Gruzie je spolu s Arménií a Ázérbájdžánem jednou ze zemí Velkého Kavkazu – ze všech těchto tří zemí je druhá největší – 69 700 km², tedy o cca 10 000 km² menší než Česká republika. Na rozdíl od Arménie je víc jak 2x rozlehlejší. Co se týče počtu obyvatel, žije zde pouze 4 mil. obyvatel, tedy obdobně jako v Arménii.
Gruzie je parlamentní republikou (od roku 2018 – do té doby poloprezidentskou), usilující o integraci do Evropské unie a NATO. Arménie je naopak velmi navázaná na Rusko, byť po prohrané 30leté válce o Náhorní Karabach se i postoj k Rusku mění. Ázérbájdžán je velmi dobrým spojencem s Ruskem a Tureckem a vládne zde autoritativní režim už od 90. let.
Historie
Gruzie má velmi starobylé dějiny sahající až do starověku. První známé státní útvary na jejím území byly Kolchida (na západě) a Iberie (na východě), které existovaly už ve starověku a byly známé i Řekům a Římanům.
V 1. stol. n. l. obsadili oblast Římané, byť postupně si vydobyli výraznou autonomii. Po rozdělení Říma byly součástí Východořímské říše. V roce 337 n. l. přijala Gruzie křesťanství jako jeden z prvních států na světě, což významně ovlivnilo její kulturu a identitu, poté byla r. 645 dobyta Araby, z jejichž vlivu se dostala až v 9. století. Poté se postupně začalo tvořit Gruzínské království. Ve středověku se Gruzie sjednotila pod vládou krále Davida IV. (David Stavitel) a za vlády jeho vnučky královny Tamary (12.–13. století) dosáhla vrcholu svého rozkvětu – období bývá označováno jako zlatý věk Gruzie.
Po mongolských a později osmanských a perských vpádech ztratila Gruzie svou jednotu. Gruzínské království se rozpadlo v roce 1466. Turci (Osmané) a Peršané tak postupně získávali větší a větší vliv. Jedinou cestou, jak tomu zabránit, bylo nakonec v roce 1783 podrobení se vlivu Ruského impéria (jako ochrana) jako protektorát, ale od roku 1801 k němu byla postupně po částech připojena. Do roku 1864 se podařilo Rusku anektovat zbylá gruzínská území pod osmanskou nadvládou až na přístavy Batumi a Suchumi, které získali až po rusko-tureckých válkách v roce 1878.
Po krátké nezávislosti po pádu carského Ruska po I. světové válce v roce 1917 byla roku 1918 založena Zakavkazská demokratická federativní republika a posléze (po 3 měsících) Gruzínská demokratická republika, neboť Ázérbájdžán požadoval politickou i ekonomickou orientaci na Turecko. V roce 1918 proběhla krátká gruzínsko-arménská válka o sporné území. Roku 1921 byla obsazena bolševiky a začleněna do Sovětského svazu jako Gruzínská sovětská socialistická republika (včetně autonomní Adžárské, abcházské a jihoosetská), posléze od roku 1922 Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika, která se ale v roce 1936 rozpadla na gruzínskou, arménskou a ázérbájdžánskou.
V listopadu 1991 Gruzie obnovila nezávislost. Následovalo bouřlivé období občanských konfliktů (v letech 1991 a 1992), zejména v regionech Abcházie a Jižní Osetie, které dodnes zůstávají zdrojem napětí mezi Gruzií a Ruskem a byť oficiálně stále náleží Gruzii, ta nad nimi nemá kontrolu.
Prvním prezidentem se stal koncem roku 1991 Gamsachurdiova, který ale nedokázal pokojně přejít na demokratický režim, a tak mezi lety 1992 až 1995 zůstávala prozatimní vláda, než se moci ujal Ševardnadze, který byl svržen pokojnou revolucí v roce 2004 (jako prezident balancovat mezi prozápadní a proruskou politikou a snažil se stabilizovat situaci), na další 2 volební období (od 2004) byl pak zvolen prozápadní prezident Saakašvili. I následující 2 prezidenti (od 2013 a 2018) byly prozápadně směřovaní, tedy až do prosince 2024, kdy se moci ujal Kavelašvili, který má proruské tendence, resp. neutratlita vůči Rusku.
