Turecko, plným názvem Turecká republika je státem na východě Evropy a v Asii s 85 miliony obyvatel. Hlavním jazykem je turečtina. Hlavním náboženstvím je islám a měnou je lira (1 lira = 0,66 Kč). Turecko je rozlohově 10x větší než Česká republika. Populačně pak 8x obydlenější.

Třetí největší mešita v Turecku – v Adaně

Do Turecka se dostane bez víz s pasem. Nejlépe pak letadlem z Prahy do Istanbulu, Antalye, Ankary nebo Izmiru. Zpáteční letenka z Prahy vás vyjde kolem 4 000 Kč.

Turecko je přímořský stát. Zatímco v létě šplhají teploty až k 45 stupnům (zejména oblast Antalye a Alanie), v zimě mohou teploty klesnout na -10 °C a na horách až k -40 °C. Nejvyšším bodem je Ararat ve výšce 5 137 m.n.m. poblíž hranic s Arménií na východě.

záPostarší most v Adaně

Území Turecka bylo obýváno už od neolitu (např. Göbekli Tepe je chrám postavený okolo 9600 př. n. l.). První říší, která na území Turecka existovala, byla Chetitská říše (18. – 13. st. př. l.), poté Frýgie, Lýdie, Kárie a Lýkie. Např. lýdský král Kroisos (595 – 547 př. n. l.) byl prvním panovníkem, který nechal razit mince jako platidlo. Už od 12. stol. př. n. l. byla západní část dnešního Turecka kolonizována Řeky, na východě zas od 9. st. př. n. l. arménská říše Urartu, která byla následně vyvrácena íránskými Médy. Na území dnešního Turecka například leží historicky známá Trója. Istanbul, dříve pod názvem Byzantion (poté Konstantinopol do roku 1930), byl založen v roce 667 př. n. l. Řekové území dnešního Turecka nazývali Malá Asie či Anatolie.

Druhá největší turecká mešita v Diyarbakiru

Během 6. stol. př. n. l. bylo celé území Malé Asie dobito perskou Achaimenovskou říší. Probíhalo zde několik řecko-perských válek mezi lety 499-449 př. n. l., které skončili vítězstvím řeckých městských států. V roce 334 př. n. l. celou Malou Asii dobil Alexandr Makedonský. Po jeho smrti se rozdělilo území na několik městských států a posléze do konce 1. stol. př. n. l. celé území ovládla Římská říše. V roce 395 n. l. došlo k rozdělení Římské říše na Západořímskou a Východořímskou – Byzantskou říší, kam můžeme zařadit i území Malé Asie.

Od 11. století pronikaly na území Malé Asie turečtí Seldžukové, kdy po válce roku 1071 ztratila Byzantská říše většinu Malé Asie. Začalo tak šíření turečtiny a islamizace a vznikl Rúmský sultanát. Ten se rozpadl pod tlakem mongolských nájezdníků a vzniklo velké množství anatolských bejliků. Do jednoho z nich se postavil v roce 1299 n. l. Osman I. a vznikla Osmanská říše, která začala s výboji do Evropy (Balkán, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina), Asie (Libanon, Sýrie, Jordánsko, Izrael, Saudská Arábie, Jemen, Irák, Kuvajt, část jižního Ruska) i Afriky (Alžírsko, Tunisko, Egypt). V souvislosti s rozšiřováním Osmanské říše padla i v roce 1453 římská Byzantská říše. Za Sulejmana I. (1520–1566) dosáhla říše svého územního i kulturního vrcholu, vládla 25 milionům lidí.

S postupným posilováním Ruska docházelo od 17. století k vytlačování Osmanské říše z Evropy. To bylo dovršeno v 19. století osamostatněním Rumunska, Bulharska, Řecka, Srska a posléze během Balkánských válek (1912-1913) a během I. světové války (1914-1918), kdy Osmanská říše přišla o většinu svého území (byla na straně Ústředních mocností, tedy Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Německá říše, kteří prohrály). Frustrace Turků ze ztráty území přinesla následně vlnu genocid (arménské, řecké, asyrské), při které bylo vyvražděno miliony křesťanů. Do dnešní doby Turecko tuto genocidu popírá. V roce 1922 po ukončení všech bojů došlo ke zrušení sultanátu a tedy po 623 letech ukončení monarchické vlády. V roce 1923 byla vyhlášena Turecká republika. Volební právo ženy získaly v roce 1934 a byla zavedena latinka.

Největším současným problémem Turecka jsou Kurdové, kterých tu žije 11-14 milionů. Od roku 1984 bojují Kurdové za svůj samostatný stát a jen do dnešní doby si vyžádaly tyto boje na 40 000 životů. V roce 2016 došlo v Turecku k vojenskému puči, který skončil nezdarem a bylo 160 000 lidí postaveno mimo službu, 77 000 zatčeno a 170 novin, televizních stanic a vydavatelství zakázáno. V reakci na tyto události došlo ze strany EU ke přerušení přístupových rozhovorů o začlenění Turecka do EU. Po těsném referendu v roce 2017 došlo k zavedení prezidentského systému namísto parlamentního. Prezidentem je od roku 2014 Erdogan, který si tak od roku 2017 navýšil svoji moc díky prezidentskému systému. Vládnout bude Turkům minimálně do roku 2028 po volbách v roce 2023. Od roku 2003 do roku 2014 byl tureckým premiérem.

Další zvrat může způsobit převrat v Sýrii na konci roku 2024. Již v prosinci 2024 dochází k postupnému vrácení se syrských uprchlíků z Turecka do Sýrie, zatím jich tak učinilo kolem 25 000. Proturecké milice se zúčastnily ofenzivy, která vedla k pádu režimu prezidenta Bašára Asada v Sýrii po více než deseti letech občanské války. Během ofenzivy proturecké síly zaútočily i na prokurdské milice a dobyly některá území kontrolovaná Kurdy. Ti však přebrali kontrolu nad řadou oblastí, ze kterých se stáhly provládní síly. V současné době je dojednáno příměří, nicméně na turecko-syrských hranicích se shromažďují vojáci a konflikt mezi Tureckem a Kurdy (Syrské demokratické síly – SDF), které považuje Turecko za teroristickou organizaci, mohou začít co nevidět.

Památky

Turecko je navštěvované kromě letovisek Antalya a Alanie také kvůli zdejším památkám. Nejtypičtějším místěm mimo přímořské letoviska je Istanbul.

Hagia Sofia – Dříve kostel, nyní mešita a muzeum v Istanbulu, známé svou architekturou a bohatou historií.

Modrá mešita (Sultan Ahmed) – Slavná mešita v Istanbulu, známá svou krásnou modrou interiérovou výzdobou.

Neologická lokalita Çatal Hüyük – jedná se o dva vrcholky v jižní Anatolii, v nichž byly nalezeny důkazy lidského osídlení (nástěnné malby, reliéfy, sochy ad.) již kolem roku 7000 př. n. l.

Pamukkale – Terasovité minerální prameny a termální lázně, obklopené starobylým městem Hierapolis.

Efesus – Starobylé město s dobře zachovalými ruinami, včetně Celsovy knihovny a Velkého divadla.

Kapadokie – Oblast známá svými unikátními skalními formacemi, podzemními městy a balonovými lety.

Troja – Starověké město známé z Homérovy Iliady, s rekonstrukcí Trojského koně.

Mount Nemrut – Hora s obřími sochami a hrobkou krále Antiocha I. na vrcholu.

Pergamon – Starověké město s Akropolí a divadlem.

Aspendos – Antické divadlo z římské éry, známé pro svou výbornou akustiku a zachovalost.

Co vědět o Turecku?

měna lira
velmi hornatá země
SIM kartu si můžete pořídit za cca 500 Kč i s daty v centru měst, je třeba ale dávat bacha na nákup SIM na letišti, kde vás vyjde i na 1500 Kč
Ubytování seženete v Turecku od 500 Kč (Booking ovšem příliš v Turecku nefunguje, je třeba využít např. Hotels.com)
Klasický oběd si pořídíte od 150 Kč, převážně kebab, kuře s rýží, lavaš (tenký chleba jako placka) s různými přísadami či klasické bramborové placky
Levné jídlo i doprava, autobusová doprava téměř nonstop (velká konkurence)
Pětina obyvatel žije v Istanbulu

Taxi

Taxi je v Turecku běžný a dostupný způsob dopravy, zejména ve velkých městech jako Istanbul, Ankara a Antalya. Zde je několik informací, které vám mohou pomoci:

Cena: Cena za kilometr je obvykle mezi 17 až 34 TRY (cca 12-23 Kč/km). Minimální sazba je kolem 90-100 TRY (cca 62-68 Kč). Nejlevnější jsou oranžové taxíky, následně tyrkysové a nejdražší černé.
Jak najít taxík: Většina velkých měst má aplikace jako Bitaksi, Entaksi nebo Uber, které vám umožní rezervovat taxík přes telefon. V menších městech můžete telefonovat místním taxíkovým službám nebo použít taxíkové tlačítko na ulici.

Ujistěte se, že taxík má zapnutý metr před zahájením jízdy. Pokud cestujete na dálnici nebo přes most s mýtem, budete muset platit mýtné samostatně.

Železnice

Tureckou železnici provozuje státní podnik Türkiye Cumhuriyeti Devlet Demiryolları (TCDD), který byl založen v roce 1927. První vlaky jezdí na tureckém území od roku 1856. Turecká železnice má klasický rozchod 1435 mm.

První vysokorychlostní trať byla v Turecku otevřena v roce 2009 mezi Ankarou a Eskisehirem. Do hl. m. Ankary byla trať prodloužena v roce 2014 a celkem měří 533 km. Vlaky zvládnout ujet tuto vzdálenost za 4h a 15 minut. V plánu je zvýšit rychlost z 200 km/h na 350 km/h a zkrátit jízdní dobu na 1h a 40 minut. Např. při otevření tratě z Ankary do Sivasu došlo ke zkrácení jízdní doby z 12 h na 3 hodiny! Na vysokorychlostních tratích se setkáte s jednotkami TCDD HT65000 od španělského CAFu a 7 jednotek Velaro TR od německého Siemensu (TCDD HT80000)

Elektrifikované linky jezdí z Kapıkule na bulharských hranicích přes Istanbul do Ankary a z Divriği přes Malatyu do İskenderunu na pobřeží Středozemního moře. Kromě toho mají Sivas a İzmir elektrifikované sítě.

