa Avenue LF 18
• 2015 – 90x Temsa Avenue LF 12
• 2015 – 10x Temsa MD9LE

A přestože na MHD se s nimi nesvezete, můžete v Mersinu potkat na svozech Mercedesy-Benz O302T, Mercedesy-Benz O345 Conecto a BMC Procity I, které patří městské společnosti. V garážích pak je odstavené i jedno kloubové O345G Conecto.

Ve stavu je minimálně 11 ks Mercedesů O302T, 8 ks BMC Procity I a 4 ks Mercedesů O345 Conecto.

Mezi centrem a západem města jezdí soukromé autobusy ÖHO v oranžové barvě od 3 společností.

Potkáte tu různé 8-10 metrové autobusy značek Isuzu (Urban, Novociti, Citymark), Otokar (Sultan), Güleryüz (Cobra GM180, GD190), Karsan (Atak, Jest), Isoto (City 900) či BMC (Midilux).

Setkáte se tu s oranžovými autobusy dopravců Viransehir, Egricam a Bahcelievler.

Jízdné se u soukromých dopravců dá platit i hotově, ale i místní kartou. U městské společnosti jen zdejší městskou kartou bez možnosti použití platební karty.

Co je ovšem horší, na zastávkách si nelze ani městskou kartu zařídit, resp. musíte zajít do 3 poboček po celém městě, kde vám kartu vyřídí.

Jako turista tak můžete využít buď autobusy ÖHO nebo maršrutky, které jezdí téměř všude a jízdné se dá platit hotově nebo vás řidič pustí bez zaplacení

A po městě jezdí různé maršrutky od různých dopravců. Každý dopravce má svoje číslování a je možné zde platit městskou kartou, ale také hotově. Na rozdíl od autobusů ÖHO stojí jízdné 25 lir a nikoliv 24 lir.

Setkáte se tu s dopravci Kurdali, Mezitli, Yeni Mah, Cumhuriyet, Cevreydlu a Pozcu Koop.

V provozu jsou tu Karsany J9 Premier a jejich nástupci Karsan J10 a Karsan Jest. Dále Mercedesy Sprintery a Fiaty.

V Mersinu začala letos stavba metra. Není se čemu divit – Mersin je druhé největší město v Turecku bez kolejové dopravy, pokud nepočítáme příměstskou železnici. MHD tak zajištují pouze autobusy. Prvenství města pouze s autobusovou dopravou tak stále zůstane Diyarbakiru s 1 150 000 obyvateli na jihovýchodě Turecka, kde se zatím jen plánují tramvaje (nezačalo se stavět).

První úsek metra od západu na východ by se měl otevřít v roce 2026 a s ním i tramvajová linka na západě města. V druhé etapě by mělo být metro prodlouženo severovýchodně až k autobusovému nádraží.

Nastupuje se opět předními dveřmi.

MHD je v provozu od 6h do půlnoci.

14. Eskisehir

Eskisehir se nachází na západě Turecka a má kolem 821 000 obyvatel – jedná se o 14. největší město Turecka.

Nejrozsáhlejší tramvajový provoz se v Turecku nachází v Eskisehiru, kde tramvajová síť měří 57 km (pro porovnání Praha má cca 150 km).

V provozu je tu hned 9 linek č. 1, 3, 4, 7, 8, 9, 10, 12 a 36. Na linky jsou nasazovány buď starší tramvaje Bombardier Flexity Outlook v počtu 18 ks z roku 2004 nebo novější české tramvaje Škoda 18T, kterých dorazilo v roce 2018 celkem 14 ks.

První tramvaje vyjely v Eskisehiru v roce 2004 s následnými prodlouženími v roce 2014, 2019, 2021 a 2025.

Problémem současné sítě je nedostatek vozidel kvůli zrušené soutězi na nová vozidla. Paradoxem tak je, že v lednu 2025 byla otevřena nová tramvajová trať z největšího zdejšího autobusového nádraží do centra, ale kvůli nedostatku vozidel zde tramvaj jede pouze 6x denně! Je to dáno tím, že pro tuto trať a nově vzniklou linku 36, která tudy vede, byla vyčleněna pouze jedna tramvaj, neboť i ostatní linky mají nyní kapacitní problémy. Aby se čtenář nelekl, ze zdejšího autobusového nádraží do centra jede ještě linka č. 1, ale po jiné trati, která je ale do centra delší než tato nová.