Jižní Osetie
Osetové nejsou Gruzínci — jsou etnicky, jazykově i kulturně odlišní. Patří do íránské jazykové skupiny (příbuzní Alánům ze starověku). Žijí na obou stranách Kavkazu: Severní Osetie (součást Ruska) a Jižní Osetie (oficiálně stále součástí Gruzie).
Po vyhlášení nezávislosti Gruzie (1991) zrušila vláda prezidenta autonomní status Jižní Osetie. Následovala ozbrojená válka mezi gruzínskými jednotkami a osetinskými separatisty podporovanými Ruskem. Výsledkem byl příměří z Dagomysu (1992) – Gruzie de facto ztratila kontrolu nad většinou území Jižní Osetie. Vznikla tzv. „mírová zóna“, kde působily ruské mírové jednotky, ale Moskva fakticky podporovala separatisty. Napětí eskalovalo, když se Gruzie pod vedením prezidenta Saakašviliho (2004 – 2013) snažila znovu získat kontrolu nad regionem. Po 15 letech klidu začal 1. srpna 2008 konflikt těžkým ostřelováním gruzínských vesnic ze strany osetijských separatistů. V srpnu 2008 gruzínské jednotky vstoupily do Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali), což Rusko využilo jako záminku k vojenské invazi. Ruská armáda obsadila Jižní Osetii i část gruzínského území. Po pětidenní válce Rusko uznalo nezávislost Jižní Osetie (spolu s Abcházií). Jižní Osetie je de facto pod kontrolou Ruska: ruské vojenské základny, rubl jako měna, ruské občanství pro většinu obyvatel. Mezinárodně je ale stále uznávána jako součást Gruzie. Separatistické vedení několikrát hovořilo o připojení k Rusku.
Abcházie
Abcházové nejsou etnicky Gruzínci – mají vlastní jazyk, kulturu i původ (patří do severokavkazské jazykové skupiny, ne kartvelské jako Gruzínci).
Po vyhlášení nezávislosti Gruzie (1991) Abcházci požadovali obnovení svého statusu samostatné republiky. Napětí přerostlo v ozbrojený konflikt (1992–1993) mezi gruzínskými jednotkami a abcházskými separatisty podporovanými Ruskem a severokavkazskými milicemi. V září 1993 padlo hlavní město Suchumi, Gruzie utrpěla porážku. Z oblasti bylo vyhnáno přes 200 000 etnických Gruzínců – největší uprchlická krize v novodobých dějinách země. Bylo uzavřeno příměří pod patronací OSN a Ruska (1994). Abcházie měla de facto nezávislost, ale nebyla mezinárodně uznána. Na území působily ruské „mírové síly“, které však fakticky podporovaly separatisty. Gruzínská vláda neměla přístup k regionu a uprchlíci se nemohli vrátit. Během srpnové války 2008 využily abcházské síly a Rusko situaci k vytlačení gruzínských jednotek z Kodorské soutěsky, poslední oblasti pod kontrolou Tbilisi. Krátce poté Rusko uznalo nezávislost Abcházie (26. srpna 2008). Od té doby má Abcházie ruské vojenské základny, rubl jako měnu a ruské pasy pro většinu obyvatel. Abcházie je de facto pod kontrolou Ruska, které tam udržuje tisíce vojáků a pohraničníků. De iure je ale součástí Gruzie, což uznává téměř celý svět. Ruský vliv je všudypřítomný – ekonomicky, politicky i vojensky. Separatistické vedení opakovaně vyjadřuje přání „sjednotit se s Ruskem“, ale Moskva udržuje formální nezávislost, aby měla v regionu větší manévrovací prostor.
Adžárie
Adžárci jsou etničtí Gruzínci, nikoli samostatný národ (na rozdíl od Abcházů či Osetů). Odlišují se hlavně nábožensky – velká část obyvatel Adžárie (hlavně venkova) byla muslimského vyznání, protože oblast byla od 16. do 19. století pod Osmanskou říší.
Po roce 1991 Adžárie zůstala součástí Gruzie jako Adžarská autonomní republika. V 90. letech ji fakticky ovládal Aslan Abašidze, autoritářský vůdce podporovaný Ruskem, který vládl nezávisle na Tbilisi. Roku 2004 ho po tzv. Adžarské krizi svrhl prezident Michail Saakašvili – bez bojů, díky veřejným protestům. Od té doby je Adžárie stabilní, loajální součást Gruzie, s vlastní regionální vládou a parlamentem. Adžárie má dnes autonomní status zaručený ústavou Gruzie. Má vlastní vládu, parlament a předsedu vlády. Je považována za model úspěšné autonomie – na rozdíl od Abcházie a Jižní Osetie zde neprobíhají separatistické tendence.