V posledních letech byly otevřeny tyto vysokorychlostí tratě:

Ankara – Eskisehir (246 km) – březen 2009
Ankara – Konya (211 km) – srpen 2011
Eskisehir – Istanbul (276 km) – červenec 2014
Konya – Karaman (102 km) – leden 2022
Ankara – Sivas (405 km) – duben 2023
(Istanbul) – Çerkezköy – Edirne – Kapikule (153 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na konec roku 2025
(Istanbul) – Osmaneli – Bursa – Bandirma (201 km) – ve výstavbě, plánováno do Bursy na rok 2025, na Bandirmu 2028
Karaman – Ulukışla (153 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
Ulukisla – Mersin – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
Mersin – Adana – Gaziantep – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2026
Ankara – Izmir (624 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2027
Istanbul – Çerkezköy (86 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2028
Ankara – Kayseri (142 km) – ve výstavbě, plánováno otevření na rok 2028
(Ankara) – Kirikale – Corum (115 km) – v přípravě
Corum – Samsun (185 km) – v přípravě
Sivas – Erzurum – Kars – v přípravě
Ulukışla – Aksaray – v přípravě

Schéma železniční sítě v Turecku včetně fialově zaznačených vysokorychlostních tratí.

Mezi Ankarou, Erzurum a Karsem provozuje společnost Touristic Eastern Express rychlík, který projíždí zajímavé oblasti na trase. V provozu je 3x týdně od roku 2019 a trasu zvládne za 31h. V provozu je celoročně, viz například článek zde. Jízdenka vás vyjde cca od 3200 Kč. Od letošního roku přibyly další dva turistické vlaky: Ankara – Diyarbakir a Ankara – Tatvan. V provozu jsou jednou týdně a staví v nejzajímavějších městech na trase (většinou na 3-4 hodiny pro poznání různých míst na trase).

Jízdenky na vlak si koupíte zde.

Lanovky

V Turecku se nachází poměrně velké množství lanovek, nicméně jedná se především o turistické moderní lanovky a neslouží pro obsluhu měst.

Dálková autobusová doprava

Autobusovou dopravu mezi městy zajištují různí lokalní dopravci pomocí 12 metrových moderních dálkových autobusů.

MAN Lion´s City při výjezdu z autobusového nádraží v Antalyi.

Autobusy mají své jízdní řády. Spojení si můžete vyhledat přes odkaz zde. Mezi většínimi městy potkáte klidně i 10-20 dopravců, kteří obsluhují danou trasu. Kromě ceny a času se můžete řídit při své jízdě i délkou jízdy, neboť v Turecku je dost běžné, že autobusy zastaví na obědovou či jakoukoliv jinou pauzu i na 1 hodinu a vám to již tak dlouhou jízdu značně prodloužení. Je vhodné také zkoumat, kudy autobus jde, neboť jakákoliv zajížďka do dalšího města vá může jízdu prodloužit o dalších 30 minut.

Až na výjimky mají autobusy uspořádání sedadel 2+1, wi-fi, zásuvky (i USB) a k dispozici máte po celou dobu jízdy vodu, kterou si můžete brát. Některé společnosti nabízejí i snack nebo obrazovky pro sledování filmů a dalších médií. Z hlediska dochvilnosti většina dopravců časy dodržuje a zejména o nedělích odpoledne a večer a v pátek bývají i autobusy vyprodané a je vhodné mít jízdenku koupenou předem. Všechny autobusy jsou moderní a klimatizované. Jen na pár lokálních linkách můžete ještě v dnešní době potkat starší Mercedesy-Benz O350 Tourismo z let 2000-2006.

Mezi nejčastější dopravce v Turecku patří KamilKoc (Flixbus) a Metro, které potkáte po celé zemi.

Jeden z nejstarších autobusů na dálkové dopravě v Turecku – Mercedes-Benz O350 Tourismo.

Na linkách potkáte několik typů vozidel. Jedná se především o tyto značky:

Mercedes-Benz
Temsa
Otokar
MAN
Neoplan
Setra

Nejvíce zastoupenou značkou jsou Mercedesy (Tourismo) na dálkové dopravě v Turecku.

Městská hromadná doprava

Městskou dopravu potkáme v každém větším městě Turecka, tedy zhruba ve městech nad 100 000 obyvatel. Ve větších městech jezdí i metro, trolejbusy a tramvaje. Největší město bez tramvají, trolejbusů a metra je Diyabakir na východě Turecka s 1,8 miliony obyvatel. Ve většíně větších městech Turecka zároveň nalezneme i kloubové autobusy (nejezdí např. v Antalyi, Adaně). V posledních letech bylo vybudováno hned několik tramvajových a trolejbusových systémů či linek metra a městské železnice.

Většina měst má svoji městskou plastovou kartu, na kterou si můžete dobít různé kupóny nebo z ní platit jednotlivé jízdenky. Využívat jde jak u městských podniků, tak u doprabců ÖHO, což jsou soukromí dopravci začlenění do sítě MHD. Bacha ovšem na různé malé maršrutky, kde se platí hotově a tyto karty zde neplatí a nejsou tak začlenění do těchto Integrovaných dopravních systémů. V některých městech lze platit jednotlivé jízdenky i platební kartou.

Městská doprava je v provozu většinou od 7h do půlnoci s tím, že provoz postupně polevuje po 18. hodině.

Až na starší autobusy jsou všechny autobusy vybavené klimatizací, stejně tak metro, tramvaje a autobusy.

Pojďme se nyní podívat na městskou dopravu v jednotlivých městech Turecka:

1. Istanbul

Bude doplněno v druhé polovině roku 2025… Článek o MHD v Istanbulu z roku 2019 si můžete přečíst zde.

2. Ankara

Bude doplněno v první polovině roku 2025…

3. Izmir

Bude doplněno v první polovině roku 2025…

3 000 000 obyvatel

1 linka metra (otevřená 2000 s prodloužením 2012, 2014 a 2024) – 25 km (v roce 2024 otevřeno 8 km na západě města)
2 tramvajové linky – 29 km (otevřené 2017 a 2018 s prodloužením o 10 km v roce 2024)
2 příměstské železniční linky – 127 km (otevřené 2010 s prodloužením v roce 2016 v jižní části)
autobusy městského podniku a soukromé OHO (nejstarší autobusy BMC Belde 4. generace z roku 2007) – vozový park zde

4. Bursa

Bude doplněno v první polovině roku 2025…

3 000 000 obyvatel

2 linky metra M1, M2 (Bursaray, otevřená 2002 s prodloužením 2008, 2010, 2014 a 2024) – 40 km, aktuálně ve výstavbě trať k nemocnici na severu města, druhé prodloužení na západě zatím bez výstavby
3 tramvajové linky T1-T3 – 16 km (otevřené 2011, 2013 a 2022)
2 příměstské železniční linky – 127 km (otevřené 2010 s prodloužením v roce 2016 v jižní části)
autobusy městského podniku a soukromé OHO (nejstarší autobusy Mercedes-Benz Conecto O345 z roku 2006) – vozový park zde

5. Adana

Adana je 5. největší město Turecka s 1 850 000 obyvateli. Ve městě jezdí i tramvaje, resp. lehké metro.

Systém lehkého metra má některé stanice i vpodzemí.

Autobusovou dopravu zajištuje kromě městského podniku i soukromé autobusy ÖHO.

Byť má Adana o 800 000 obyvatel více než Mersin (místo 1 mil. má 1,8 mil.), městská společnost má zhruba pouze 2/3 autobusů na pokrytí linek MHD pokud porovnáme počet autobusů s Mersinem, tedy cca 270 ks. Tedy z toho můžete odvodit, že velkou část městské sopravy zajištují právě soukromé autobusy. Nejvíce zastoupenými jsou Temsy Avenue, kterých je ve vozovém parku 197 ks.

A naopak některé stanice se nacházejí nad zemí.

Vozový park se skládá z následujících vozidel:

2008 – cca 30x BMC Belde 2xxCB (4. generace)
2011 – 07x Temsa Avenue LF
2015 – 70x Temsa Avenue LF
2016 – 10x Temsa Tourmalin
2017 – 15x Temsa Avenue LF Plus
2018 – 60x Temsa Avenue LF Plus
2022 – 25x Temsa Avenue LF Plus
2022 – 10x Temsa Prestij SX
2022 – 06x Temsa MD 9 LE electriCITY
2023 – 20x Temsa Avenue LF Plus
2023 – 10x Temsa MD 9 LE
2023 – 10x Temsa LD 12 SB
2024 – 02x Temsa LD 12 SB

Nejvíce zastoupenými jsou u městského podniku Temsy Avenue, které tvoří většinu vozového parku.

Autobusy BMC Belde 2xx CB jsou postupmě vyřazovány a v provozu nejsou tolkk k vidění. Ve vozovém parku jich tak může být klidně jen polovina z původních 70 ks.

Stále k vidění jsou staré vysokopodlažní BMC Belde 4. generace.

Na příměstské linky jsou v Adaně nasazovány regionální autobusy od Temsy v počtu 42 vozidel.

V roce 2022 došlo také 10 kratších příměstských autobusů (či zájezdových) Temsa Prestij SX, které jezdí na příměstských linkách. Opět mají nový městský lak.

Zatímco na městě na linkách 1xx, 2xx a 3xx potkáte autobusy Temsa Avenue, BMC Belde nebo Temsa MD 9 LE ElextriCITY, v příměstské dopravě na linkách 4xx potkáte celkem 10 ks Temsa MD 9 LE, 10 ks Temsa Tourmalin, 12 ks Temsa LD 12 SB a 10 ks Temsa Prestij SX. Linky 5xx obsluhují město Ceyhan a okolí. Linky čísel 175 a výše by se již mohly brát také jako příměstské, neboť jedou za město. Na rozdíl od linek 4xx ovšem ne tak daleko.

V roce 2022 a 2023 bylo dodáno celkem 12 vysokopodlažních moderních příměstských autobusů Temsa LD 12 SB.

Elektrická doprava se rozvíjí postupně také v Turecku a s tím i elektrobusy. Od roku 2022 jezdí v Adaně 6 těchto elektrobusů Temsa MD 9 LE Electricity, které jezdí 2 ks v naftové verzi i u pražské Arrivy od loňského roku. Setkat se s nimi v Turecku můžete leckde v naftové verzi, např. v Malatyi či Mersinu. Od letošního roku jezdí také 15 kloubových elektrobusů Bozankaya v Kayseri.