Všechny zastávky jsou osázené turnikety, platit tak lze i platební kartou. V Eskisehiru mají nejen turnikety, ale i zasouvací dveře ke dveřím v zastávce, které znemožnují vatoupit do prostoru zastávky neplatícím uživatelům MHD. Potkaly jste podobné řešení i jinde?

Dopravu zde zajišťuje městský podnik a několik soukromých mikrobusů Dolmuş – městský podnik tu má ovšem dominantní postavení. Autobusy jsou značeny 1 – 106, noční pak 997 – 999. Denní linky jezdí od 6.30 do půlnoci. Nejfrekventovanější jsou linky 1, 14, 19, 23, 32, 44 a 54, které jezdí ve špičce po 15 – 20 minutách. Autobusy ÖHO zde patrně skončily v roce 2020 s nástupem Covid-19.

Většina vozidel je zde nízkopodlažních (kromě Karsanů Star a Isuzu Novociti, které jsou určeny pro příměstskou dopravu, zakoupených v roce 2017 a 2023, jsou všechny autobusy zakoupené za posledních 10 let nízkopodlažní). V posledních 10 letech došlo k výrazné obnově vozového parku – v roce 2023 bylo zakoupeno 50 BMC Procity TR 12 a 18 Isuzu Novociti, v roce 2021 3 Mercedesy-Benz Conecto III (jeden kloubový), v roce 2020 pak 60 BMC Procity TR 12, v roce 2019 cca 25 Mercedesů-Benz Conecto II, v roce 2017 cca 13 Karsanů Star a cca 70 Otokarů Doruk LE, v letech 2016 a 2018 cca 25 Otokarů Kent LF a roku 2015 40 Isuzu (20x Cityport a 20x Citybus). Roku 2013 ještě cca 20 MANů Lion’s City NLxx3.

Ze starších vozidel tu potkáme 1 kloubový Mercedes-Benz Citaro I G z roku 2005 (ojetý z Istanbulu, od 2024) a cca 30 starých standardních i kloubových Mercedesů-Benz O345/K z let 1998 – 2000 (ojeté z Istanbulu a Izmiru, od 2015 – 2022). V provozu bylo cca 10 ks.

Jízdenku je možné zaplatit kartou.Kloubové autobusy jsou v provozu na linkách K4 a K44. Celkem má tak vozový park cca 350 vozidel.

A po Eskisehiru jezdí také soukromé mikrobusy Dolmuş, které mají červenou barvu. Nachází se zde cca 210 (RZ M0001-M0208) těchto vozidel. Potkáte tu značky Iveco, Mercedes (Sprinter)n Fiat, Wolkswagen (Crafter), Renault (Master), Peugeot, Karsan (J9 Premier, Jest) nebo Dodge Ram (ProMaster).

Setkáte se s nimi na linkách 3, 5, 7, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 18, 19, 21, 23, 25, 28, 31, 32, 34, 38, 44 a 57.

Soukromé autobusy v rámci ÖHO ve městě již nejezdí.

15. Samsun

Samsun je 15. největší město Turecka s 738 000 obyvateli. Nachází se na severovýchodě Turecka.

Samsun má jako jedno z 11 tureckých měst i tramvajový provoz. Tramvaje tu jezdí od roku 2010 s prodloužením v roce 2016 na 35 km. Potkáme tu hned 3 typy vozidel – nejstarší italské článkové AnsaldoBreda Sirio, čínské CNR Cangshan (první jejich zcela nízkopodlažní tramvaje pro export) a nejnovější turecké Durmazlar Panorama. Celkem tu jezdí 29 tramvají.

Tramvaje jezdí po jedné trati ze severu od univerzitního komplexu přes centrum na východ do průmyslové čtvrti, která je takřka liduprázdná. Zatímco k univerzitě jsou tramvaje narvané až ke dveřím, k průmyslové zóně jezdí na 10 % obsazené. I proto bude do poloviny roku 2026 dodáno 10 nových tramvají o délce 40-42m.

