Pobřeží Slonoviny

Pobřeží slonoviny – za moderními autobusy z Česka, budoucím metrem a největší bazilikou světa

Víte, že Pobřeží slonoviny má ve svém největším městě Abidjanu jezdit stovky autobusů vyrobených v českém Vysokém Mýtě? Že se tu staví jedno z nejambicióznějších metrových systémů subsaharské Afriky? Že tu najdete největší křesťanský kostel na světě – větší než Vatikán? Nebo že městská doprava v ekonomickém centru země je přeplněná k prasknutí a intervaly někdy dosahují až dvou hodin? Jak funguje vodní doprava po laguně Ébrié? Jaké následky zanechala občanská válka v letech 2002–2011? A co krokodýli ve městě, největší kakaová produkce světa a surrealistické hlavní město? Pojďte s námi do Pobřeží slonoviny!

Základní informace o zemi

Pobřeží slonoviny (francouzsky Côte d’Ivoire, anglicky Ivory Coast) je západoafrickou zemí na pobřeží Guinejského zálivu. Hlavním městem je od roku 1983 Yamoussoukro, ekonomickým a faktickým centrem však zůstává Abidjan u pobřeží. Země má rozlohu 322 463 km² a žije zde přibližně 34 milionů obyvatel, země je tak 4x větší než ČR a má 3x více obyvatel, hustota zalidnění je tak nižší než u nás. Oficiálním jazykem je francouztina, měnou západoafrický frank CFA (FCFA, 655 FCFA = 1 EUR, tedy 26 FCFA = 1 Kč), který se používá i v dalších 7 zemích západní Afriky.

Pobřeží slonoviny sousedí s Guineou a Libérií na západě, Mali a Burkinou Faso na severu a Ghanou na východě. Na jihu je omýváno Atlantským oceánem. Země má přes 550 km pobřeží s krásnými plážemi.

Obyvatelstvo tvoří více než 60 etnických skupin, mezi nejvýznamnější patří Baoulé, Bété, Senufo, Agni a Malinké. Nábožensky je země smíšená – 2/5 muslimové (převážně na severu), 2/5 křesťané (především na jihu) a 1/5 tradiční africká náboženství nebo bez vyznání.

Z hlediska HDP na obyvatele v paritě kupní síly má Pobřeží Slonoviny o 8 543 USD/osobu, tedy 7x méně než v ČR a 77 % obyvatel má méně než 250 USD/měsíc (= 5 200 Kč). Extrémní chudoba se za poslední roky snížila, ale stále má 15 % obyvatel pod 3 USD/den (= 63 Kč), tedy pod cca 90 USD/měsíc (= 1 900 Kč/měsíc).

Jak šel čas…

🎨 1. Pravěk a první obyvatelé

Dávno před tím, než sem dorazil kdokoliv zvenčí, pokrývaly dnešní Pobřeží slonoviny husté tropické pralesy a na severu savany. Žily zde desítky různých etnik – Akan, Kru, Mande a další – každé se svým jazykem, kulturou a územím. Nebyl tu žádný centrální stát, žádné velké město. Jen vesnice, džungle a obchodní stezky, po kterých putovalo zlato, sůl a slonovina.

⚓ 2. Příchod Evropanů a obchod se slonovinou (15.–17. stol.)

V polovině 15. století připluli k pobřeží první Portugalci. Hledali zlato, koření – a slony. Místní obchodníci jim ochotně prodávali slonové kly, a tak celé pobřeží dostalo jméno: Côte d’Ivoire – Pobřeží slonoviny, byť tento název se poprvé objevil až v 19. stol.

Po Portugalcích přišli Nizozemci, Britové a Francouzi. Pobřeží se stalo rušným tržištěm. Jenže obchod se brzy přesunul k něčemu mnohem temnějšímu – k obchodu s lidmi. Otroctví zasáhlo celou oblast a odvleklo tisíce místních obyvatel přes Atlantik.