Od roku 2022 jezdí v Adaně 6 elektrických Temsa MD 9 LE a od roku 2023 dalších 10, ale již dieselových.

Nové autobusy dodavané od roku 2022 mají také nový “barevný” nátěr místo původního zeleného.

Nejnovější autobusy nesou tento barevný nátěr. Zároveň na fotografii vidíte postupnou změnu laků u zdejších prostředků MHD.

Městská doprava v Adaně je v provozu od 6h do půlnoci. Lehké metro jezdí do 23 hodin.

V autobusech je možné podobně jako v Gaziantepu platit platební kartou. Lístek vás vyjde na 21,5 lir, cca 13 Kč. U soukromých autobusů na 25 lir, cca 17 Kč.

Do autobusů se opět nastupuje předními dveřmi.

I městské linky až na linku 114 jedou maximálně 2x do hodiny. Linka lehkého metra má pak interval ve špičce až 10 minut.

I starší Temsy Avenue mají tento zelený nátěr.

V Adaně najdete jednu linku tramvaje, resp. lehkého metra, které jede z velké části pod zemí nebo naopak nad zemí ve výšce cca 15m. Jen pár stanic je v úrovni terénu.

Linka lehkého metra byla otevřena v roce 2009 se 23 stanicemi na 13,5 kilometrech (5 km bylo otevřeno v roce 2010). Ve špičce jezdí soupravy o 3 vozech každých 10 minut, mimo špičku po 15-30 minutách. Byť stavba byla zahájena už v roce 1999, kvůli nedostatku peněz byla mezi lety 2002-2008 pozastavena. Do budoucna se plánuje prodloužení.

Konečná stanice v centru města, která je nad zemí.

Na lince jezdí 36 vozidel Hyundai Rotem LRV z roku 2002.

Do vestibulů se vstupuje opět přes turnikety, kde se dá platit kartou.

Jedna z jednotek tramvají, resp. lehkého metra.

Soukromé zelené a fialové autobusy ÖHO jezdí na několika linkách v Adaně. Nejčastěji tu potkáte linky 3, 4, 5, 6, 8, 35 a 46, na kterých potkáte zejména vysokopodlažní autobusy Otokar Doruk 190H nebo ojediněle Otokar Doruk 190 LE. Autobusy jsou jak ve dvoudveřové tak třídveřové variantě. Tvoří zhruba polovinu zdejšího vozového parku na těchto linkách, tedy cca cca 110 vozidel z 220. Autobusy jsou číslovány B01-B93 a C01-C122.

Polovinu vozového parku tvoří tyto vysokopodlažní autobusy Otokar Doruk 190H.

Některé z těchto Otokarů Doruk 190H jsou i třídveřové. Typické jsou Doruky svými světlomety.

Ojediněle potkáme i nízkopodlažní Otokar Doruk 190LE, které jezdí i v jiných tureckých městech.

Na stejných linkách, tedy 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 potkáte ve velkém také autobusy tureckých značek Güleryuz Cobra (GM 180 a GD 190), Tezeller (Tiger T35, Tiger TG180L) a Isobus (Isoto City 900) – ten už v dnešní době autobusy nevyrábí. Autobusy jsou maximálně 20 let staré.

Opět v číselné řadě ev.č. Bxx a Cxx.

Jeden ze starších autobusů v rámci soukromé sítě – Guleryuz Cobra GM180. Tyto autobusy jsou zhruba 20 let staré.

A zhruba 5 % vozového parku “zelených autobusů” ev.č. Bxx a Cxx tvoří také Iveca (Otoyol M29 City), BMC (Probus 215 SCB), Karsany (Atak) nebo Otokary (Sultan).

Ojediněle potkáme také Karsan Atak na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46.

Na MHD občas potkáme i tyto Tezellery Tiger T35 na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46.

Občas lze potkat i zelené Otokary Sultan, které jezdí na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46.

A zastoupení má na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 i Iveco s autobusy Otoyol M29 City, kterých tu moc nejezdí.

Ve větším počtu potkáme na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 i autobusy Tezeller Tiger TG180L.

A i na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 potkáme Guleryuz Cobry GM180.

V provozu jsme v síti linek 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 potkaly také jeden BMC Probus 215 SCB, který byl zatím jediný spatřený v Turecku během naší návštěvy.

Ve velkém jezdí na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 i tyto Tezellery TG180. Buď v zelené či fialové barvě.

V provozu jsou ve větším měřítku na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 i autobusy Isoto City 900, které se již nevyrábí.

Jeden z dalších Guleryuz Cobra GM180, tentokrát se sklápěcími dveřmi. S těmito autobusy se na linkách 3, 4, 5, 6, 7, 8, 35 a 46 setkáme také často.

Na linkách 17, 19 a 25 potkáte v Adaně tyto soukromé modro-červené autobusy ÖHO. Většin je značky Otokar (Sultan, a to ve starším i novějším provedení) a pár jich je značky Iveco (Otoyol M29 City). Autobusy jsou číslovány ev.č. E01-E79.

Typickými pro linky 17, 19 a 25 jsou tyto modré Otokary Sultan. Konkrétně zde starší verze.

Dále tu potkáme tyto modré autobusy na linkách 17, 19 a 25, které jsou převážně značky Otokar.

Ojediněle potkáme na linkách 17, 19 a 25 i Iveca Otoyol M29 City.

Bílo oranžové soukromé autobusy ÖHO jezdí na lince 13. Potkáte tu autobusy Otokar Sultan ev.č. F01-F29.

Bílo-oranžové autobusy potkáme na lince č. 13, kde opět dominují Otokary Sultan.

Nejzajímavější vozový park potkáte v Adaně u dopravce Balcali, který jezdí na lince 30 a dalších neoznačených linkách. Autobusy mají ev.č. D01-D49 a bílo-oranžovou barvu.

V provozu tu potkáte i autobusy přes 20 let staré, zejména první vyrobené městské autobusy Güleryüz Cobra. Tento výrobce začal městské autobusy vyrábět od roku 2001. První fotografie je vůz Güleryüz Cobra GD160 z roku 2003. Kromě Güleryüzů (Cobra GM 180, GD 160) potkáte také Isobusy (Isoto 900 City), Tezellery (TG 180), Temsy (MD 9 LE), Isuzu (Novo Citi) a Otokary (Doruk 190L, Sultan).

V provozu lze narazit u dopravce Barcali i na staré Guleryuzy GD160, které jsou přes 20 let staré.

U oranžového dopravce Balcali potkáme i tyto nízkopodlažní Temsy MD9LE, které jezdí například u pražské Arrivy.

Otokary Doruk 190H potkáme i na oranžových linkách dopravce Balcali.

V provozu jsme potkaly na hnědých linkách i tento Isuzu Novociti ve starším provedení.

A i u dopravce Barcali na oranžových linkách potkáme Otokary Sultan.

Guleryuz Cobra GD190 s typickými světly pro tento typ vozidel. Vůz je zhruba 15 let starý.

Guleryuz Cobra GM180 v centru města na lince MHD

Jedním z nejstarších vozidel na MHD v Adaně je tato Guleryuz Cobra GD160 z roku 2003.

I na oranžových linkách naleznete nízkopodlažní autobusy Isoto City 900. Po levé straně Otokar Doruk 190H.

A v provozu je v Adaně také velké množství maršrutek od různých dopravců). Každý má své číslování. K autobusovému nádraží jezdí maršrutky od firmy Barkal. I zde je možné platit platební kartou (nebo hotově).

Karsan Jest na lince MHD v Adaně – dopravce Itimat

Karsan J10 na lince MHD v Adaně – dopravce Yavuzlar

V provozu je v Adaně obrovské množství maršrutek od mnoha dopravců.

Dopravci:

1) Seyhan Cukobirlik
2) Yesilevler
3) Itimat
4) Sakirpasa
5) Kiremithane
6) Ingirlik
7) Meydan
8) Yavuzlar
9) Denizli
10) Yamacli
11) Barkal
12) Topel
13) Ozen

Setkáte se tu s různými dodávkami, zejmána od Karsanu (J9 Premier, J10, Jest) a Fiatu.

V Adaně potkáme na maršrutkách i o něco starší Karsany J9.

Další z maršrutek, tentokrát značky Fiat

K autobusovému nádraží vás zavezou maršrutky od Barkalu.

I v Adaně nalezneme první cyklopruhy, které ale nejsou téměř využívané.

6. Gaziantep

Gaziantep je 6. největším městem Turecka na jihovýchodě, kde žije 1,8 milionu obyvatel.

V provozu jsou tu kromě autobusů i tramvaje a městský vlak Gaziray.

Tramvajová trať končí před vlakovým nádražím,

Tento městský vlak začal jezdit v listopadu 2022 a celkem má 17 stanic na 25 km. Každopádně jen zhruba půlka trasy je využívaná, neboť poslední 3-4 stanice na obou stranách vedou téměř do nikam, viz fotografie.

Městský vlak Gaziray na své konečné Taslica na východě města

Dvě stanice v centru města jsou pod zemí a velmi málo osvětlené. Celá trať dále za město je přípravou na provoz vysokorychlostních vlaků od Istanbulu, nejspíše ale až za 4 roky.

Vlaky jezdí od 6 do 22h každých 30 minut. Celkem tedy na lince jezdí 3 soupravy.

Městský vlak často ještě jezdí do “polí”.

Po otevření tramvajových provozů v Antalyi a Kayseri v roce 2009 a v Samsunu v roce 2010 byl otevřen v roce 2011 tramvajový provoz také v Gaziantepu. Rozšíren byl v roce 2012 a 2014.

Síť má 35 km a jezdí na ní 3 linky. Tramvaje jezdí v jihozápadní části města.

Starší vysokopodlažní tramvaje od Duewagu. Některé linky jezdí i ve dvojicích.

Pro tramvajový provoz bylo zakoupeno 25 ojetých tramvají Duewag Pt/Ptb z let 1972-73 z německého Franfurktu nad Mohanem a 20 nízkopodlažních tramvají Alstom TFS2 z roku 1994 z francouzského Rouenu.

Ojeté tramvaje pak byly před uvedením do provozu zmodernizovány.