Od roku 2022 jezdí ve městě 20 elektrobusů od Temsy, které potkáte na linkách E3 a E4.

Ve městě jezdí kromě tramvají pouze autobusy městského podniku a nikoliv soukromé autobusy v rámci ÖHO, které jezdí jen na východ do obce Carsamba. Jezdí zde pouze soukromé mikrobusy mimo systém. Na letiště jezdí od roku 2024 linky H1-H4 od Samair.

Celkově jsou linky rozdělené takto:
xx – klasické linky č. 3-28
Exx – linky přes centrum města
Gxx – příměstské linky
Hxx – linky na letiště
Rxx – doplňující linky, které nejezdí do centra nebo navážejí
Txx – část linek z autobusového nádraží

MHD je v provozu od 6.30 do 23h, kdy následně jezdí jen noční linky (= část denních linek, které jezdí nonstop).

Nejčastěji jezdí linky E1, E3, E4 a E5, které mají interval 15-20 min. Zbylé 30 min a více.

Zdejší městský podnik SAMULAŞ má velmi moderní vozový park – tato společnost vznikla až v roce 2010 a nyní má cca 180 vozidel. Do té doby jezdily ve městě pouze autobusy v rámci ÖHO. V roce 2024 koupil prvních 10 kloubových autobusů na nejvytíženější linky E1 a E2 – BMC Procity 18 II. V předešlých letech koupil v roce 2017 a 2021 celkem 133 vozidel BMC (21x Procity 10, 47x Procity TR 12 a 65x Neocity). Nejstaršími autobusy na MHD jsou pak Otokary Kent 290LF z roku 2012 (cca 20 ks) a Otokary Doruk 220LE (5 ks, ale nezahlédli jsme ani jediný). Otokary M-2010 jsme již ve městě nejezdí. Autobusy BMC mají ev.č. 22x-35x, Otokary pak 15x-18x. Autobusy mají červenou, červeno-bílou, modrou a zelenou barvu.

V autobusech lze platit kartou.

V Samsunu je v provozu i jedna lanovka, která je ale nyní kvůli údržbě od roku 2024 mimo provoz.

A v provozu jsou v Samsunu i mikrobusy, které nejsou v rámci městské dopravy zaintegrované, ale jsou hojně využívané a z centra čaato rychlejší než tramvaje.

Potkáme tu Wolkswageny, Mercedesy a Fordy.

16. Denizli

Denizli je 16. největší město v Turecku s 691 000 obyvateli. Nedaleko se nachází velmi známé a turisty navštěvované Pamukkale. Ve městě jezdí pouze autobusy a od Izmiru se sem dostanete vlakem.

Bude doplněno v roce 2026…

17. Sakarya

Sakaraya je jednou z provincií Turecka nedaleko Istanbulu, která navazuje na provincii Kocaeli. Souměstí měst Adaparazi, Serdivan, Erenler a Arifiye má dohromady 593 000 obyvatel, což z něho dělá 18. největší oblast v Turecku po Kahramanmaras, který má 653 000 obyvatel. Mezi Adaparazi, Izmitem a Gebze v provincii Sakarya pak jezdí příměstský vlak, který dále navazuje na městský vlak Marmaray do Istanbulu.

Bude doplněno v roce 2026…

18. Malatya

Dalším navštíveným městem je Malatya s 575 000 obyvateli, která je 19. největším městem Turecka. Tu postihlo v loňskem roce zemětřesení, takže část centra je srovnána se zemí a staví se všude.

Městskou dopravu tu opět provozují soukromé autobusy ÖHO a městský podnik. V provozu je přes 150 autobusů u městského podnik s tím, že denně jezdí 119 z nich.

V posledních letech byl vozový park obnovován zejména autobusy BMC Procity II a Mercedes-Benz Conecto III ve standardní i kloubové verzi. Zakoupeny byly i 8,5 metrové autobusy BMC Neocity. Před 10 lety byly dodány do Malatyii i Temsy Avenue LF a Otokary Kent 290LF.