🕌 3. Muslimské říše ze severu

Zatímco na pobřeží obchodovali Evropané, ze severu přicházel jiný vliv – islám. Mocné říše Mali a později Songhai ovládaly obchodní cesty přes Saharu a přinášely s sebou novou víru, arabské písmo i gramotnost. Sever dnešního Pobřeží slonoviny se postupně islamizoval, zatímco jih zůstával věrný tradičním animistickým náboženstvím. Toto rozdělení přetrvává dodnes.

🥖 4. Francouzi přicházejí – a tentokrát zůstávají (19. stol.)

Francouzi se na pobřeží točili už staletí, ale teprve v 19. století se rozhodli zůstat natrvalo. Uzavírali smlouvy s místními náčelníky – někdy přátelsky, někdy pod nátlakem. V roce 1893 vyhlásila Francie Pobřeží slonoviny oficiálně svou kolonií.

Místní lidé se nevzdali bez boje. Král Samori Touré, mocný vojevůdce z vnitrozemí, vzdoroval francouzské expanzi celých 16 let. Byl to jeden z nejdelších a nejhouževnatějších odporů proti evropskému kolonialismu v celé Africe. Nakonec byl v roce 1898 zajat a odvlečen do vyhnanství, kde zemřel roku 1900.

🌿 5. Kolonie kakaa a kávy

Francouzi věděli, co dělají. Pobřeží slonoviny mělo úrodnou půdu, dostatek deště a ideální klima. Začali budovat plantáže kakaa a kávy – a nutili místní obyvatele na nich pracovat v rámci systému nucené práce. Kolonie rychle bohatla – ale bohatství plynulo především do Paříže, ne do kapes místních. Přesto právě tato éra položila základ pro to, čím se Pobřeží slonoviny stane po nezávislosti: největším světovým producentem kakaa.

✊ 6. Cesta k nezávislosti – bez krve (1944–1960)

Na rozdíl od Alžírska se Pobřeží slonoviny k nezávislosti nedoprovodilo válkou. Klíčovou postavou byl Félix Houphouët-Boigny – syn náčelníka, plantážník, lékař a politik v jedné osobě. Byl natolik chytrý, že vstoupil přímo do francouzské politiky – stal se poslancem v Paříži a prosazoval práva Afričanů zevnitř systému.

V roce 1946 prosadil spolu s komunisty zrušení nucené práce v celé francouzské Africe. To mu získalo obrovskou popularitu. Když přišel čas na nezávislost, Houphouët-Boigny ji vyjednal diplomaticky, i když ještě roku 1958 v referendu tlačil na setrvání ve francouzském společenství. 7. srpna 1960 se Pobřeží slonoviny stalo svobodnou zemí – a on jejím prvním prezidentem.

🏗️ 7. Zázrak zvaný „ivorský tygr” (1960–1980)

Houphouët-Boigny vládl pevnou rukou, ale s ekonomickým talentem. Zatímco sousední africké státy znárodňovaly firmy a experimentovaly se socialismem, on vsadil na otevřenou ekonomiku a zahraniční investice. Výsledek byl ohromující.

Ekonomika rostla tempem 10 % ročně – světový tisk začal psát o „ivorském zázraku”. Abidžan se proměnil v moderní metropoli s mrakodrapy, dálnicemi a přístavem. Kakao a káva tekly do celého světa, na druhou stranu docházelo k masivnímu odlesňování (dodnes zrušeno kolem 80-85 % lesů posledních 50 let, asi 16 500 km², celá krajina v současnosti tak má pouze 9 % tropických lesů) a ekonomika byla velmi závislá na vysoké ceně kakaa. Země přitahovala pracovníky z celé západní Afriky – miliony lidí z Mali, Burkiny Faso a Guineje, což věštilo do budoucna velký problém kvůli odlišné mentalitě.

Houphouët-Boigny byl přitom notorický megaloman. Nechal postavit v rodném městě Yamoussoukro baziliku svatého Petra mezi lety 1986 – 1989 – kopii té římské, jen o trochu větší. Uprostřed africké džungle. Vatikán byl překvapen, ale přijal ji jako dar.

