Ázérbájdžán (plným názvem Ázérbájdžánská republika) je poloprezidentská republika, která se rozkládá na pomezí jihovýchodní Asie a východní Evropy. Mluví se zde ázérbájdžánsky a většina obyvatel věří v islám, což je rozdílné na rozdíl od sousední Gruzie, Arménie nebo Ruska. Rozloha 86 600 km², tedy je obdobně velká jako Česká republika. I z hlediska počtu obyvatel má obdobně, tedy cca 10,3 milionu obyvatel, z nichž cca 4 miliony žijí v Baku a okolí.
Země má také svojí exklávu Nachičevan, kam se lze dostat pouze letadlem nebo autobusem přes Írán kvůli nedořešenému konfliktu o Náhorní Karabach. Nejvyšším bodem je na severu Bazardüzü na Velkém Kavkazu s 4 485 m. n. m., každopádně není to nejvyšší hora Kavkazu – tou je Elbrus v ruské části s 5 642 m. n. m.
V Ázérbájdžánu se platí manaty (1 manat = 12 Kč). Z hlediska HDP na obyvatele je na tom Ázérbájdžán 3x hůře než ČR, tedy podobně jako sousední Gruzie nebo Arménie. V zemi vás jistě překvapí všudepřítomné bilboardy prezidenta a vojenské bilboardy ohledně války o Náhorní Karabach nebo zvěčněné úmrtí vojáků na bilboardech. Ostatně není se čemu divit – válka skončila teprve v roce 2023 po 30 letech a prezident je od nezávislosti Ázérbájdžánu defakto stejný od roku 1991 (jen otce vystřídal syn). V Ázérbájdžánu jsou také velmi citelné rozdíly mezi hlavním městem (Baku) a venkovem (Saki, Mingacevir, …).
Historie
Území dnešního Ázerbájdžánu bylo osídleno už v pravěku. Patřilo k jedné z oblastí, kde vznikaly první civilizace na rozhraní Evropy a Asie. Ve starověku bylo součástí různých říší – Médské, Perské a později Alexandrovské po výbojích Alexandra Velikého.
Po rozpadu těchto říší se zde vytvořilo Albánské království Kavkazu (Kavkazská Albánie) s hlavním městem Gabala, které existovalo přibližně od 2. století př. n. l. do 8. století n. l. Obyvatelé byli převážně křesťané a udržovali si relativní samostatnost pod nadvládou větších mocností, zejména Persie a později arabského chalífátu. V 7. století území ovládli Arabové, kteří zavedli islám, jenž se postupně stal dominantním náboženstvím. Ve středověku se zde vystřídalo několik turkických a perských dynastií. V tomto období začal na území postupně převažovat turkický etnický prvek, což položilo základ dnešní ázerbájdžánské identity a jazyka. Od 16. století se o území přetahovaly Perská říše a turkická Osmanská říše. Nakonec zde Persie upevnila moc.
Na přelomu 18. a 19. století začalo území ovlivňovat Ruské impérium, které postupně ovládlo severní část Ázerbájdžánu po válkách s Persií (1826–1828). Jižní část zůstala Persii (dnešní Íránský Ázerbájdžán). Po rozpadu carského Ruska vznikla 28. května 1918 Ázerbájdžánská demokratická republika (ADR) – první demokratická republika v muslimském světě. Zavedla všeobecné volební právo (včetně žen) a parlamentní systém. Tento stát však existoval jen krátce – v roce 1920 byl okupován bolševickým Ruskem a začleněn do Sovětského svazu. Po začlenění do SSSR vznikla Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. V období industrializace se stalo Baku důležitým centrem těžby ropy. Sovětská vláda přinesla modernizaci, ale také politické represe a omezení národní kultury. V 80. letech se začaly projevovat národnostní konflikty, zejména spor o Náhorní Karabach, kde žilo arménské obyvatelstvo.
Po rozpadu Sovětského svazu vyhlásil Ázerbájdžán 30. srpna 1991 nezávislost. Krátce nato však vypukla válka právě s Arménií o Náhorní Karabach (1992–1994), při níž Arménie získala kontrolu nad regionem i okolními oblastmi. V roce 1993 se k moci dostal Hejdar Alijev, který stabilizoval politickou situaci a navázal spolupráci se západními zeměmi, zejména v oblasti ropného průmyslu. Po jeho smrti v roce 2003 převzal moc jeho syn Ilham Alijev, který je prezidentem dodnes. V roce 2020 Ázerbájdžán podnikl vojenskou ofenzivu a získal zpět část území Náhorního Karabachu. V roce 2023 obsadil zbytek regionu po krátké operaci, čímž fakticky obnovil plnou kontrolu nad územím, které bylo dlouhodobě sporné a které mu oficiálně od roku 1991 patřilo.
