Kuba

 

Kuba je stát, který se nachází na ostrově Kuba ve střední Americe, tj. v Karibském moři. Kubě patří i Ostrov Mládeže na jih od Kuby a další menší ostrůvky. Jedná se zároveň o největší ostrov v Karibiku. Ačkoliv naše cesta na Kubu v červnu 2019 byla zejména v dopravním poznání, tímto obecným článkem chceme připomenout, jak to na Kubě vypadá pro každého, kdo se sem vydá.

údolí Viñales v ranních hodinách (foto: MCH/2019)

Historie:

Území Kuby bylo obydleno již od 4. století př. n. l. Taíny, a to až do španělské kolonizace v 15. století.

Kuba patřila Španělsku až do roku 1898 (nepokoje začaly už o 30 let dříve), kdy se odehrála Španělsko-americká válka, při níž zvítězily Spojené státy americké a Kuba se tak stala součástí Spojených států amerických. Roku 1902 se stala nezávislou resp. americkým protektorátem a dozor Američanů skončil. Už z této doby pochází dohoda a pronájmu základny Guantanámo na východě země, kterou považuje Kuba za neplatnou.

Capitolio Nacional v Havaně (foto: MCH/2019)

Na Kubě byla snaha ze strany USA o budování demokracie, ale Kuba se postupně od nástupu prezidenta Gerarda Machada v roce 1925 stávala diktaturou. V roce 1928 Machado změnil ústavu tak, že prodloužila jeho funkční období, nicméně po velkém odporu pravicových a dělnických organizací, studentů a nakonec i ztrátě podpory vládních vojsk musel v roce 1933 odstoupit a vlády se ujal Fulgencio Batista, který začal čistkou v armádě a upevňoval si moc. Získal si přízeň obyčejných lidí (rovnost mužů a žen, 8hodinová pracovní doba, měsíční volno v roce atd.) a také udržoval dobré vztahy s USA. Batista se nakonec v roce 1944 z vlády stáhl a vlády se ujala Opravdová kubánská revoluční strana, která byla proti komunistům a odborům. Batista se nakonec ale v roce 1952 vrátil, zrušil ústavu z roku 1940 a navázal lepší vztahy s opozicí. Již v roce 1953 se ale pod vedením Fidela Castra konal převrat, který ovšem nevyšel a 68 povstalců bylo zastřeleno. Po amnestii v roce 1955 byl Fidel Castro propuštěn a od roku 1956 začal vést v pohoří Sierra Maestra partyzánskou válku a díky socialistickému programu si získával i místní obyvatele, kteří byli nespokojení s krutou a zkorumpovanou Batistovou vládou. Po počátečních neúspěších postupně nabírali na síle a povstání se rozšířilo po celé Kubě. 2. ledna 1959 obsadili revolucionáři Havanu a boje skončily jejich vítězstvím. V roce 1959 byla velká část soukromé půdy předána rolníkům a země postupně mířila k socialismu. V roce 1960 odmítly Spojené státy americké koupit nasmlouvané dodávky cukru, na což kubánská vláda reagovala jejich znárodněním a dále podepsáním hospodářské smlouvy se Sovětským svazem.

USA se snažily vyřešit situaci silou, a tak v roce 1961 došlo k vylodění vojsk v Zátoce Sviní, kde byla americká vojska na hlavu poražena a kubánské strany se spojily a prohloubila se spolupráce se Sovětským svazem. USA se Sovětským svazem se nakonec v roce 1962 musely dohodnout, neboť hrozila jaderná válka (Sovětský svaz potvrdil, že nebude budovat raketové základny a USA uznaly Castrovu vládu). Roku 1968 byla omezena tvůrčí svoboda a roku 1971 uzavřeny státní hranice (kvůli zmírnění nepokojů bylo možné zemi opustit v roce 1980 – využilo toho 125 000 Kubánců). Od roku 1989 došlo ke zredukování pomoci ze strany Sovětského svazu Kubě v důsledku jeho postupného rozpadu. Do roku 1993 byla pomoc ze strany nově vzniklého Ruska téměř zastavena.

kvůli krizi v 90. letech byla postižena i doprava – proto se vyráběly tyto velkokapacitní návěsy, které jezdí na Kubě v omezeném počtu dodnes (foto: MCH/2019)

Kuba zažívala velmi špatné časy, neboť nebyl dostatek peněz – vypínání elektřiny, nedostatek paliva a nedostatek spotřebního zboží. Od té doby dochází postupně k rozvoji tržního hospodářství – zejména v oblasti turismu. Zmírněny byly vztahy také k církvi. Po zdravotních problémech v roce 2006 Fidel Castro odešel z většiny svých funkcí, kde ho nahradil jeho bratr Raúl. V roce 2018 byl dosazen Miguel Díaz-Canel, Raúl ale i nadále je v čele Komunistické strany a armády. Od jeho zvolení bylo zlepšeno např. internetové připojení – od prosince 2018 je např. v zemi mobilní internet.