Vozový park byl v posledních 15 letech takto obnovován:

• 2024 – 20 ks BMC Procity II
• 202x – 16 ks Mercedes-Benz Conecto III
• 202x – 03 ks Mercedes-Benz Conecto G III
• 2020 – 05 ks BMC Procity 18 II
• 2020 – 15 ks BMC Procity II
• 2017 – 10 ks BMC Neocity
• 2017 – 15 ks Otokar Sultan 145S
• 2015 – 07 ks Temsa Avenue LF
• 2015 – 07 ks Temsa MD9LE
• 201? – 10 ks Otokar Kent 290LF
• 2014 – 09 ks Temsa Avenue LF
• 2010 – 05 ks Otokar Durak
• 2010 – 01 ks Temsa Prestij
• 2010 – 23 ks (cca) Temsa Avenue LF

Městské autobusy jsou označené ev.č. 1-285.

Kromě městaké společnosti jezdí na linkách autobusy ÖHO. Ty jsou maximálně 8,5 metrů dlouhé a naleznete tu 4 typy:

• 1) BMC Neocity
• 2) Karsan Atak
• 3) Otokar Sultan
• 4) Isuzu Citibus

Označené jsou ev.č. H022-H101. Z cca 80 vozidel je denně v provozu 63.

Všechny tyto autobusy jsou nízkopodlažní a platí na nich tarif MHD. Nastupuje se předem.

Jízdní řády ani digitální tabule s odjezdy na zastávkách nenalezneme.

Městská doprava je v provozu opět od 6h do půlnoci.

Jízdné stojí s Motas kartou 14 lir, tedy cca 10 Kč. A jak je tomu v Turecku zvykem, pro využití MHD musíte mít zdejší kartu, kterou seženete v automatu nebo ve stánku Motas. Bohužel například na autobusovém nádraží žádný automat není a platební kartou stejně jako v Kayseri či Konyii platit nelze. A jak je tomu zvykem, automaty jsou pouzr v turečtině.

Čím je ovšem Malatya zajímavá, je zdejší trolejbusový provoz. Trolejbusy v Turecku nalezneme pak už jen v Sanliurfě od roku 2023.

Trolejbusy jezdí v Malatyi od roku 2015 a setkáte se tu s dvoukloubovými trolejbusy o délce 24m od tureckého výrobce Bozankaya, konkrétně Bozankaya Trambüs 24MT
Celkem jich tu jezdí 22 ks vyrobené v letech 2014-2017.

Trolejbusy jezdí na jedné trati o délce 36 km. Ve špičce jezdí od letošního září každých 6 minut. Jedním směrem jedou jako linka 12 a druhým jako 21.

Na frekventovaných zastávkách jsou turnikety, každopádně zatím nefungují a nastupuje se předními dveřmi. Každopádně turnikety provoz trolejbusů určitě zrychlí, neboť trolejbusy jezdí vytížené a všichni nastupují předem.

A kromě městských a soukromých autobusů či trolejbusů jezdí po městě i maršrutky po hlavním tahu, podobně jako to bylo v Konyi. Případně linky maršrutek do okolních vesnic. Na nich neplatí jízdné MHD, byť stojí stejně, tedy 14 lir. Zároveň je nutné zde platit hotově, což když nemáte zdejší kartu Modas, kterou si musíte zakoupit je výhodou.

Potkáte tu zejména z počátku 21. století turecké Otokary M2000 a dále turecké Karsany J10 (foto č. 11, výroba 2010-2012) a Karsany Jest (výroba od 2013), Mercedesy Sprintery či Peugeoty.

V Malatyi je u městskéhi podniku v provozu i po dodávce 20 nových BMC Procity II na MHD také minimálně 7 kusů BMC Belde 2xxCB (4. generace), která se vyráběla v letech 2004-2009.

A kromě BMC Belde tu potkáme Mercedesy-Benz 0345G Conecto. V provozu jsme zahlédli 2 vozidla, a to jak v pracovních dnech, tak o víkendu.

Po dodávce nových BMC již nejsou v provozu standardní Conecta nebo MANy Lion’s Classic.