Ázerbájdžán je dnes republika s autoritativními rysy, silně orientovaná na export ropy a zemního plynu. Hraje důležitou roli v energetické politice mezi Evropou, Ruskem a Blízkým východem.
Co vědět o Ázérbájžánu?
10 nejzajímavějších míst
Jak se dostat do Ázérbájdžánu?
Nejlevnější možností je letět letadlem z Budapešti do Baku, kdy vás letenka včetně vlaku do Budapešti a MHD po Budapešti vyjde na 3 300 Kč (letenka 2 200 Kč, vlak/bus 1 000 Kč, MHD Budapešť 2x 850 HUF = 100 Kč). Celkem vás cesta vyjde na cca 17 h.
Druhou možností je letět z Prahy, kdy vás letenka s jedním přestupem v Istanbulu (celkem 9 h) vyjde na 5 200 Kč.
Možné je letět také přímo z Prahy letadlem do Baku (4 h), to vás vyjde na cca 7 400 Kč.
A z letiště z Baku do centra?
Zde se dostanete luxusními dálkovými autobusy, které jezdí přes den (6 – 23 h) každých 20 minut a přes noc každých 45 minut. V centru jste pak za 30 minut. Autobusy zastavují u stanic metra Koroğlu (na hlavní silnici) a 28. May (na autobusovém terminálu MHD).
Jízdné stojí 1,3 AZN = 16 Kč, pokud máte BakuKart, kterou si můžete pořídit na letišti v automatu, pokud budou ovšem zrovna funkční automaty. Případně řidič má při sobě svoji BakuKart, kterou Vám jízdenku může zaplatit, když mu v hotovosti dáte zmíněných 1,3 AZN. Samotná plastová karta BakuKart (na kterou si nahrajete peníze) pak stojí 2 AZN, pokud plánujete využívat MHD v Baku (zbylá MHD je již levnější a stojí 0,4 – 1 AZN po městě).
Železniční doprava
První vlaky se rozjely v Ázérbájdžánu roku 1880 a postupně byl provoz rozšiřován. Vlaky začaly spojovat dnešní Ázérbájdžán s územím dnešního Ruska, Gruzie či Arménie – v té době vše patřilo pod ruským carstvím. Dokonce v Ázérbájdžánu vyjely první elektrické vlaky v celém Sovětském svazu – roku 1926 mezi Baku a Sabunçu. Ve 40. letech 20. století pak byla otevřena trať i do Íránu.
Železniční dopravu v celém Ázérbájdžánu provozují Ázérbájdžánské státní dráhy. Železniční doprava Ázérbájdžánu aktuálně funguje jen na dvou dálkových trasách a jedné příměstské trase.
Příměstská trať Baku – Sumqayit byla zrekonstruována v roce 2015, kdy vyjely první 4 elektrické dvoupodlažní jednotky Stadler Kiss. V roce 2019 byla otevřena trať z Baku do Sabunçu a posléze roku 2020 prodloužena do Sumqayitu, čímž vznikl okruh společně s druhou tratí na Sumqayit, která vede více západněji. S rozšířením bylo zakoupeno dalších 5 jednotek elektrických dvoupodlažních Stadler Kiss a později byla přidána jedna souprava velkoprostorových vagonu a v roce 2024 ve špičkách kvůli zvyšujícímu se počtu cestujících, které obě nestaví ve všech zastávkách na trase. S rostoucím počtem cestujících byl od dubna 2025 rozšířen počet spojů o úctyhodných 40 – 80 % (nejvíce o víkendech) a nasazeny další jednotky – do provozu tak poprvé vyrazily elektrické jednopodlažní jednotky Stadler Flirt (minimálně jedna zde jezdí), které byly dodány v roce 2024 a kterých mají dráhy celkem 6.
V plánu je vlaky prodloužit až na letiště a dále směrem na východ od Baku. Zajímavostí je, že vlaky sice jezdí denně, ale v mimošpičkovém období nejezdí – tedy cca od 11 do 16 h. Regionální vlaky jedou průměrnou rychlostí kolem 55 km/h a jízdné stojí kolem 0,3 – 0,55 Kč/km. Trať Baku – Sumqayit má délku 91 km a jednalo se v roce 1926 o první elektrifikovanou trať v Sovětském svazu.
Regionální vlaky jezdí aktuálně na 2 trasách (celkem je potřeba denně 10 jednotek + 2x velkoprostorové vagony):
- Baku – Sabuncu – Sumqayit: denně 6:20 – 12:50, 15:00 – 23:50, jízda 1 h, interval 10 – 60 min
- 2 páry spojů ve špičce jedou expresně, obsluhují je soupravy velkoprostorových vagonů s lokomotivou
- Baku – Chyrdavan – Sumqayit: denně 6:15 – 10:20, 16:40 – 21:00, jízda 1 h, interval 10 – 45 minut
Vadou na kráse těchto regionálních tratí je velmi chaotický interval po celý den, kdy jeden vlak jede po 15 minutách, další po 45 minutách, další po 10 minutách apod. A ačkoliv je interval ráno 10 minut, v období od 12 do 15 hodin nejede na stejné trati, kde ráno jelo 6 vlaků za hodinu, žádný vlak celé 3 hodiny!