📉 8. Konec zázraku a smrt „otce národa” (1980–1993)

V 80. letech přišla krutá realita. Ceny kakaa a kávy na světových trzích se propadly. Země se zadlužila. Nezaměstnanost rostla, sociální napětí také. Houphouët-Boigny stárl a jeho pevná ruka začínala slábnout. V roce 1990 se konaly i první volby více stran, kde hlavní vyzyvatel byl Gbagbo, ale utrpěl drtivou porážku a Boigna byl i nadále prezidentem, ne ale nadlouho. V roce 1993 zemřel ve věku přes 80 let. Vládl 33 let – celou dobu existence nezávislého státu. Po jeho smrti nastalo to, čeho se celá léta báli: boj o moc.

⚔️ 9. Ivoirité: Nebezpečný nápad (90. léta) a první puč

Po Houphouëtově smrti se politici chytili jednoduché, ale jedovaté myšlenky: „Ivoirité” – tedy „pravý Ivoiřan”. Zákon začal rozlišovat mezi „skutečnými” občany a těmi, jejichž rodiče nebo prarodiče přišli ze zahraničí, zejména kvůli moci, kdy jako druhý prezident od roku 1960 se stal Bédié (1993 – 1999), který byl dosud předseda Národního shromáždění, a jeho soupeř byl Quattara, který byl dosud premiér, který právě měl matku z Burkiny Faso a nemohl tedy kandidovat ve volbách, které se uskutečnily r. 1995 a které vyhrál Bédié.

Problém? Miliony lidí žijící v zemi celý život najednou přišly o volební práva nebo nemohly kandidovat ve volbách. Napětí mezi „původními” a „přistěhovaleckými” komunitami začalo nebezpečně houstnout. Sever (muslimský, více přistěhovalecký) se cítil diskriminován jihem (křesťanským, u moci).

Bédeié byl r. 1999 svržen pučem, který byl veden generálem Guéï, který byl do smrti Boigny vrchním náčelníkem armády a roku 1995 byl tohoto postu zbaven, když odmítl nasadit armádu proti demonstracím opozice, r. 1997 odešel úplně z armády. Guéï proklamoval, že po puči umožní Quattarovi se zúčastnit voleb jako kandidát, nakonec ale změnil ústavu a prezidentem se nesměl stát nikdo, kdo měl matku nebo otce z jiné země, než Pobřeží Slonoviny. Ve volbách r. 2002 tak mezi sebou bojoval Guéï a Gbagbo, kdy Guéï neuznal výsledky a po masových pouličních protestech nakonec rezignoval a Gbahbo se tak stává třetím prezidentem země.

🔥 10. Občanská válka: Země rozříznutá vejpůl (2002–2007)

V září 2002 vypukl vojenský puč, kdy okamžitě byl zabit Guéï. Nezdařil se – ale místo toho propukla občanská válka. Rebelové z hnutí Forces Nouvelles ovládli celý sever země. Pobřeží slonoviny bylo doslova přeříznuto na dva díly:

• Jih – vládní území pod prezidentem Gbagbo, křesťanský, kakao, Abidžan
• Sever – rebelové, muslimský, chudoba, Bouaké, pod již známým Quattarem

Francouzské jednotky a vojáci OSN hlídali křehkou hranici uprostřed země. Ekonomika se hroutila, turisté mizeli, investoři prchali. Země, která bývala vzorem stability, se stala symbolem africké nestability. Válka byla ukončena roku 2007, kdy se premiérem stal Soro z řad rebelů a byly plánovány nové volby, které se nakonec konaly až roku 2010 kvůli tomu, že plno lidí nemělo rodné listy kvůli politice Ivoirité a dalším problémům.

🕊️ 11. Volby, krize a druhá válka (2010–2011)

V roce 2010 proběhly prezidentské volby – poprvé po letech. Vyhrál Alassane Ouattara, ekonom vyškolený v USA, kterému bylo již ve volbách 1995 a 2000 (a 2005 kvůli válce volby nebyly a oddalovaly se) neumožněno kandidovat kvůli původu matky z Burkiny Faso. Jenže dosavadní prezident Laurent Gbagbo výsledky odmítl uznat a prohlásil se za vítěze sám.

Nastalo peklo. Dva prezidenti, dvě vlády, dvě armády. Pouliční boje v Abidžanu. Masakry na obou stranách. Nakonec zasáhly francouzské jednotky a vojáci OSN – Gbagbo byl zatčen přímo v prezidentském bunkru a odvezen před Mezinárodní trestní soud v Haagu. Bilance druhé krize: přes 3 000 mrtvých a statisíce uprchlíků.