A v provozu je tu opět raritní vůz – MAN SG 220 z 80. let. V provozu jsme během špičky zahlédli celkem 2 ks. Zajímavé jsou bezesporu i dlouhé řadící páky.

Kloubové autobusy vyrážejí pouze z terminálu uprostřed města směrem na západ.

Některé MANy SG 220 prošly modernizací a dostaly jiná světla či lepená okna. V provozu jsme zahlédli 1 vůz v této upravené podobě (+ 1 vůz klasický, viz předchozí příspěvek) pouze ve špicce.

19. Trabzon

Pokud se posuneme dále, v Turecku nalezneme další velká města:

• Van – 522 000 obyvatel
• Batman – 480 000 obyvatel
• Antakya – 440 000 obyvatel
• Manisa – 435 000 obyvatel
• Elazig – 400 000 obyvatel
• Balikesir  – 375 000 obyvatel
• Erzurum – 370 000 obyvatel
• Sivas – 367 000 obyvatel
• Souměstí Cerkezkoy a Kapakli – 366 000 obyvatel
• Alanya – 361 000 obyvatel

A za těmito se nachází další město, o kterém si něco povíme – Trabzon se 330 000 obyvateli, který je 30. největší město v Turecku.

Městskou dopravu tu zajišťuje měský podnik a soukromé mikrobusy Dolmuş, které nejsou součástí městské dopravy. Soukromé autobusy ÖHO zde nejezdí od roku 2015, kdy nebyla prodloužena smlouva. Se soukromými autobusy ÖHO se ale setkáte na lince do Akcaabat a Mersinu – celkem s 15 Karsan Jest od roku 2021.

Autobusy jezdí převážně od 6 do 17h s tím, že pár linek jezdí až do 22h v dlouhých intervalech – linky nesou č. 103 – 605. Nejfrekventovanější linky jsou 113, 118, 120 a 121, které ve špičce jezdí po 10 – 20 minutách.

V lednu 2025 došlo k obměně vozového parku pořízením 19 nových autobusů Isuzu (10x Isuzu Novociti, 4x Isuzu Novociti Life a 5x Isuzu Citiport), v letech 2020 – 2021 35 novými BMC (BMC Neocity, BMC Procity II 10, BMC Procity II 12, 6x BMC Procity II 18) a roku 2016 celkem 12 novými Otokary Sultan. V letech 2009 – 2015 celkem 85 vozidly – MAN (Lion’s City LE Ü EL293 – cca 17 ks, Lion’s City G NGxx3 – 6 ks, MAN Lion’s Classic SL283 – cca 5 ks, MAN Lion’s City NLxx3 – 9 ks), Otokar Doruk 220LE (cca 30 ks), Otokary Sultan (cca 13 ks) a Otokar Kent 290LF (cca 5 ks). Starší MANy jsou tak částečně vysokopodlažní (LE Ü) nebo zcela vysokopodlažní (Classic). V garážích jsme zahlédli i jeden BMC Probus 215 SCB. Vozový park má cca 150 vozidel, ale cca 15 let zpět měl městský podnik jen cca 50 vozidel.

Do Trabzonu bylo dodáno také 10 ojetých Mercedesů-Benz O345K z let 1999 – 2000 z Istanbulu v letech 2013 – 2015, v provozu jsme zahlédli už jen jediný (provozně vypadaly max. 2).

Autobusy MHD mají žlutou, modrou barvu a modrozelenou (roky 2009 – 2013). V Trabzonu mají také 2 dvoupatrové Güleryüzy, které se ale na linkách nevyskytují. Roku 2024 byl dodán druhý.

V letech 2009-2010 zamířila do Trabzonu minimálně čtveřice vysokopodlažních autobusů MAN lion’s Classic v naftové verzi, které jsou stále součástí zdejší MHD. Jedná se spolu s Mercedesy-Benz O345G o jediné vysokopodlažní autobusy na MHD a zároveň jediným městem v Turecku, kde stále jezdí v městské dopravě (v Ankaře pouze na CNG, v Kayseri dojezdily začátkem roku 2025).