Dálkové vlaky
Z dálkových vlaků je v provozu denně noční vlak Baku – Šeki – Balakan, na kterém nalezneme moderní lůžkové vagony zrekonstruované v roce 2024 – tato trasa byla obnovena 3. ledna 2025 (po 5 letech). Vybrat si můžete mezi standardní třídou (otevřený prostor s lůžky, standardní třídou plus (lůžkové kupé pro 4 osoby) nebo business třídou (lůžkové kupé pro 2 osoby). Ve třídě standard plus už dostanete i občerstvení. Zbylé dálkové vlaky jsou denní a potkáme na nich opět Stadlery, ovšem dieselové (kromě trati na Balakan), kde jsou 4 třídy – standardní, standardní plus, business a 1. třída.
Celkem mají zdejší dráhy 4 dieselové jednopodlažní jednotky Stadler Flirt, které byly dodány v roce 2024 a nasazeny jsou na tratě Baku – Agstafa – Qazax (2 jednotky), Baku – Agdam (1 jednotka) a Mingachevir – Ganja – Agstafa (1 jednotka). Na trase Baku – Leki -Gabala jezdí jednopatrová elektrická jednotka Stadler Flirt (dodáno bylo v roce 2024 celkem 6, z nichž 3 jezdí u Baku a 3 jsou primárně určeny pro regiony). Nový úsek Leki – Gabala (42 km) byla otevřena až v roce 2021 – vlaky sem začaly jezdit od března 2023 z Baku. Díky dodávce nových dieselových Stadlerů byl také rozšířen v roce 2024 provoz na trati z Baku do Ganji a Agstafy z jednoho na dva páry spojů denně (a v červnu 2025 prodloužen o cca 15 km do Qazax, kde byl od roku 2019 provoz přerušen) a obnoven provoz osobních vlaků od 28. září 2025 na trase Mingachevir – Ganja. Od 30. srpna 2025 byl také otevřena nová 35 km trať Barda (Kocarli) – Agdam, díky čemuž začaly jezdit vlaky i na této trati do Baku.
Nejvýznamnější je hlavní trať ve směru na Ganju, Agstafu a dále na Tbilisi, kde jezdí 2 páry vlaků denně. Kvůli uzavřeným hranicím končí vlaky ve městě Qazax. Vlaky v Ázérbájdžánu jsou velmi rychlé – průměrná rychlost je kolem 80 – 90 km/h. Jízdné je také velmi levné – v přepočtu 0,45 – 0,55 Kč/km.
Vadou na kráse nově zprovozňovaných tratí či obnovovaných je rozsah provozu. Do Agdamu nebo Gabaly jede vlak pouze 1x týdně! Tedy pouze v sobotu dopoledne tam a v neděli odpoledne zpět místo toho, aby zajistil lepší dopravní obslužnost po celý týden. Stejně tak provoz vlaků mezi 2 největšími městy země pouze 2x páry spojů denně, zatímco na stejné trase jezdí denně hromada autobusů, je také zarážející.
Dálkové vlaky potkáme na těchto trasách:
- Baku – Yevlax – Gandža – Agstafa – Qazax: 2x denně, jízda 5,5 h (2020 – 2022 pozastaveno)
- Baku – Yevlax – Shaki – Balakan: 1x denně, jízda 8,5 h, noční, od ledna 2025 (obnova), denní vlaky nadále nejezdí (pozastaveny od 2020)
- Baku – Yevlax – Barda – Agdam: sobota TAM, neděle ZPĚT, jízda 3,5 h, od srpna 2025 (nová trať)
- Baku – Agdas – Gabala: sobota TAM, neděle ZPĚT, jízda 3,5 h, od března 2023 (nová trať)
- Mingachevir – Ganja – Agstafa: 2x denně, jízda 3,5 h, od září 2025 (obnoveno po 14 letech)
- Baku – Astara: pozastaveno od 2020
- Baku – Horadiz: pozastaveno od 2020
- Baku – Yalama: pozastaveno od 2020, elektrické
- Baku – Böyük Kəsik: pozastaveno od 2020
- Baku – Shirvan: pozastaveno od 2020, elektrické
- Baku – Tbilisi: pozastaveno od 2020 (zavřené hranice Gruzie-Ázérbájdžán)
Ázérbájdžán ve velkém nyní staví nové tratě, zejména v oblasti Náhorního Karabachu. Nové tratě ilustruje mapka níže.
Jízdní řády a vyhledat spojení si můžete na stránkách ázérbájdžánské železnice.
Regionální a dálková doprava
Lanovky
Městská doprava