🌱 12. Znovuzrození: Africký lev (2011–současnost)

Po bouři přišlo překvapivě rychlé uzdravení. Ouattara jako čtvrtý prezident země nastoupil s jasným plánem: stabilita, investice, infrastruktura. A výsledky na sebe nenechaly čekat.

Pobřeží slonoviny se stalo nejrychleji rostoucí ekonomikou Afriky – HDP rostlo tempem 8–10 % ročně. Abidžan se znovu proměnil ve staveniště: nové dálnice, most přes lagunu, moderní letiště. Zahraniční firmy se vracely.

Země si udržela svůj titul světové jedničky v produkci kakaa – produkuje přibližně 40–45 % světové zásoby. Každá čtvrtá tabulka čokolády na světě začíná svou cestu právě zde.

🗳️ 13. Ouattara a otázka budoucnosti

Ouattara vládne dodnes. V roce 2020 se přes protesty opozice nechal zvolit potřetí (původně chtěl jako prezidentského kandidáta za sebe zvolit Coulibaly, ten ale kvůli nemoci 2 měsíce před volbami zemřel), a roku 2025 vyhrál ve volbách počtvrté (ve svých 83 letech!) – argumentoval tím, že nová ústava z roku 2016 „resetovala” počítadlo jeho mandátů. Opozice to odmítla, volby bojkotovala, propukly nepokoje. Země je stabilnější než kdykoli od 90. let, ekonomika roste – ale politická scéna zůstává napjatá. Zajímavé je, že od 90. let se ve vysoké politice stále objevují ta stejná jména… Otázka nástupnictví visí ve vzduchu. Kdo přijde po Ouattarovi? Zvládne Pobřeží slonoviny předat moc pokojně?

Co navštívit v Pobřeží Slonoviny?

Yamoussoukro – surrealistické hlavní město

Yamoussoukro je politické hlavní město Pobřeží slonoviny od roku 1983. Je to velmi neobvyklé město s asi 300 000 obyvateli.

Proč je surrealistické?

• Obří bulváry s 8–10 pruhy, které jsou téměř prázdné
• Obrovské promenády plné lamp, ale prázdné lidí
• Velkolepá architektura uprostřed ničeho
• Město bylo projektem prezidenta Houphouëta-Boignyho, který se tu narodil
• Z malé vesnice N’Gokro vytvořil moderní metropoli jako symbol národní hrdosti

Hlavní atrakce:

1. Bazilika Panny Marie Pokoje (Basilica of Our Lady of Peace)

• Největší křesťanský kostel na světě! Zapsaný v Guinessově knize rekordů
• Větší než Svatopetrská bazilika ve Vatikánu
• Rozměry: Kupole vysoká 158 m (vyšší než u sv. Petra), celková plocha 30 000 m²
• Kapacita: 18 000 uvnitř + 300 000 venku
• Postavena 1986–1989, inspirovaná Svatopetrskou bazilikou v Římě
• Materiály: Mramor z Itálie, 7 000 m² moderního francouzského vitrážového skla
• Nádherné zahrady okolo baziliky
• Klimatizováno uvnitř
• Vstupné: 2 500 FCFA (cca 100 Kč) včetně průvodce
• Možnost vystoupit do kupole s úžasným výhledem

2. Prezidentský palác

• Oficiální sídlo prezidenta
• Velkolepá architektura
• Jezera krokodýlů (Lac des Caïmans) okolo paláce!
• Prezident Houphouët-Boigny nechal jezera záměrně zalidnit velkými kajmany
• Krokodýli jsou krmeni v určitých časech – hlavní turistická atrakce
• Návštěvníci mohou pozorovat z bezpečné vzdálenosti

3. Další atrakce:

• Národní polytechnický institut
• Kossou Dam (přehrada)
• Veřejné zahrady
• Místní trhy s tradičním zbožím

Abidjan – ekonomické srdce země

Přezdívka: “Paříž západní Afriky” nebo “Perla laguny”

Hlavní atrakce:

• Katedrála sv. Pavla – moderní architektura s výraznými vitrážemi
• Národní muzeum – tradiční umění a artefakty
• Plateau – mrakodrapy a moderní centrum
• Princess Road – noční život a zábava
• Banco National Park – příroda uprostřed města
• Místní trhy – rušné, autentické, plné barev a vůní
• Pláže – pobřeží Atlantiku

Grand-Bassam – koloniální město UNESCO

Grand-Bassam bylo první hlavní město Pobřeží slonoviny. Dnes je zapsáno na seznamu UNESCO jako světové dědictví.