Trabzon je jedno z mála měst v Turecku, kde nelze ještě zaplatit kartou, neboť používá staré terminály, viz fotografie. U nových vozidel (2020+) jsou již terminály nové. Dá se očekávat, že s příchodem nových autobusů dojde k úpravě všech terminálů na nové.

Koncem roku 2025 by mělo do Trabzonu dorazit 31 nových elektrobusů (první elektrobusy v Trabzonu), čímž by mělo dojít k vyřazení posledních vysokopodlažních autobusů a některých starých MANů (Lion’s City LE Ü) a Otokarů (Doruk 220LE) z let 1999-2013.

V plánu je vybudovat v Trabzonu i tramvajovou linku, zatím se ale nezačalo stavět.

A kromě městského podniku zajišťují MHD v Trabzonu také mikrobusy v rámci Dolmuş mimo systém. Potkáme jich tu kolem 1600 ks, značené jako D0001-D1550. Mikrobusy mají jeden terminál na centrálním náměstí. Setkáte se tu se značkami Ford, Renault a Hyundai.

Z Trabzonu do Rize, cca 80 km východně od Trabzonu, jezdí 3x denně autobusová linka městského podniku Rize belediyesi. Toto město má okolo 120 000 obyvatel, je tak 7x menší než Trabzon. Potkáte tu od roku 2020 toto nové BMC Procity II 12. Ve vozovém parku má zdejší podnik i 1 BMC Neocity. Přímo v Rize pak jezdí soukromé autobusy ÖHO, zejména Otokar Sultany, Karsan Jesty a Otokary M2000.

20. Corum

Corum je menší město na severovýchodě Turecka, které má kolem 270 000 obyvatel a není nijak turisticky zajímavé. Pro dopravní fandy však může být zajímavé, že zhruba 1/4 vozového parku stále tvoří staré BMC Belde 260CB s manuální převodovkou (většina se do měst dodavala již s automatickou i u těchto vozidel).

V MHD nám opět nešlo zaplatit kartou, byť mají autobusy již nové terminály.

Do roku 2022 zde městskou dopravu zajišťovaly soukromé autobusy v rámci ÖHO, kdy si následně část z nich koupil zde vznikající městský podnik a tím došlo ke zrušení fialových autobusů v rámci ÖHO. V současnosti jezdí linky č. 1-16, z nichž nejčastěji jezdí linky 1A, 4A, 5A, 8C, 8D, 9A, 11A a 16A, které jezdí ve špicce po 10-20 minutách. MHD je v provozu klasicky od 6.30 do 23h. Přitom ještě v roce 2018 vyhrály zdejší soukromí dopravci výběrové řízení a koupily na ně 50 nových autobusů Akia Ultra LF12 + provozovány byly i BMC Belde 260CB nebo Otokar Doruk 220LE. Celkem 45 autobusů, z nichž 2 byly BMC Neocity (ev.č. 66-67), 25 Akia Ultra LF12 (ev.č. 1-25) a 18 BMC Belde 260CB (ev.č. 26-43) z roku 2008 pak bylo předáno zdejšímu městskému podniku v roce 2022.

Od té doby městský podnik zakoupil i zcela nové autobusy – 5x mikrobus Karsan Jest (roku 2022 a 2024), 7x BMC Neocity (roku 2022 a 2024), 15x BMC Procity TR 12 (roku 2023 a 2024) a 1x kloubový BMC Procity 18 (roku 2023). Všechny autobusy mají žlutou barvu vyjma jednoho kloubového, který má zelenou. Celkem tak bylo v posledních 3 letech zakoupeno 27 autobusů a celkem po městě jezdí 72 vozidel MHD (ev.č. 1-88).

21. Afyon

Afyonkarahisar je město s 257 000 obyvateli ve středu Turecka poblíž Ankary a Eskisehiru.

Dopravu zde zajišťují kromě soukromých mikrobusů také autobusy městského podniku od roku 2018, kdy zároveň uķončily svou činnost soukromé autobusy v rámci ÖHO.