Částečně nízkopodlažní tramvaj od Alstomu z 90. let

Tramvaje jezdí hodně narvané, často se do nich i cestující nevejdou. Některé jezdí ve dvojicích a některé sólo.

Tramvaje mají standardní rozchod 1435 mm.

Na zastávky se dostane opět skrz turnikety.

Jedna z několikra stanic tramvají – tato u druhé největší mešity v Turecku

Od roku 2010 má Gaziantep i svojí lanovku, nicméně jedná se pouze o turistickou atrakci v rámci Sahinler Vadisi Parki. Dokonce není možné vystoupit ani na druhé konečné. I jízdné je dražší – stojí vás 100 lir, tedy cca 65 Kč.

Z Gaziantepu do Nizipu (50 km od Gaziantepu) jezdí 2x denně příměstský vlak od roku 2022. Jeden ráno a jeden večer.

Parní lokomotiva na rekonstruovaném nádraží v Gaziantepu.

Parní lokomotiva v Gaziantepu před hlavním nádražím

Autobusová doprava u městského podniku v Gaziantepu je z hlediska vozového parku velmi moderní. Městskou dopravu tu také zajišťují soukromé autobusy ÖHO.

Nejstarší autobusy jsou z roku 2013 a většina vozidel je na CNG. V roce 2022 dorazily do města i MANy Lion’s City G, které jsou hybridní. Obdoba jako v Konyii, kde mají také hybridní CNG MANy.

Nejnovějším přírustkem jsou v Gaziantepu tyto moderní hybridní kloubové MANy.

Vozový park byl v uplynulých letech obnovován následovně:

202x – 05x (cca) Otokar Kent 290LF
2022 – 15x (cca) MAN Lion’s City G CNG
202x – 15x (cca) Isuzu Cityport CNG
202x – 60x (cca) Otokar Kent 290LF CNG
2019 – 23x (cca) Karsan Atak
2019 – 22x (cca) Otokar Sultan
2018 – 57x Mercedes-Benz Conecto III CNG
201x – 23x BMC Neocity + Procity II
2016 – 30x Temsa Prestij City
201x – 24x (cca) Otokar Kent 290LF
2014 – 14x Otokar Doruk LE
2013 – 36x Otokar Doruk LE
2013 – 10x MAN Lion’s City G CNG
2013 – 50x MAN Lion’s City CNG

Nejstaršími autobusy jsou u městského podniku tyto MANy Lion´s City na CNG z roku 2013.

Ve vozovém parku ne tak aktuálně přes 380 autobusů ev.č. 001-381.

Kloubové autobusy jezdí pouze na lince B84, která se centru blokově otáčí.

Po Gaziantepu jezdí také soukromé autobusy ÖHO. Bohužel čísly značené jsou pouze některé modré autobusy, přitom i žluté autobusy mají přiřazená čísla, alespoň dle kasy.

Linky se dělí takto:

Bxx – městské autobusy městské společnosti
Kxx – příměstské autobusy městské společnosti
Mxx – modré soukromé autobusy
Sxx – žluté soukromé autobusy
TAx – další městské autobusy městské společnosti
HAVAȘ – 3 letištní linky

Na příměstských linkách K potkáme především midibusy – od Temsy a Otokaru.

Ve všech autobusech je stanoveno jízdné 21,5 lir a je možné platit i kartou.

Po městě potkáme také midibusy Karsan Atak ve starším provedení.

Vozový park soukromého dopravce se skládá z autobusů Isuzu Novocity a Otokar Navigo. Celkem jezdí po městě cca 700 žlutých a 200 modrých autobusů. Modré autobusy jsou číslovány linkami č. 1-19.

Po městě jezdí také soukromé autobusy, které jsou buď žluté nebo modré barvy.

Většina příměstských linek K v Gaziantepui je obsluhována midibusy, ne však všechny. Odjížďějí převážně od vlakového nádraží v Gaziantepu.

Městská doprava v Gaziantepu je v provozu od 6h do půlnoci.

Na frekventovaných zastávkách naleznete odjezdové tabule.

Odjezdové tabule sice ukazují čísla linek soukromých autobusů, ty ale často nejsou značené linkou, ale jen cílovou destinací.

Na rozdíl od Konyi, Kayseri či Malatyi můžete v autobusech platit jízdné platební kartou, takže nemusíte zařizovat zdejší kartu. Každopádně na některých zastávkách automaty na dobíjení karet jsou, ale nejsou pro vydávání karet uzpůsobené.

V posledních letech bylo zakoupeno také velké množství autobusů Mercedes-Benz Conecto III.

Všechny autobusy městského dopravce jsou až na Temsy Prestij nízkopodlažní.

Po městě jezdí také pár autobusů BMC Neocity a Procity II.

Jeden z mála autobusů Temsa vyloženě na městské lince.

Jízdné vás vyjde na 21,5 lir, tj. 14 Kč.

Velkou část vozového parku tvoří také autobus Otokar Kent 290LF.

V menším počtu potkáme ve městě i autobusy Isuzu Citibus.

Po městě postupně začínají vznikat i cyklopruhy.

7. Konya

A přesuneme se do dalšího velkého města – Konya – 7. největší město Turecka. Ve městě žije zhruba 1 450 000 obyvatel, tedy o maličko více než v Antalyii.

Ve městě je jedna tramvajová trať na které jezdí obousměrné pětičlánkové tramvaje Škoda 28T. Celkem jich bylo dodáno 72 ks (12 ks má pomocný bateriový pohon) mezi lety 2013-2015 a nahradily staré ojeté Duewagy z Německa, z nichž 20 ks dostalo třetí život v Sarajevu. Provoz nových tramvají byl zahájen v roce 2014.

V Konyi jsou v provozu moderní pětičlánkové tramvaje od Škodovky.

Tramvajová doprava má 5 linek H1-H5 s tím, že linky H1 (do centra) a H3 (z centra) jezdí v soupravách a propojují centrum se severem města, linky H4 (do centra) a H5 (z centra) sólo a propojují východ města s centrem a linka H2 sólo a obsluhuje samotný univerzitní kampus.

Ve špičce je nejkratší interval 5-6 mimut na sever města a 8 minut na východ. Do univerzitního kampusu jedou tramvaje pouze od 6 do 19.30 denně. Tramvaje a městské autobusy jsou v provozu od 6h do půlnoci s tím, že na severní tramvajové trati existují cca v intervalu 2h noční spoje do centra města. Dva spoje ráno od univerzity a 2 spoje odpoledne z Adliye by měly jezdit celou trasu.

Většina zastávek je osazena turnikety, ne však všechny, což postráda smysl. Navíc v tramvaji lístek koupit nelze.

Tramvajová doprava v Konyi je provozována od roku 1992. To začaly jezdit tramvaje na sever města k autobusovému nádraží a od roku 1996 až k univerzitnímu kampusu. Na východ města pak od roku 2015. Rozchod kolejí činí klasických 1435 mm a délka sítě je 41 km.

Ne všechny Duewagy v Konyii skončily s příchodem nových škodováckých tramvají. V provozu zůstály 2 ks, resp. jeden vůz denně jezdí od 7 do 21 hodin a druhý je záložní ve vozovně. Jedná se opět o ojeté tramvaje z Německa z roku 1964. Duewag se používá pouze jako cyklotramvaj, tedy bez kola se do tramvaje nedostanete. Můžete uprosit řidiče jedině, každopádně musíte mít štěstí, že na zastávce někdo s kolem vůbec stojí. Jelikož jezdí pouze jedna tramvaj, interval této cyklotramvaje je přes 2h a kopíruje trasu linek M1 a M3. Denně svoji trasu odjede celkem 6x.

Na cyklotramvaji v Konyii potkáte tyto staré německé Duwagy.

V centru Konyi jezdí tramvaje na baterie. Tato trať z centra na východ byla uvedena do provozu v roce 2015 a na úseku v délce 3 km jezdí tramvaje bez trolejí. V úseku dále od centra již troleje opět mají. Město pro obsluhu této části tratě koupilo v roce 2015 12 tramvají. I to je důvod, proč celou síť nekříží jedna linka, byť 2 páry spojů by měly celou síť projíždět od východu na sever.

Na beztrolejovém úseku se nachází i jedna zastávka, která je bez turniketů.

Beztrolejový úsek v centru města Konyii.

Městskou dopravu v Konyii zajišťuje přes 500 autobusů.

Nejnovějšími vozidly jsou MANy Lion’s City NL/NG 320 ve standardní i kloubové verzi a také MANy Lion’s Intercity C. Celkem bylo od června 2022 do února 2024 dodáno 180 ks, z nichž 2/5 jsou městské standardní, 2/5 městské kloubové a 1/5 příměstské (patrně 39 ks).

Nové kloubové MANy postupně nahrazují stará Conecta.

Všechny městské autobusy MAN jsou na CNG. Posledních 53 ks dodaných v roce 2023 a 2024 jsou také hybridní.

Většina linek začíná uprostřed města na centrální zastávce, kde se střetávají i linky tramvají ze severu a východu.

Kromě kloubových MANů bylo dodáno také mnoho standardních.

V letech 2014 a 2015 bylo do Konyi dodáno cca 180 ks (60 ks v kloubové verzi) autobusů BredaMenarinibus Avancity+ CNG ve verzi S a L, tedy kloubové a standardní. K těmto autobusům bylo pořízeno dalších 50 ks standardních tureckých TCV Karat L CNG.

Všech cca 230 autobusů bylo dodáno na CNG.

V Konyii potkáte také 180 těchto žlutých autobusů BredaMenarini, které jsou jak ve standardní, tak kloubové verzi.

V provozu je v Konyii také cca 50 ks tureckých autobusů TCV Karat, které mají žlutou barvu.

V letech 2007-2012 bylo do Konyi dodáno kolem 100 ks Mercedesů-Benz Conecto II jak ve standardní, tak kloubové verzi. Cca 15 ks je ve standardní verzi a mají červenou barvu a cca 85 ks je v kloubové verzi a mají modrou barvu. Jedná se tak o poslední autobusy, které nebyly dodávány jako CNG.

Ve velkém pootkáte v Konyi i tyto Conecta, které jsou poslední autobusy v naftové verzi.

V roce 2011 přišlo také 31 ks 8,5 metrovych tureckých autobusů Otokar Doruk 215LE. Tyto malé autobusy nejezdí do centra a obsluhují linky na krajích města.