Zajímavosti:

• Koloniální architektura – stará francouzská čtvrť v rozpadajícím se stavu
• Pittoreskní rybářská vesnice N’zima
• Krásné pláže mezi Atlantikem a lagunou Ébrié
• Muzea a galerie umění
• Relaxační atmosféra

Národní parky

1. Národní park Taï (UNESCO)

• Jeden z posledních zbývajících pralesů v západní Africe
• Plocha přes 3 370 km²
• Domov: levharti, šimpanzi, vzácný trpasličí hroch, sloni
• Turistické aktivity: guided tours, hiking, camping
• Ubytování: Ecotel Touraco u vchodu do parku

2. Národní park Comoé (UNESCO)

• Jeden z největších parků v západní Africe
• Savany, řeky, různorodá fauna
• Starověké skalní malby

3. Rezervace Mont Nimba (UNESCO)

• Horská oblast na hranici s Guineou a Libérií
• Unikátní biodiverzita
• Geologické zajímavosti

4. Abokouamekro Game Reserve

• Hodinu od Yamoussoukra
• Domov ohrožených druhů včetně nosorožců a lvů
• Zelené krajiny

Man – město 18 hor

Man je město v západních horách s dramatickou krajinou.

Zajímavosti:

• Obklopeno 18 horami (odtud název)
• Vodopády Cascades – hlavní atrakce
• Hory Tonkoui a Toura – nejvyšší v zemi
• Bambusové lesy s pestrobarevnými motýly
• Kultura Dan (Yacouba) – slavné dřevěné masky
• Fondation Koble Des Mandé Sud – ochrana nehmotného kulturního dědictví
• Plantáže kakaa a banánů

Korhogo – město na severu

• Hlavní město kultury Senufo
• Tradiční řemesla, textilie, vesnice
• Rušné trhy
• Historie politické nestability – zde začaly poslední převraty začátkem 2000

Pláže

Pobřeží slonoviny nabízí 550 km pobřeží Atlantiku.

Nejhezčí pláže:

• Assinie Mafia – bílé pláže, surfing
• Western beaches – klidnější, méně turistů
• Pláže v Grand-Bassamu
• Možnosti: slunit se, surfovat, relaxovat, pít koktejly

Co vědět o Pobřeží Slonoviny?

Klima – Pobřeží slonoviny má tropické klima. Jižní část je vlhčí s deštnou džunglí, severní části jsou sušší se savanou. Nejlepší doba návštěvy je od listopadu do února (suchá sezóna s nižšími teplotami). Krajina je pestrá – od pobřežních lagun, přes deštné pralesy (Národní park Taï – UNESCO), horské oblasti na západě (hora Nimba – 1 752 m.n.m.), až po savany na severu (Národní park Comoé – UNESCO).

Ekonomika – Pobřeží slonoviny je největší ekonomika frankofonní Afriky a jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik kontinentu. Hlavní ekonomické sektory: Kakao – země je světovým lídrem s 40–45 % světové produkce! Žije z něj přes 6 milionů lidí, Káva – třetí největší producent na světě, Palmový olej – pátý největší producent

Jak se dostat do Pobřeží Slonoviny?

Víza

• Vízum: Vyžadováno, získá se online nebo na ambasádě
• Pas: Platný minimálně 6 měsíců
• Očkování: Doporučuje se proti žluté zimnici (často povinné), malárii

Taxi

Železnice

Pobřeží slonoviny má železniční spojení do Burkiny Faso – trať Abidjan–Ouagadougou (1 260 km). Vlaky jsou poměrně moderní a využívané místním obyvatelstvem.