Městské autobusy jezdí na linkách č. 1-37. Setkáme se tu od roku 2018 s 36 8,5metrovými autobusy Isuzu Novociti Life a 4 12metrovými Isuzu Cityport, které jezdí převážně na linkách 16 a 17 ke zdejší univerzitě – denně je v provozu 90 % vozového parku. V plánu je nyní zakoupení nových autobusů pro rozšíření vozového parku. K autobusovému nádraží vás dopraví z centra linky 3, 10, 11, 12 a 13. Městské autobusy jezdí od 6.30 do půlnoci. Nejčastěji jezdí linky 4, 13, 16 a 17, které jezdí po 20 minutách ve špičce.

V autobusech sice nelze platit platební kartou, ale můžete zaplatit u řidiče hotově.

A i v Afyonu potkáme kromě městského podniku soukromé mikrobusy. V provozu tu je cca 330 ks bílých mikrobusů od Renaultu (Master), Karsanu (J9 Premier) a Mercedesu (Sprinter). Některé jsou i pěkně nasvícené a vyzdobené.

22. Souměstí Yalova a Çiftlikköy

I v roce 2025 je možné potkat v Turecku staré Karsany J9 před modernizací (vyráběné do 2006) na Karsan J9 Premier (vyráběné 2006-2012), stejně tak cca 25 let staré Wolkswageny a Fordy. V provozu jsme zahlédli ale jen jediný starý Karsan v Yalově. Tyto mikrobusy ještě nemají automaticky posuvné dveře. Ve větším měřítku je stále potkáme např. v Alžírsku.

Po Yalově, která se nachází cca 50 km od Istanbulu a žije zde 130 000 obyvatel (spolu s Çiftlikköy pak 179 000 obyvatel).

, pak zajišťují městskou dopravu také 4 linky v podání vozidel Isuzu Citybus v rámci soukromých autobusů ÖHO. Většinu linek ale obsluhují různé mikrobusy, např. k autobusovému nádraží vás dopraví růžové mikrobusy v rámci linek Dolmuş mimo systém. Samotné město pak má ve svém vozovém parku i cca 4 Otokary Sultan.

Mezi Yalovou a Ciftlikkoy pak jezdí také jedna linka od Ciftlikkoy belediyesi, na kterou jsou nasazovány denně 2 Isuzu Citybus. V provozu 10x denně. Celkem 3 linky jezdí také pouze po Ciftlikkoy, na které jsou nasazovány Isuzu Novociti.

Mezi Yalovou a Tavsanli pak jezdí od roku 2023 další linka, na kterou jsou nasazovámy Guleryuz Cobra GD272LF.

Yalova má také několik ojetých Mercedesů-Benz O345, ty ale do městské dopravy nezasahují.

Kromě Karsanů (J9/J9 Premiér) tu potkáme také Karsany Jest (vyráběné od 2013), Mercedesy-Benz (Sprinter), Fordy (Transit), Wolkswagen (LT46 Crafter), Renaulty (Master) nebo BMC.

Mezi Yalovou a Cinarcikem (50 km) jezdí také jedna linka od Cinarcik Belediyesi, na kterou jsou nasazovány 2 Otokary Kent LF od roku 2024. Do té doby jste zde mohli potkat např. Mercedesy-Benz O345 nebo BMC Probusy, které jsou nyní v garážích. V Cinarciku, tak i v Yalově můžete potkat také staré mikrobusy od BMC v rámci linek Dolmuş.

23. Amasya

Amasya je malé turecké městečko v horách na severovýchodě Turecka, které má 119 000 obyvatel. Dokonce sem 2x denně jezdí vlak ze Samsunu a obden od rychlovlaku ze Sivasu. I samotná železniční trať je malebná.

Zároveň na rozdíl od různých jiných částí Turecka se tu dostanete více do historie, ať už kvůli nádherné promenádě v centru města podél říčky, tak zdejší pevnosti, ale také i díky staršímu vozovému parku místních občanů v ulicích. Dýchne na vás Turecko před 10 – 20 lety.

A co se týče MHD? Kartou nezaplatíte. Musíte si koupit lístek, který si sami označíte v mikrobusu.