Otokary Doruk do centra nezajíždějí. Potkáte je pouze na linkách na okrajích města.

Nejstaršími autobusy na MHD v Konyi jsou Mercedesy-Benz O345 Conecto a to jak ve standardní verzi (Conecto C), tak v kloubové (Conecto G). V provozu jich je minimálně 40 ks. Poslední byly dodány do Konyii v roce 2006. Zhruba 15 ks je ve standardní verzi a 25 ks ve standardní.

Nejstaršími autobusy v Konyii jsou Conecta, která jako jediná nejsou vybavena klimatizací.

Do autobusů se stejně jako v Antalyi nastupuje předem. Nejfrekventovanější zastávky v centru jsou osazené turnikety, zde je tedy možné nastupovat všemi dveřmi.

Autobusové linky jsou číslované 1-125 a stejně jako v Antalyi je linkové vedení nepřehledné. Většina z cca 110 linek jezdí v intervalu cca 1 hodina.

Vysokopodlažní Mercedesy-Benz Conecta potkáme také v kloubové verzi.

V Konyii bylo možné oba dny spatřit tento služební Mercedes-Benz O302 během špičky. Tyto autobusy dříve jezdily na MHD.

Služební Mereces-Benz O302 místního dopravního podniku.

A jak je možné koupit jízdenku v Konyii?

Je potřeba si koupit Komyakart, kterš vás vyjde na 20 lir. Následně si na ní dobijete peníze buď hotovostí nebo kartou. Jedna jízdenka vás stojí 13 lir a u maršrutek 15 lir – zde se platí hotově u řidice.

Bohužel automaty na dobití naleznete jen u tramvajových zastávek, tj. při nedostatečném dobití máte problém se zakoupením jízdenky. Například v Kayseri jsou automaty téměř všude, ale o tom příště. Každopádně je možné si kartu dobít přes aplikaci v mobilu.

Součástí městské dopravy jsou také soukromé maršrutky, kde potkáte tyto midibusy od Karsanu nebo mikrobusy různých značek od Wolswagnu přes Mercedesy po Renaulty.

Na frekventovaných zastávkách nalezneme i digitální tabule s odjezdy.

V Konyi doplňují síť autobusů maršrutky. Jezdí po svých trasách, ale mohou zastavovat i mimo zastávky. Rychlostně jsou podobně rychlé jako městské autobusy.

Jedna z nejstrarších dodávek jako maršrutka

Jízdné stojí 15 lir, tj. 10 Kč. V Konyi je hned několik takových linek. Výhoda maršrutek je, že se neklikatí a jedou nejrychlejší cestou do centra, což se nedá říct u některých autobusových linek.

Potkáte tu různé mikrobusy na bázi dodávek od Mercedesu, Fiatu, Renaultu a Karsanu (J9 novější – výroba 2006-09, J10 – výroba 2010-12 a Jest – výroba od 2013).

Několik dalších příměstkých autobusů z Konyi značky Otokar.

Příměstská doprava byla letos posílena o necelých čtyřicet nových autobusů MAN Intercity.

Příměstské autobusy jsou značek Otokar a MAN

I menší Otokary potkáme na příměstských linkách

Dříve jezdily na MHD v Konyi i Mercedesy Conecta na CNG ve standardní a kloubové verzy. Autobusy byly vyrobeny koncem 90. let. Ty už na MHD nejezdí a jednoho zástupce jsme během ranní špičky zahlédli v centru Konyii.

V malém množství jsou v provozu také standardní Conecta. Ty mají červenou barvu na rozdíl od kloubových, které mají modrou.

Stará Conecta mají různé barvy digitálních panelů.

Cerntrálnéí přestupní zastávka v centru města na kterou se chodí přes turnikety.

Conecta jsou stále důležitou částí vozového parku

8. Antalya

Turecko – druhým nejnavštěvovanějším městem Turecka je po Istanbulu přímořské letovisko Antalya.

Město má přes 1 300 000 obyvatel. V provozu tu potkáme kromě autobusů i tramvaje.

Po Antalyi jezdí od roku 1999 jedna historická tramvajová linka, která projíždí centrem města až k plážím.

Městskou dopravu provozují 2 dopravci – první je soukromý (ÖHO) a druhý je městský podnik.

Pětinu vozového parku u soukromých dopravců tvoří autobusy Temsa Avenue LF, a to jak v novějším vzhledu (viz foto), tak ve starším.

U městského dopravce potkáme na linkách zejména autobusy BMC Procity, a to jak novější II. generace, které jezdí například v Praze u dopravce About Me, tak také starší BMC Procity.

Drtivou většinu flotily tvoří autobusy BMC Procity II u městského podniku

Celkem má dopravní podnik cca 342 ks autobusů:

1) 230 ks 12 metrových BMC Procity I/II (2016-2024)
2) 40 ks 8,5 metrových BMC Neocity (2018)
3) 20 ks 8,5 metrových Isuzu Citybus (2023)
4) 2 ks 8,5 metroVých Karsan Atak elektro (2023)
5) 50 ks 5,5 metrových Karsan Jest (2018)

Autobusy mají buď červenou nebo modrou barvu. Na fotografii vidíme jednak autobusy městského podniku (BMC, Isuzu), tak soukromých dopravců (Otokar, BMC).

Autobusy byly dodávány postupně mezi lety 2016-2024. Nejnovější je dodávka 60 ks BMC Procity II v červené barvě z června 2023, 20 ks Isuzu Citybus z prosince 2023 a 20 ks BMC Procity II v červené barvě z ledna 2024. V roce 2023 byly pořízeny také 2 elektorbusy, které bezplatně slouží pro studenty univerzity Akdeniz.

Po pár kusech je v provozu i turecko-tádžických autobusů Akia Ultra LF u soukromých dopravců. A to jak v tomto vzhledu, tak novějším.

Původní BMC Procity z roku 2010 v počtu 40 ks byly v roce 2016 vyřazeny a slouží jako zdroj náhradních dílů nebo jako služební vozidla. Stále ale v běžném provozu potkáte BMC Procity I z roku 2016.

Některé autobusy mají i montáž pro kola. Na fotografii BMC Procity I z roku 2016 u městského dopravce. Tyto autobusy ovšem jezdí i u soukromých dopravců.

Vozový park soukromého dopravce v rámci ÖHO v Antalyii je mnohem zajímavější. Provozuje téměř 500 vozidel, tedy více jak městský podnik. Nejstarší autobusy jsou z roku 2012.

I v nejnovějším vzhledu potkáme v Antalyi autobusy Guleryuz Cobra u soukromých dopravců.

Nejzastoupenějšími vozidly jsou Güleryüz Cobra, které tvoří 2/5 vozového parku, 1/5 Otokary Kent a 1/5 Temsy Avenue. Zbylou 1/5 tvoří zbývající typy.

V provozu jsou v Antalyii u soukromých dopravců i turecké Tezellery, které potkáme v Turecku a i v zahraničí ojediněle.

Setkáte se tu s několika typy u soukromých dopravců (autobusy jsou číslovány 001-487):

1) Gūleryüz Cobra GD 272 LF (různé varianty dle stáří)
2) Anadolu Isuzu Cityport 12
3) BMC Procity I – cca 9 ks
4) Otokar Kent 290 LF
5) Temsa Avenue LF
6) Akia Ultra LF 12 – cca 20 ks
7) Tezeller LF 1200 – cca 9 ks
8) Isöbus City 1200 – cca 1 ks
9) Mercedes-Benz Conecto II – cca 4 ks

Autobuy se dodávají do Antalye u soukromých dopravců jako ojeté. Zde jedna ze starších Guleryuz Cobra.

Městská doprava je v provozu od 6 hodin do půlnoci.

Starší model Temsa Avenu LF u soukromého dorpavce

V Antalyi jsou v provozu od roku 1999 historické tramvaje. V provozu je tu jedna historická linka č. T2, která projíždí jednokolejně přes centrum města. Stejně jako jiné prostředky veřejné dopravy, je v provozu od 6 do 23 hodin. Na lince se denně střídají 2 tramvaje, které se potkávají v centru na výhybně. Interval těchto původně norimberských tramvají je 30 minut a platí na ně standardní jízdné jako na ostatní prostředky VHD. Celkem mají v Antalyi ve stavu 3 soupravy MAN T4+Duewag B4 z let 1958-1964. Označení na tramvajích tedy není číslo linky, ale číslo vozidla.

Novější tramvaje mají i několik podzemních stanic.

Od roku 2009 funguje v Antalyii síť tramvají, pokud nepočítáme nostalgickou linku T2 v centru města. V provozu jsou 2 linky T1 a T3. Linka T1 vede ze západu na východ a obsluhuje také letiště, linka T3 vede ze severu na jih. Protínají se u autobusového nádraží. Každopádně přestup nedaleko centra města vám zabere minimálně 5 minut, neboť musíte vyjet (při přestupu z T3 na T1) eskalátorem do patra -3, následně výtahem do patra -1, odtud chodbou k hlavní chodbě, která vede rovněž k autobusovému nádraží a následně po esklátorech sjet opět do podzemí.

Přestup mezi linkami T1 a T3 vypadá jak na letišti…

První úsek byl otevřen v roce 2009 (linka T1 ze západu do centra města), druhý úsek v roce 2016 (s tím vznikla i linka T3 na sever a prodloužila se linka T1 na východ včetně letiště) a třetí úsek v roce 2021 (linka T3 na jih, tedy Atatürk – Müze). V plánu je rozšíření tramvajové sítě na jihozápad města. Celá síť má 48 km včetně historické linky. Na lince T1 se setkáte se španělskými tramvaji CAF Urbos 2. Na lince T3 s korejskými tramvajemi Hyundai Rotem a tureckými tramvajemi Bozankaya model 2022. Celkem 34 tramvají.

Španělská tramvaj CAF Urbos 2 na lince č. 1 nedaleko centra města.

Tramvajové zastávky na autobusovém nádraží se nachází v podzemí, stejně tak stanice Calli. Tramvaje v Antalyi využívají standardní rozchod 1435 mm. Zajímavostí je, že byť linky končí vedle sebe, tramvajové sítě mezi sebou nejsou propojené a nelze přejet z jedné do druhé, tedy z té nostalgické do moderní. Na všechny zastávky tramvají vyjma nostalgické linky se dostanete přes turnikety. Zastávky vždy hlídají pracovníci dopravního podniku.