Autobusy (kromě MHD)

Abidjan je důležitou dopravní křižovatkou nejen Pobřeží slonoviny, ale celé západní Afriky. Z autobusového nádraží ve čtvrti Adjamé jsou přímá spojení:

Vnitrostátní linky:

• Bouaké (druhé největší město)
• Yamoussoukro (hlavní město)
• San Pedro (přístav na západě)
• Korhogo (sever)
• Grand-Bassam (pobřeží)
• Man (západní hory)

Mezinárodní linky: Přímé autobusy jezdí do sousedních států – Ghana, Burkina Faso, Mali, Guinea, Libérie.

Městská doprava

Abidjan

Abidjan je s cca 6,5 miliony obyvatel (a včetně metropolitní části přes 7 milionů) ve městské aglomeraci ekonomickým srdcem země. Je často přezdíván “Paříž západní Afriky” díky své kosmopolitní atmosféře, mrakodrapům a živému kulturnímu životu. Město leží na poloostrově a ostrovech v laguně Ébrié, které jsou propojeny mosty a vodní dopravou.

Hlavním provozovatelem městské dopravy je společnost SOTRA (Société des transports Abidjanais), založená roku 1960 jako první organizovaný systém městské dopravy v západní Africe. Společnost vlastní ze 60 % stát a ze 40 % Iveco.

Ačkoliv je městská doprava zajišťována moderními kapacitními autobusy, které jsou i očíslovány, situace je bohužel problematická – autobusů jezdí nedostatek a jsou přervané, vysoký počet linek (kolem 150) a dlouhé intervaly, některé linky pak jezdí i po 2 hodinách (ty nejčastější po 15 minutách). Linky se dělí:

• městské (urbaines, řada 0xx, 2xx, 4xx, 6xx): 90 % linek, jízdné 200 FCFA
• expresní (express, řada 7xx): 8 % linek, jízdné 500 FCFA
• lokální (Navettes / Wibus): 1 % linek
• vodní (Bateaux-bus): 1 % linek
• pro doplnění: řada 3xx je určená pro MHD provozy v Yamoussoukru, Bouaké, Korhogu a San Pedro)

Ve špičce máte defakto možnost jet z centra jedině expresními linkami, neboť klasické “urbaines” linky jsou přervané. Pod pojmem expresní si ovšem nepředstavujte linku, která jede bez zastávek a je rychlejší – výhoda je zejména ta, že máte šanci se do autobusu vejít díky vyšší cenně a že na krátké úseky to cestující odradí s těmito linkami jezdit, počet zastávek je ale obdobný a cena 2,5x dražší. Za expresní se dají považovat pouze linky č. 712, 713, 715, 716, 718, 719, 720, 721, 726, 727, 728, 729, 770, 771, 772, 775, 776, které míjí centrum. Autobusy mají typickou zelenou barvu. Existují i modré autobusy od Sotry, ty jsou ale výhradně určené pro objednané/speciální spoje, nejsou používány pro běžné linky.

Co je výhoda u linek provozovaných Sotrou (tedy nejen v Abidjanu), že je k dispozici mapa linek a jízdní řády, které naleznete v aplikaci (SOTRA MOBILE). Pokud Vám mobil tuto aplikace nechce stáhnout, je nutné si ji stáhnout např. APKPure (a případně ještě instalační aplikaci, např. XAPK Installer).

K letišti se z centra dostanete linkami č. 29, 67, 405, 717, 718, 731

V posledních letech proběhlo několik velkých dodávek autobusů od společnosti Iveco Bus, vyrobených v českém Vysokém Mýtě – těch tu jezdí přes 1000. Na linky jsou nasazovány jednak 12metrové, tak i 18metrové autobusy, jízdné pak zakoupíte u 12metrových autobusů u řidiče a u 18metrových u průvodčího.