Většina vozidel (95 %) je zde vysokopodlažních a skládá se z mikrobusů Isuzu Urban a Isuzu Ecobus v bílo-modrých barvách. Jen pár z nich je zcela modrých a částečně nízkopodlažních (Isuzu Novociti). V provozu byl i jeden vůz Isuzu Citimark, celkem 3 nízkopodlažní vozy z 58 potkaných během dne. Víceméně všechny autobusy jsou kolem 10 – 20 let staré, nic nového zde nejezdí a nesou RZ HO1001 – 1080. Městskou dopravu zajišťují soukromí dopravci v rámci ÖHO na linkách 1 – 12. Autobusy jezdí klasicky od 6.30 do 23h. Nejčastěji jezdí linky 1, 2, 3, 4, 6 a 8, které jezdí ve špičce po 5-15 minutách.

Linka 11 pak jede každou hodinu na moderní nové autobusové nádráží, které se ale nachází poměrně daleko za městem.

Pokud si chcete užít vyhlídkovou jízdu po městě a podívat se na město z výšky, doporučuju linku č. 8.

24. Yozgat

Yozgat je podobně jako Amasya malé město se 109 000 obyvateli na severovýchodě Turecka u vysokorychlostní tratě na Ankaru/Sivas.

Kromě 9 mikrobusových linek v rámci soukromých linek ÖHO (č. 1 – 9), na kterých potkáme Otokar Navigo, tak zde potkáme také ještě jednu linku s číslem 1 mezi centrem a vznikajícím univerzitním kampusem na jihu města, na které jezdí výhradně 12metrové autobusy BMC Belde 260CB (cca z roku 2008) v počtu 9 ks a nově dodané 3 ojeté Mercedesy-Benz Conecto II v letech 2024 – 2025. Interval na této lince je ve špičce 10 min. MHD je v provozu od 7 do 23h. Všechny autobusy jsou číslované HO1001 – 1059.

K nádraží vysokorychlostní železnice v Yozgatu, které je vzdálené od města cca 5 km (a od centra cca 13 km), potkáme staré fialové Mercedesy-Benz O345. K vlaku pak přijíždí hodinu před odjezdem, tedy z centra jedou hodinu a čtvrt před odjezdem vlaku.

Další města

Elektrobusy potkáme v:

• Malatya – od Bozankaya, 23x 24metrové, parciální trolejbusy, od 2015 (Bozankay Trambus 24 MT)
• Konya – od TCV, resp. Bozankaya, 4x 12metrové, od 2016 (TCV E-Karat)
• Izmir – od TCV, resp. Bozankaya, 20x 12metrové, od 2017 (TCV E-Karat)
• Elazig – od Bozankaya, 15x 18metrové, od 2018 (Bozankaya Sileo s18)
• Manisa – od Bozankaya, 20x 18metrové, 2x 25metrové, od 2019 (Bozankaya Sileo s18)
• Istanbul – od Karsanu, 39x 6metrové, 40x 6metrové, od 2020 (Karsan e-Jest, Green Car Shuttle 14)
• Ankara – od Bozankaya, 3x 12metrové, od 2022, neprovozní (Bozankaya Sileo S12)
• Samsun – od Temsy, 15x 12metrové, od 2022 (Temsa Avenue Electron)
• Kutahya – od Temsy, 5x 12 metrové, od 2023 (Temsa Avenue Electron)
• Adana – od Temsy, 6x 9metrové, od 2023 (Temsa MD9 ElectriCITY)
• Kayseri – od Bozankaya, 10x 18metrové, od 2023 (Bozankaya Sileo s18)
• Sanliurga – od Bozankaya, 12x 18metrové, parciální trolejbusy, od 2023 (Bozankaya Trambus 18 MT)
• Bursa – od Karsanu, 2x 12metrové, od 2024 (Karsan e-ATA 12)
• Usak – od Bozankaya, 10x 18metrové, od 2024 (Bozankaya Sileo s18)

V posledních letech došlo k v Istanbulu ke přeměně 3 starých Mercedesů-Benz Citaro na elektrobusy (roky 2019-2022) a také 7 MANů Lion´s Classic na elektrobusy (rok 2022), pravděpodobně ale ani jeden z těchto 10 elektrobusů dnes nejezdí.

Fotogalerie:

Zveřejněno: 25. 12. 2024
Země navštívena: září 2024
Autor: Martin Chour