Jak se dostat do Gruzie?
Do Gruzie se nejlépe dostanete letadlem. Nejlevnější možností je přiletět do 2. největšího města Kutaisi (2 400 Kč zpáteční letenka a 4 h cesty). Z Vídně do Kutaisi pak kolem 1 750 Kč, každopádně zde je třeba připočítat minimálně 500 Kč jízdenky z ČR a 120 Kč na letiště ve Vídni.
Z letiště v Kutaisi:
- dálkový autobus Georgian bus
- Tbilisi: 4 h, 6x denně, 25 GEL = 190 Kč)
- Batumi: 2 h, 3x denně, 25 GEL = 190 Kč nebo maršrutkou (staví na hlavní, každých cca 30 min, 5 – 20 h)
- Kutaisi: 30 min, každých cca 30 min (letištní bus po 2 h), 5 GEL = 38 Kč (letištním busem nebo maršrutkou – ta staví na hlavní)
- vlak (jízdní řády zde) a bookování jízdenek zde
- Tbilisi: 3,5/4,5 h, 15/34 GEL (115/250 Kč), 8:45, 9:54, obden 11:30, 18:26, 19:16, z Tbilisi 8:00 (rychlý), 8:20, obden 9:00, 17:10 (rychlý) 17:30
- Batumi: 2/3 h, 2/32 GEL (15/240 Kč), 7:10, 11:45, 16:55, 20:55, z Batumi 8:00, 9:50, 16:30, 19:35
- Kutaisi: 1 h, 1 GEL (8 Kč), 13:10, 22:15, z Kutaisi 6:15, 16:00
- Stadlery jsou výrazně dražší, naopak klasické pomalé elektrické vlaky jsou levné, ale pomalé
Druhou možností je letět letadlem do hl. m. Tbilisi s přestupem v Istanbulu. To vás vyjde na cca 2 600 Kč (zpáteční letenka) a cca 8 – 11 h cesty ( z toho 5 h v letadle). Z Vídně do Tbilisi pak kolem 3 000 Kč, každopádně zde je třeba připočítat minimálně 500 Kč jízdenky z ČR a 120 Kč na letiště ve Vídni.
Z letiště v Tbilisi:
- bus č. 337: 1 h, každých 15 min (5:00 – 19:15), 1 GEL (8 Kč)
- První a poslední odjezdy z letiště: 5:00, 19:15
- První a poslední odjezdy z hl. nádraží (centra): 5:15, 18:15
- bus č. 337 + metro ze Samgoni: 45 min, každých 15 min bus a metro každých 5 min, 1 GEL (8 Kč – přestupní)
- bus č. 408: 1 h, 2 km od letiště – je v provozu až do 21:30
- appka BOLT/Yandex + metro ze Samgoni (provoz metra 6:00 – 24:00): 30 min, 20 GEL (cca 150 Kč)
- appka BOLT/Yandex až do centra: 30 min, 25 – 35 GEL (cca 200-300 Kč)
- NEPOUŽÍVEJTE obyčejné taxi: dvojnásobně a více dražší než BOLT/Yandex
Železnice
Ačkoliv je železniční doprava v Gruzii poměrně rozšířená, vlaků moc nejezdí. První trať byla postavena v roce 1865, první osobní vlak vyjel v roce 1872. Železniční síť se skládá z hlavní tratě mezi hl. m. Tbilisi a Batumi a odbočnými tratěmi. Na této hlavní jezdí nejvíce vlaků a potkáme tu moderní rychlé jednotky Stadler, což jsou jediné vlaky, které odpovídají standardům 21. století. V provozu jsou 2x denně, v letní sezóně i 3x denně a staví jen ve vybraných stanicích. Na kratší vzdálenosti se nevyplatí, neboť jsou příliš drahé, každopádně pro trasu Tbilisi – Batumi je to jasná volba, neboť za 5,5 h se za 36 GEL (270 Kč) dostanete pohodlně přes půlku Gruzie.