 

:

• 2018: 400 autobusů Crossway LE + 50 kloubových Crealis na CNG
• 2019: 200 autobusů Crossway LE + 50 Crealis Natural Power
• 2024: 300 Crossway LE, 60 minibusů  Iveco Daily a 50 autokarů Evadys

V minulosti SOTRA provozovala i staré autobusy Renault R312, které byly dříve používány v Paříži RATP, a také 5 autobusů darovaných městem Štrasburk. Šlo o záchranu veřejné dopravy po občanské válce v roce 2011, kdy bylo potřeba co nejrychleji obnovit dopravu ve městě. I díky tomu v roce 2016 vznikl koncept linek Wibus, což byly malé mikrobusy Hyundai na linkách č. 701 – 712 s Wi-fi (které brali jen sedící lidi), které spojovaly luxusnější část města – oblast Cocody s dalšími čtvrtěmi. Bohužel kvůli obtížnému servisu těchto vozidel, tento koncept postupně odcházel do ústrání a dnes z těchto linek fungují pouze 7 linek, které jsou již klasické linky MHD a jezdí na nich klasické 12metrové neklimatizované autobusy. Jelikož jsou to autobusy v řadě 7xx, platí se zde namísto jízdného 200 FCFA zmíněných 500 FCFA.

Individuální doprava po laguně Ébrié je založena na malých člunech zvaných pirogy. Hromadnou osobní dopravu mezi jednotlivými komunami zajišťují větší lodě.

Nejambicióznější projekt v oblasti veřejné dopravy je výstavba první linky metra v Abidjanu, která bude největším projektem veřejné dopravy v subsaharské Africe. Celková délka by měla být 37,5 km s 18 – 20 stanicemi od severu (Anyama) na jih (letiště), celková jízda metra by pak byla 50 minut a interval kolem 5 – 10 minut. Metro by mělo být v provozu od roku 2028 s 20 soupravami Alstom Metropolis. Metro v Abidjanu se stane třetím metrem v subsaharské Africe.

Kromě metra se plánuje i systém BRT (rychlé autobusové linky) s vyhrazenými jízdními pruhy.

Vozový park autobusů Sotra:

• Irisbus Crossway LE 12M – 50 ks (výroba 2015: ev.č. 29xx)
• Tata LPO 1924 – 500 ks (dodáno 2017: ev.č. 30xx – 35xx)
• Iveco Crossway LE LINE 12M – 800 ks (dodáno 2018 – 2019 celkem 400 ks: ev.č. 35xx – 39xx, 2020 celkem 200 ks: 100xx – 104xx, 2025 celkem 300 kusů: ev.č. 10931 – 11230)
• Iveco Daily – 100 ks (dodáno 2018 – 2019: 40 ks, 2025: 60 ks)
• Iveco Crealis 18M CNG – 100 ks (dodáno 2019 – 2021: 50x, výroba 2019: 50x)
• Scania Viale BRS (K320UB) – 402 ks (dodáno 2022: ev. č. 10451 – 19926)
• Scania Viale BRS (K320UBA) CNG – 50 ks (dodáno 2022: ev. č. 10451 – 10926)
• Wolkswagen Marcopolo Volare Fly 10 Urbano – 20 ks (dodáno 2022, ev. č. 106xx)
• Iveco Evadys – 50 ks (dodáno 2019 a 2025)

Bouaké

Je druhé největší město Pobřeží Slonoviny.

MHD tu opět zajišťuje Sotra na 11 linkách č. 301 – 311. V provozu tu potkáte opět pouze Iveco Crossway LE LINE 12M z České republiky.

Korhogo

Třetím největším městem Pobřeží Slonoviny je Korhogo na severu, kde opět jezdí Sotra na 7 linkách – č. 371 – 377. V provozu tu potkáte opět pouze Iveco Crossway LE LINE 12M z České republiky.

Yamasoukro

Čtvrtým největším městem je hlavní město Yamassoukro, kde jezdí opět Sotra na 5 linkách č. 331 – 336 (linka 334 nejezdí).V provozu tu potkáte opět pouze Iveco Crossway LE LINE 12M z České republiky.

San Pedro

Pátým největším městem je San Pedro, kde opět jezdí Sotra – celkem na 5 linkách č. 351 – 355.V provozu tu potkáte opět pouze Iveco Crossway LE LINE 12M z České republiky.

Autor: Martin Chour
Zveřejněno: 13. 04. 2026 (země navštívena květen 2025)