Na zastávky tramvají v podzemí i nadzemí se dostane přes turnikety

Na 25 autobusů mětské společnosti Antalya Ulașim A.S. v Antalyii byly připevněny cyklodržáky pro podporu ekologické cyklodopravy. Za celý den však nikdo tuto službu nevyužil při naší návštěvě.

Jediný zástupce turecké značky Isobus v Antalyi u soukromého dopravce. Tato společnost již autobusy nevyrábí.

A jak zaplatíte za MHD v Antalyii? Můžete zaplatit přímo kreditní kartou. Pokud chcete mít jízdné levnější, využijte zdejší kartu, kterou seženete v automatu Antalyakart. V MHD nelze platit u řidiče ani kartou – pouze zaregistrovanou kartou. Nejjednodušší způsob je tedy v automatu si buď za 45 lir (cca 30 Kč) pořídit plastovou kartu Antalyakart a postupně si ji dobíjet. Jedna jízdenka stojí většinou 20 lir (cca 13 Kč), ale jsou i levnější dle délky trasy. Bohužel automat vám nevezne větší bankovky než 50 lir. Druhou možností je zakoupení si za 10 lir (cca 6 Kč) papírové karty rovnou se 2 nebo 4 jízdenkami (2x 23 lir = 46 lir nebo 4x 23 lir = 96 lir). V přepočtu vás takto jízdenka vyjde při 4 jízdach na minimálně 25,5 liry (tedy 17 Kč). Třetí možností je nainstalovat si aplikaci Antalyakart a za poplatek 15 lir využívat mobilní Antalyakart. Bohužel automaty jsou pouze v turečtině.

Přestup mezi linkami T2 a T3 v centru města, kde obě linky končí.

Na frekventovaných zastávkách naleznete digitální tabule s odjezdy.

Pětinu vozového parku tvoří tyto Otokary Kent LF u soukromých dopravců

Do autobusů se nastupuje předem, u tramvají všemi, neboť jsou zastavky osazeny turnikety.

Jeden z nejstarších autobusů v Antalyii, který je i částečně vysokopodlažní. A zároveň nejstarší verze autobusů Guleryuz Cobra, která je zde k vidění.

Isuzu Cityport a Guleryuz Cobra ve starším provedení na hlavní třídě v Antalyi u soukromého dopravce

Z autobusového nádraží na východě města odjíždí také něktetré příměstské linky v podání midibusů, například tento Isuzu Urban.

Některé příměstské mikrobusy jsou založené i na dodávkové bázi, viz tento Wolkswagen.

Kromě midibusů Isuzu potkáte také midibusy od Otokaru a Karsanu.

Do okolních měst pak v Turecku jezdí klasické 12 metrové dálkové autobusy. Většina z nich má uspořádání 2+1, ale najdou se v provozu ještě starší kousky z 90. let, které mají klasické provedení sedaček 2+2.

A na některých méně vytížených linkách do okolních měst potkáte také kratší autobusy. Převážně se setkáte s autobusy Otokar. Mercedes, MAN a Temsa. Ojediněle také Neoplan či Setra.

9. Diyabakir

Bude doplněno v první polovině roku 2025…

10. Mersin

Dalším navštíveným městem je Mersin, kde městskou dopravu zajištuje jak městský podnik, tak soukromí dopravci ÖHO. Jedná se o 10. největší město Turecka s 1 100 000 obyvatel.

Do Mersinu dorazilo mezi lety 2021 až 2023 celkem 205 nových autobusů BredaMenarini, které nahradily staré vysokopodlažní autobusy.

Vozový park byl v posledních letech modernizován. Celkem bylo mezi lety 2021-2023 dodáno 272 autobusů – konkrétně BredaMenarini Avancity CNG a Karsan Atak. Všechny autobusy BredaMenarini jsou na CNG. Nejstarší autobusy jsou z roku 2015 a všechny jsou nízkopodlažní. Celkem ve městě jezdí přes 400 autobusů.

Kloubové autobusy BredaMenarini nejezdí do centra města, ale pouze na linkách 26, 28 a 29.

Raritou je zde určite Temsa Avenue LF v kloubové verzi. Spatřena byla na lince jen jedna. Ve stavu by jich mělo být deset. Vozidla Temsa MD9LE jsme v provozi nezahlédli.

V Mersinu jsou v provozu i kloubové Temsy Avenue LF.

Kloubové autobusy pak jezdí na linkách 26, 28 a 29. Do centra žádný kloubový autobus nejede. Linky jsou číslovány 10-177 a jezdí i do okolních vesnic.

Vozový park se skládá z těchto vozidel u městského podniku:

2022-23 – 87x Karsan Atak
2021-23 – 205x BredaMenarini Avancity 12/18 CNG
2018 – 30x Mercedes-Benz Conecto III
2016 – 10x Temsa Avenue LF 18
2015 – 90x Temsa Avenue LF 12
2015 – 10x Temsa MD9LE

Na méně vytížených linkách potkáte ve městě také tyto midibusy Karsan Atak.

A přestože na MHD se s nimi nesvezete, můžete v Mersinu potkat na svozech Mercedesy-Benz O302T, Mercedesy-Benz O345 Conecto a BMC Procity I, které patří městské společnosti. V garážích pak je odstavené i jedno kloubové O345G Conecto.

S autobusy Mercedes-Benz O325 se už na MHD nesetkáte. Stále je ale můžete vidět na svozech.

Ve stavu je minimálně 11 ks Mercedesů O302T, 8 ks BMC Procity I a 4 ks Mercedesů O345 Conecto.

A stejně tak se nesetkáte na MHD s autobusy Mercedes-Benz O345 Conecto, které jezdí jen na svozech.

Mezi centrem a západem města jezdí soukromé autobusy ÖHO v oranžové barvě od 3 společností.

Potkáte tu různé 8-10 metrové autobusy značek Isuzu (Urban, Novociti, Citymark), Otokar (Sultan), Güleryüz (Cobra GM180, GD190), Karsan (Atak, Jest), Isoto (City 900) či BMC (Midilux).

Guleryuz Cobra GM180 na městské lince soukromého dopravce na západ města

Vysokopodlažní Guleryuz Cobra GD190 na městské lince soukromého dopravce.

Setkáte se tu s oranžovými autobusy dopravců Viransehir, Egricam a Bahcelievler.

U soukromých dopravců potkáte také autobusy Isuzu jako například toto postarší Isuzu Urban.

A nebo tyto Isuzu Novociti ve starším provedení.

A nebo nízkopodalžní Isuzu Citimark, kteří byly předchůdci dnešních autobusů Isuzu Novociti Life.

Jízdné se u soukromých dopravců dá platit i hotově, ale i místní kartou. U městské společnosti jen zdejší městskou kartou bez možnosti použití platební karty.

Co je ovšem horší, na zastávkách si nelze ani městskou kartu zařídit, resp. musíte zajít do 3 poboček po celém městě, kde vám kartu vyřídí.

Jako turista tak můžete využít buď autobusy ÖHO nebo maršrutky, které jezdí téměř všude a jízdné se dá platit hotově nebo vás řidič pustí bez zaplacení

A setkáte se tu i s autobusy Otokar, konkrétně na fotografii Otokar Navigo na městské lince.

A kromě Otokarů nechybí ani Karsany, konkrétně Karsan Atak.

A v provozu jsou na městských linkách soukromých dopravců i autobusy BMC Midilux.

V provozu jsme zahlédli také autobus turecké výroby Isoto City 900.

A po městě jezdí různé maršrutky od různých dopravců. Každý dopravce má svoje číslování a je možné zde platit městskou kartou, ale také hotově. Na rozdíl od autobusů ÖHO stojí jízdné 25 lir a nikoliv 24 lir.

Nejvíce viditelné jsou na západě Mersinu tyto červené mikrobusy od Mezitli, které jsou také součást městské dopravy.

Setkáte se tu s dopravci Kurdali, Mezitli, Yeni Mah, Cumhuriyet, Cevreydlu a Pozcu Koop.

V provozu jsou tu Karsany J9 Premier a jejich nástupci Karsan J10 a Karsan Jest. Dále Mercedesy Sprintery a Fiaty.

Maršrutky společnosti Yeni Nah, které zajišťují také několik linek MHD na východě města.

V Mersinu začala letos stavba metra. Není se čemu divit – Mersin je druhé největší město v Turecku bez kolejové dopravy, pokud nepočítáme příměstskou železnici. MHD tak zajištují pouze autobusy. Prvenství města pouze s autobusovou dopravou tak stále zůstane Diyarbakiru s 1 150 000 obyvateli na jihovýchodě Turecka, kde se zatím jen plánují tramvaje (nezačalo se stavět).

První úsek metra od západu na východ by se měl otevřít v roce 2026 a s ním i tramvajová linka na západě města. V druhé etapě by mělo být metro prodlouženo severovýchodně až k autobusovému nádraží.

Další z několika dopravců, který zajišťuje provoz městské dopravy v Mersinu v podobě maršrutek s typickou oranžovo-červenou barvou.

Další z maršrutek, tentokrát od společnosti Kurdali, která má opět své číslování.

Nastupuje se opět předními dveřmi.

MHD je v provozu od 6h do půlnoci.

Další maršrutka od společnosti Pozcu koop.

Další z maršrutek na dodávkové bázi od společnosti Kurdali.

Jedna z nečervených maršrutek dopravce Mezitli

Karsan Jest na maršrutkové lince č. 2 dopravce Cumhuriyet Koop.

Konečná maršrutek u autobusového nádraží – zastávka na kruháči

Ve vozovém parku nalezneme i pár autobusů BMC Procity I, které ovšem také nejezdí na linkách MHD.

11. Kayseri

Přesuňme se do dalšího města Turecka – do Kayseri, které je 11. největší město Turecka s 1 000 000 obyvatel.

V provozu se tu setkáme kromě s autobusy také s tramvajemi. Ty začaly jezdit v Kayseri v roce 2009 a dnes mají přes 46 km, tedy totožný scénář jako v Antalyi.

V Kayseri jsou v provozu 4 tramvajové linky, které mají interval kolem 15 minut.