Kromě těchto vlaků existují i další dálkové vlaky, na kterých ale naleznete starší jednotky:
- Tbilisi – Kutaisi Aeroport – Poti: 1x denně, 6 h, 130 Kč
- Tbilisi – Kutaisi Aeroport – Zugdidi: 1x denně, 6,75 h, 130 Kč
- Tbilisi – Kutaisi Aeroport – Ozurgeti: obden, 7,5 h, 130 Kč
- Tbilisi – Jereven (Arménie), jediný mezinárodní vlak a zároveň jediný lůžkový
Existují i různé regionální vlaky, které jsou ovšem velmi pomalé a ve vyhledavači spojení si je nevyhledáte. Na druhou stranu jsou levné, a i za trasu kolem 150 km zaplatíte pouhých 2 GEL = 15 Kč. Průměrná rychlost je kolem 25 – 35 km/h. Pro srovnání Stadlery mezi Tbilisi a Batumi mají prům. rychlost kolem 65 km/h.
- Tbilisi – Borjomi: 2x denně, 4 h
- Tbilisi – Gardabani: 2x denně, 1 h
- Kutaisi – Batumi: 2x denně, 4 h
- Kutaisi – Sachkhere: 1x denně, 3,5 h, cca od poloviny prosince do poloviny března provoz pozastaven
- Kutaisi – Rioni: 1x denně, 20 min
- Batumi – Ozurgeti: 1x denně, 2,25 h
- Khashuri – Zestafoni: 2x denně, 2,5 h
Vozový park v rámci regionálních tratí se skládá buď z elektrických sovětských jednotek ER2 z 60. a 70. let a modernizovaných (jako ES, ER2R) z počátku 21. století ve 2 nebo 4vozových jednotkách. Případně z lokomotiv a 1-2 velkoprostorových starých vagónů (ty jezdí na trase Khashuri – Zestafoni). Na dálkové trase Tbilisi – Poti pak potkáme cca 10 let staré čínské GRT jednotky, na trase Tbilisi – Batumi moderní Stadlery z roku 2015 a na tratích Tbilisi – Zugdidi/Ozurgeti
Regionální a dálková doprava
Většina dopravy je zajišťována maršrutkami, což jsou dodávky, které jezdí mezi 5. a 18. hodinou, v nejvytíženějších relacích i později. Dvanáctimetrové autobusy nalezneme jen na těchto trasách:
- Letiště Kutaisi – Tbilisi, 5 h, 15x denně, 25 GEL, Geogian bus, Omnibus Express
- Letiště Kutaisi – Batumi, 2 h, 3-4x denně, 25 GEL, Georgian bus, Omnibus Express
- Letiště Kutaisi – Gudauri, 5 h, 2x denně, Georgian bus, jen v zimní sezóně, mikrobusy jezdí ke skiresortu Gudauri i z Tbilisi 5x denně od 8 do 17 h
- Tbilisi – Batumi: 6 h, 5x denně, Omnibus Express
- Tbilisi – Zugdidi: 5,5-6 h, 2x denně, 30 GEL, 12:00, 23:59, zpět 12:00, 23:59, Omnibus Express
- Tbilisi – Kutaisi – Kopitnari – Ureki – Kobuleti – Batumi – Gonio – Cvariati – Sarpi: 6,25 h, 3x denně, 50 GEL (380 Kč), Citybus Georgia
Lanovky
Čím je Gruzie známá, je množstvím lanovek. Většina z nich bohužel je už mimo provoz, pár starých, ale i nových stále v Gruzii nalezneme.
- Čiatura – 4 moderní kabinové lanovky a 1 stará kabinová zrekonsturovaná
- Borjomi – 1 stará turistická kabinová lanovka
- Kutaisi – 1 stará kabinová lanovka k zábavnímu centru
- Tbilisi – 1 moderní a 3 staré kabinové lanovky
- Khulo – stará kabinová, v rekonstrukci
- Martvili – 1 stará kabinová lanovka ke klášteru
- Nunisi – 1 stará kabinová lanovka k hotelu, funguje pouze pro hosty
Městská doprava
Tbilisi
Batumi
Kutaisi
Rustavi
Gori
Poti
Zugdidi
Borjomi
Telavi
Chiatura
Autor: Martin Chour
Zveřejněno: 6. 10. 2025