Tramvaje jsou v provozu na 4 tramvajových linkách. V roce 2009 začala jezdit 1 s otevřením tramvajové tratě ze západu na východ. Tato trať byla v roce 2013 prodloužena o 7 zastávek na východě. V roce 2014 byla otevřena linka 2 s dobudováním tratě na jih do Talas. Linka 4 byla zavedena v roce 2023 s dobudováním další tratě do Talas, avšak více jihovýchodně. V roce 2023 vznikla i linka č. 3 na severozápadě k autobusovému nádraží, nemocnici a vznikajícímu sídlišti. V plánu je tramvaje prodloužit k letišti – trať je ve výstavbě a od letiště pak dále do centra s tunelem o délce 4,7 km.

Linka 3 na svém severozápadním úseku často ještě jezdí místy, kde se neustále staví a zastávky se nacházejí v “polích”.

V letech 2009-2011 bylo zakoupeno 38 italsko-japonských tramvají AnsaldoBreda Sirio a dále v letech 2016-2023 36 tureckých tramvají Bozankaya model 2016/2022. Celkem tak po městě jezdí 74 nízkopodlažních tramvají. Tramvaje jezdí v soupravách o délce 66 m.

V centru jsou některé zastávky tramvají částečně zahloubené

Všechny tramvajové zastávky jsou opět osazeny turnikety a zastávku vždy hlídá pracovník podniku.

Tramvaje a městské autobusy jsou opět v provozu od 6h do půlnoci. V noci jezdí po městě v intervalu cca 2h dvě autobusové linky 980 a 983.

Po městě jezdí kromě novějších tureckých tramvají také italské tramvaje AnsaldoBreda Sirio.

Na severozápad města jezdí od března 2023 linka č. 3. Po minutí nádraží a nemocnice tramvaj jede defakto donikam. Jelikož zdejší šídliště je teprve be výstabně, zbylých cca 5 zastávek jede tramvaj “polem” nebo mezi průmyslovými objekty. A to i mezi nemocnicí a autobusovým nádražím se teprve začalo stavět. Každopádně v Kayseri se poslední roky hodně staví – rozestavěné jsou sídliště v různých místech.

Tramvajová trať z centra na východ města

A jak to funguje s jízdným?

Abyste mohly jet MHD, potřebujete si zařídit kartu Kart38, kterou díky všudypřítomným kioskům naleznete téměř všude. Stejně jako v Antalyii nebo Konyi vám automat vyhodí kartu (za 55 lir) a následné si na tuto kartu buď hotově nebo kartou dobijete peníze. Základní jízdenka stojí 16,5 lir, tedy cca 11 Kč. Při více přestupech máte slevy.

Na zastávky tramvají se pak dostanete přes turnikety.

Tureckou samozřejmostí jsou i odjezdové tabule na frekventovaných zastávkách MHD, schéma sítě tramvají, jízdní řády tramvají a v nových tramvajích i usb porty. To platí o u některých autobusových zastávek, kde jsou také odjezdové tabule a nemusí se nutně jednat o zastávku, kde jezdí i tramvaje.

V centru města je tramvajová trať částečně vede pod povrchem.

Nástup do autobusů je předními dveřmi.

Tramvaje bylo nutné při výstavbě v centru zahloubit, aby bylo možné je zde provozovat, neboť často křižují velmi rušné dopravní tepny.

Tramvaje jezdí ve městě, podobně jako tomu je i v Antalyi a Komyi po vlastním tělese. Dost tratí je i zatravněných a zavlažovaných.

Tramvaje mají interval cca 15 minut po celý den. V centru tak jezdí cca po 4 minutách.

Zastávky tramvají jsou opět jako v Konyi, Antalyi či Gaziantepu osazeny turnikety.

V prosinci 2023 dorazilo do Kayseri 15 elektrických autobusů od tureckého výrobce Bozankaya. Jedná se o první elektrobusy v Kayseri.

Před rokem byly dodány do Kayseri první elektrobusy – celkem 15 ks od turecké společnosti Bozankaya. Autobusy jsou značeny ev.č. 16xx.

Celkem jezdí po městě kolem 600 ks autobusů. Narazit na elektrobusy tak nemusí být snadné.

V roce 2014 dorazilo do města 14 autobusů TCV Karat, které se staly prvními nízkopodlažními autousy u městského podniku.

V provozu jsouv Kayseri také 10 metrové Otokar Doruk.

Autobusy jsou v Kayseri z 1/3 provozovány městským podnikem a z 2/3 soukromým. Pojdme se podívat na městský podnik. Celkem tu jezdí přes 600 autobusů. Autobusy městského podniku nesou ev.č. 11xx-17xx.

V loňském roce bylo do Kayseri dodáno také 10 kloubových autobusů od tureckého BMC, které si objednal městský podnik.

V roce 2018 a 2022 byly dodány také kloubové Mercedes-Benz Conecta G.

V zelené barvě jezdí po městě také standardní BMC Procity II u městského podniku.

V posledních letech byl vozový park v Kayseri obnovován různými tureckými značkami (ev. č. 11xx-17xx):

2014 – 16 ks TCV Karat CNG
2014 – 05 ks MAN Lion’s City G CNG
2015 – 36 ks Temsa Avenue LF CNG
2015 – 10 ks Otokar Doruk 220LE
2015 – 50 ks BMC Procity I
2016 – 20 ks BMC Procity II
2018 – 10 ks Mercedes-Benz Conecto G III
2020 – 24 ks BMC Neocity
2023 – 10 ks BMC Procity II 18
2023 – 02 ks Mercedes-Benz Conecto G III
2024 – ?? ks Isuzu Novocity
2024 – 15 ks Bozankaya Sileo S18

V letošním roce přibyly do vozového parku městského podniku také tyto midibusy Isuzu NovoCiti s ev.č. řady 17xx.

V roce 2020 dorazilo 24 midibusů BMC Neociti. Jednalo se o první menší autobusy u městského podniku, které v roce 2024 doplnily právě již zmíněné Isuzu NovoCiti.

Za posledních 10 let přibylo ve vozovém parku přes 200 vozidel u městského podniku.

Autobusy mají cca od roku 2010 také své typické barvy. Kloubové autobusy jsou dodávány ve žluté barvě, standardní autobusy ve světle zelené barvě a midibusy v modré barvě u městského podniku. U soukromých dopravců jsou všechny autobusy lakovány do tmavě zelené doplněné o bílou barvu.

V roce 2014 dorazilo také 5 MANů v kloubové verzi na CNG.

Velkou raritou je v dnešní době provoz autobusů Mercedes-Benz O325 (též O302T) v Kayseri. Jedná se o předchůdce Mercedesů-Benz O345 Conecto. Vyráběné byly pro Kayseri v letech 1992-1996. Dříve jezdily stejné autobusy i v Rusku nebo Abcházii, kde již nejezdí. Můžete si povšimnout, že starší z nich mají skládací dveře. Mercedes-Benz O345 Conecto jsme zahlédli pouze jediný a to v garáži. Zajímavostí je, že do roku 2014 to byly spolu s Conecty nejnovější vozidla, neboť vozový park nebyl téměř vůbec obnovován.

Mercedes-Benz O325 na lince 627 na východě města, kde jich jezdí nejvíce.

Mercedes-Benz O325 v centru Kayseri na lince 596.

V Kayseri jich mají ve vozovém parku stále dost, minimálně 27 ks. Denně je v provozu cca 20 z nich, zejména pak na východě a západě města u komečných linky 1. Do centra moc tyto vozidla nezajíždějí. A pokud ano, tak pouze ve špičce.

Jeden z dalších Mercedesů-Benz O325, kerý zasahuje do provozu.

Konečná autobusů na západě města, kde také potkáme staré Mercedes-Benz 0325.

Starší z Mercedesů O325 mají také ještě skládací dveře. Potkáme je na západě města.

V garážích bylo k zahlídnutí také jedno Conecto.

A o to vzácnější jsou v Kayseri tyto 38 let staré MANy SG220 z roku 1986. V provozu jich mají 6 ks a v provozu jsme zahlédli 2 ks pouze ve špičce.

Narazit na ně je vcelku obtížné, neboť obsluhují pouze 2 spoje ráno z východu města do centra a odpoledne 2 spoje zpět.

První z MANů SG220, který byl zachycen v Kayseri během ranní špičky.

Druhý z MANů zachycený v Kayseri během ranní špičky.

Kromě městské společnosti jezdí v Kayseri i soukromé autobusy v ramci ÖHO, která má necelých 400 autobusů.

Nejtypičtějšími autobusy u soukromých autobusů jsou tyto BMC Belde 4. generace, které jsou poháněny na CNG. Na fotografii vidíme i zástupce BMC Belde 4. generace, který má ještě okna v gumě a není na CNG. Atypicky má ale již nový lak. Tyto BMC jsou ve městě nejstarší. Jako druhý a třetí v pořadí vidíme již typické zástupce BMC Belde 4. generace na CNG a s lepenými okny.

BMC Belde 4. a 5. generace v centru Kayseri. BMC Belde 4. generace na CNG již mají okna lepená, na rozdíl od svých bratrů, které jsou na naftu a ty ještě mají lepená okna.

Aby mohla provozovat autobusy, musela v roce 2009 koupit autobusy na CNG. Výběrové řízení na 200 autobusů vyhrálo BMC s autobusy BMC Belde 280CB-CNG (4. generace, ev.č. 195-394) bez klimatizace, ale již s lepenými okny. I dříve dodané naftové BMC Belde 2xxCB (4. generace, ty jsou vyráběny od roku 2004) bez klimatizace, s okny v gumě stále jezdí ve městě (ev.č. 001-194). Speciální jsou vozy ev.č. 166 a 395, které jsou na CNG a s okny v gumě nebo jediný MAN Lion’s Classic (ev.č. 019) z roku 2010 s klimatizací.

BMC Belde 5. generace. Tato generace je typická již lepenými okny, Některé z těchto vozidel jsou vybaveny i klimatizací.

BMC Belde 4. generace pak jsou na CNG (až na výjimky) a typický je pro ně starý světle zelený lak. Zde vidíme BMC Belde 4. generace ale již s novými světlomety, které jsou typické pro 5. generaci.

BMC Belde 280CB-CNG (4. generace) a BMC Belde 2xxCB (4. generace) jsou postupně nahrazovány ojetými autobusy BMC (Procity I), Temsa (Avenue LF), Otokar (290LF, 290H), MAN (Lion´s City), Mercedes-Benz (Conecto II), Tezeller, Gülleryüz (Cobra) a Akia (Ultra LF) z jiných tureckých měst, zejména z Istanbulu. Město má na soukromé autobusy nastavený limit stáří, nejspíše je to 20 let.

Jeden z atypických vozidel BMC Belde 4. generace, který sice má starý lak a je na CNG, ale světlomety má z novější generace BMC Procity.

BMC Belde 5. generace, který je již vybaven klimatizací. Co všechny BMC Belde spojuje, že jsou vysokopodlažní. Ve výrobě je pak nahradily BMC Procity od roku 2012.

Mezi ojetými vozidly je i cca 40 vozidel BMC Belde 2xxCB (5. generace), které jsou většinou vybavené klimatizací a mají povětšinou nový lak, který je tmavě zelený doplněný o bílou barvu. Tyto vozidla mají také nové dveře a nové světlomety.

Jediný zástupce MAN Lion´s Classic z roku 2010, který jezdí po městě.

Z cca 400 soukromých autobusů je aktuálně:
1) BMC Belde 280CB-CNG (4. generace) – cca 150 ks
2) BMC Belde 2xxCB (4. generace) – cca 40 ks
3) BMC Belde 2xxCB (5. generace) – cca 40 ks
4) BMC Procity I – cca 35 ks
5) Temsa Avenue LF – cca 35 ks
6) Otokar Kent 290LF – cca 20 ks
7) Tezeller LF1200 – cca 10 ks
8) Mercedes-Benz Conecto II – cca 10 ks
9) Otokar Kent 290H – cca 2 ks
10) Güleryüz Cobra 272LF – cca 2 ks
11) MAN Lion’s City – cca 1 ks
12) Akia Ultra LF12 – cca 1 ks
13) MAN Lion’s Classic – cca 1 ks

I u soukromých dopravců potkáme nástupce BMC Belde, a to BMC Procity I.

A kromě BMC se tu svezete také s nízkopodlažními i vysokopodlažními Otokary u soukromých dopravců. Na fotografii Otokar Kent 290LF.

V EU se s autobusy BMC Belde ve verzi SB svezete v Bulharsku nebo ve verzi SLF v Rumunsku i Bulharsku.

V provozu je také pár kusů Otokar Kent 290H, které jsou vysokopodlažní. S těmito autobusy se v Turecku již moc nesetkáme.

V malém množství potkáme v Kayseri i Mercedesy-Benz Conecto II.

V provozu jsou ve městě také 2 vozidla Guleryuz Cobra 272LF starší I. generace.

V provozu je cca 10 tureckých Tezellerů LF1200.

Rozšířenějšími jsou u soukromých dopravců Temsy Avenue LF, a to jak v této starší verzi, tak novější.

V provozu je také jediný MAN Lion´s City.

A v provozu nechybí také pár kousků autobusů Akia Ultra LF ve starším provedení.

Temsa Avenue LF ve starší verzi se zvýrazněnými světly

A několik soukromých autobusů Mercedes-Benz O302, které byly spatřeny na svozech a nikoliv na linkách.

Soukromý Mercedes-Benz O302 na východě města

12. Malatya

Dalším navštíveným městem je Malatya s 500 000 obyvateli. Tu postihlo v loňskem roce zemětřesení, takže část centra je srovnána se zemí a staví se všude.

V posledních letech dorazila do Malatyi také dodávka 19 kloubových a standardních autobusů Mercedes-Benz Conecto III.

Kromě kloubových autobusů Mercedes byly dodány i kloubové BMC Procity II.

Městskou dopravu tu opět provozují soukromé autobusy ÖHO a městský podnik. V provozu je přes 150 autobusů u městského podnik s tím, že denně jezdí 119 z nich.

V Malatyi potkáme také 2 trolejbusové linky na jedné trolejbusové trati, na které jezdí tyto dvoukloubové trolejbusy.

V posledních letech byl vozový park obnovován zejména autobusy BMC Procity II a Mercedes-Benz Conecto III ve standardní i kloubové verzi. Zakoupeny byly i 8,5 metrové autobusy BMC Neocity. Před 10 lety byly dodány do Malatyii i Temsy Avenue LF a Otokary Kent 290LF.

Celkem 50 vozidel BMC jezdí po městě, z nichž celkem 35 je standardních BMC PRocity II.

V roce 2017 byly dodány také tyto vysokopodlažní midibusy Otokar Sultan městskému podniku

Vozový park byl v posledních 15 letech takto obnovován:

2024 – 20 ks BMC Procity II
202x – 16 ks Mercedes-Benz Conecto III
202x – 03 ks Mercedes-Benz Conecto G III
2020 – 05 ks BMC Procity 18 II
2020 – 15 ks BMC Procity II
2017 – 10 ks BMC Neocity
2017 – 15 ks Otokar Sultan 145S
2015 – 07 ks Temsa Avenue LF
2015 – 07 ks Temsa MD9LE
201? – 10 ks Otokar Kent 290LF
2014 – 09 ks Temsa Avenue LF
2010 – 05 ks Otokar Durak
2010 – 01 ks Temsa Prestij
2010 – 23 ks (cca) Temsa Avenue LF

Cca před 10 lety dorazily do Malatyi také autobusy Otokar Kent 290LF.

Zhruba ve stejné době co byly dodány Otokary Kent 290LF byly dodány i Temsy Avenue LF.

Městské autobusy jsou označené ev.č. 1-285.

Kromě městaké společnosti jezdí na linkách autobusy ÖHO. Ty jsou maximálně 8,5 metrů dlouhé a naleznete tu 4 typy:

1) BMC Neocity
2) Karsan Atak
3) Otokar Sultan
4) Isuzu Citibus

V provozu potkáme v Malatyi i pár autobusů Isuzu Citibus.

Soukromý dopravci provozují malé midibusy od BMC (Neocity), Karsanu (Atak) a Otokaru (Sultan).

Označené jsou ev.č. H022-H101. Z cca 80 vozidel je denně v provozu 63.

Všechny tyto autobusy jsou nízkopodlažní a platí na nich tarif MHD. Nastupuje se předem.

Jízdní řády ani digitální tabule s odjezdy na zastávkách nenalezneme.

Městská doprava je v provozu opět od 6h do půlnoci.

Do centra Malatyi převážně jezdí pouze midibusy a část standardních autobus.

Jízdné stojí s Motas kartou 14 lir, tedy cca 10 Kč. A jak je tomu v Turecku zvykem, pro využití MHD musíte mít zdejší kartu, kterou seženete v automatu nebo ve stánku Motas. Bohužel například na autobusovém nádraží žádný automat není a platební kartou stejně jako v Kayseri či Konyii platit nelze. A jak je tomu zvykem, automaty jsou pouzr v turečtině.

I u městského podniku potkáme menší autobusy – konkrétně tyto Temsy MD9LE.

V roce 2017 byly dodány také malé midibusy BMC Neocity i městskému podniku.

Čím je ovšem Malatya zajímavá, je zdejší trolejbusový provoz. Trolejbusy v Turecku nalezneme pak už jen v Sanliurfě od roku 2023.

Trolejbusy jezdí v Malatyi od roku 2015 a setkáte se tu s dvoukloubovými trolejbusy o délce 24m od tureckého výrobce Bozankaya, konkrétně Bozankaya Trambüs 24MT
Celkem jich tu jezdí 22 ks vyrobené v letech 2014-2017.

Trolejbusy jezdí na jedné trati o délce 36 km. Ve špičce jezdí od letošního září každých 6 minut. Jedním směrem jedou jako linka 12 a druhým jako 21.

V Malatyi jezdí trolejbusy od tureckého výrobce Bozankaya.

Na frekventovaných zastávkách jsou turnikety, každopádně zatím nefungují a nastupuje se předními dveřmi. Každopádně turnikety provoz trolejbusů určitě zrychlí, neboť trolejbusy jezdí vytížené a všichni nastupují předem.

Postupně jsou na zastávky intalovány turnikety a zároveň je i zkracován postupně interval trolejbusů.

A kromě městských a soukromých autobusů či trolejbusů jezdí po městě i maršrutky po hlavním tahu, podobně jako to bylo v Konyi. Případně linky maršrutek do okolních vesnic. Na nich neplatí jízdné MHD, byť stojí stejně, tedy 14 lir. Zároveň je nutné zde platit hotově, což když nemáte zdejší kartu Modas, kterou si musíte zakoupit je výhodou.

Nejstarší z maršrutek, které potkáme v Malatyi.

Maršrutky čekající na svůj další odjezd z centra města na západ.

Potkáte tu zejména z počátku 21. století turecké Otokary M2000 a dále turecké Karsany J10 (foto č. 11, výroba 2010-2012) a Karsany Jest (výroba od 2013), Mercedesy Sprintery či Peugeoty.

Novějšími vozidly u maršrutek jsou novější či starší Karsany.

V Malatyi je u městskéhi podniku v provozu i po dodávce 20 nových BMC Procity II na MHD také minimálně 7 kusů BMC Belde 2xxCB (4. generace), která se vyráběla v letech 2004-2009.

V provozu jsou stále BMC Belde 4. generace, byť jich jezdí velmi málo.

BMC Belde s netypickým oranžovým zbarvením. Všechny staré autobusy jinak mají žlutý nátěr.

A kromě BMC Belde tu potkáme Mercedesy-Benz 0345G Conecto. V provozu jsme zahlédli 2 vozidla, a to jak v pracovních dnech, tak o víkendu.

V provozu jsou také Mercedesy-Benz Conecta G. Dříve ve městě jezdily i ve standardní verzi.

Po dodávce nových BMC již nejsou v provozu standardní Conecta nebo MANy Lion’s Classic.

A v provozu je tu opět raritní vůz – MAN SG 220 z 80. let. V provozu jsme během špičky zahlédli celkem 2 ks. Zajímavé jsou bezesporu i dlouhé řadící páky.

Poslední kilometry najíždějí v Malatyi tyto staré MANy SG220

Kloubové autobusy vyrážejí pouze z terminálu uprostřed města směrem na západ.

Některé MANy SG 220 prošly modernizací a dostaly jiná světla či lepená okna. V provozu jsme zahlédli 1 vůz v této upravené podobě (+ 1 vůz klasický, viz předchozí příspěvek) pouze ve špicce.