Jazyk:

Na Kubě se mluví španělsky, což může pouze anglicky mluvícím dělat problémy, nicméně díky online překladači, pokud máte zaplacená data, si můžete věc přeložit snadně a dorozumět se. Kubánci totiž často neumí anglicky (pokud se chováte jako obyčejný turista, tj. pohybujete se v turistických lokalitách jako je centrum Havany, Varadero či Trinidad a kupujete v turistických restauracích a hotelích, tak problém nebude), a tak je nutné se s nimi domluvit pouze španělsky a to i u mladých lidí (anglicky umí maximálně 10 % obyvatelstva). Je dobré tak umět, co kolik stojí, číslovky, ubytování, kde se něco nachází apod.

Internet:

Nejlevnějším způsobem, jak se připojit na Kubě k internetu, je pomocí Wi-Fi karet, které vás vyjdou v kamenných prodejnách na 1 CUC (25 Kč) a můžete se připojit na jednu hodinu v parcích či náměstích (seznam míst je na stránce ETESCA nebo i v online mapách). Často tato místa poznáte, neboť uvidíte velké množství lidí na telefonech a také vám budou chtít Kubánci kartu prodat za vyšší cenu. Všechny minuty (60 min na jedné kartě) samozřejmě nemusíte využít najednou, ale klidně po částech.

Od prosince 2018 je možné se na Kubě připojit k mobilnímu internetu, který je dosti slabý, ale připojit se dá, a to i v menších městech. Pokud si potřebujete zařídit mobilní internet, musíte navštívit pobočku ETESCA, která jako jediná zajišťuje mobilní služby, a vystát si frontu. Rozhodně nedoporučujeme si kupovat mobilní připojení od lidí na ulici, kteří Vám mohou dát podobnou nebo i stejnou cenu s tím, že nemusíte čekat frontu (třeba na 20 – 30 minut). Sami jsme se tím napálili a po týdnu nám internet přestal fungovat, a to i za předpokladu, že překupník šel přímo do obchodu ETESCA a tam nám to nastavoval.

Pokud si chcete koupit mobilní internet, musíte si koupit SIM kartu za 10 CUC (250 Kč) a k tomu kredit pro zaktivování internetu, který vás vyjde na 20 CUC (500 Kč) za 0.6 GB, 30 CUC (750 Kč) za 1 GB, 40 CUC (1000 Kč) za 2.5 GB, tj. celkově vás to vyjde na 750 – 1250 Kč v přepočtu. Minimální vložená částka kreditu je 10 CUC. Balíčky jsou na měsíc a aktivace může trvat i 6 hodin.

Měna:

Na Kubě existují dvě měnyCUP (kubánské Peso) a CUC (konvertibilní Peso). CUP je místní měna v přepočtu 1 CUP = 1 Kč a CUC je turistická měna v přepočtu 1 CUC = 25 Kč. Dávejte si určitě pozor, abyste někomu nedali místo třeba 20 CUP 20 CUC, protože bankovky jsou hodně podobné (a i nás chtěl takto jeden Kubánec oklamat). Pokud si chcete vyměnit dolary, eura či jiné bankovky na CUP, tj. na místní měnu, nedivte se, že vám nejdříve všechny bankovky vymění na CUC a až posléze požadované množství CUC na CUP. Rozměnit si můžete bankovky jak ve směnárnách, tak v bankách (kde třeba nesmíte pít či používat mobilní telefon).

Na Kubě si můžete vyměnit peníze i v bankomatech, které jsou rozmístěny po celé Kubě ve městech.

Při nákupu v oficiálních obchodech vám budou vracet, i když platíte v CUPech, peníze v CUCech.

Při jakémkoliv nákupu je velmi žádoucí se ptát, kolik to bude stát, protože Kubánec vás může pěkně obrat, když vidí, že jste turista, ale to se týká zejména taxikářů viz dále. Důležité je se i ptát, jestli chce Kubánec danou věc zaplatit v CUCech nebo CUPech.

Za naši třítýdenní cestu na Kubě jsme utratili asi 130 CUPů, ale za předpokladu, že jsme nejedli, nejezdili a nebyli v hodně turistických oblastech (normální turista se totiž s CUPy opravdu moc nesetká a je dobré zvážit, kolik si jich koupí). Např. já osobně jsem 600 eur (na 19 dní) proměnil na 470 CUCů a 130 CUPů a vše utratil (za celkem dost low-cost cestování). Z CUPů jsme platili místní dopravu a jídlo, z CUCů internet, ubytování, Viazul (turistické autobusy) a taxi.

Jídlo a pití:

Socialistická Kuba je velmi chudá země – zboží je často vyprodané a nebo se stojí dlouhé fronty – v případě jídla na příděl (vajíčka, maso, často i u obyčejných obchodů s potravinami). Na Kubě neexistují žádné velké obchody – jedná se většinou o obchody o velikosti 20 metrů x 20 metrů, kde najdete téměř vždy to stejné jídlo – jeden druh těstovin, jeden druh oleje a octa nebo třeba rajčatového protlaku. Stejně tak u pití naleznete povětšinou obyčejnou neperlivou vodu, pomerančovou, s colovou příchutí, citronovou nebo sodu.

snídaně v Casa particular za 125 Kč – miska ovoce, džus, houska s marmeládou, omeleta (foto: MCH/2019)

Často je problém narazit i na obyčejnou vodu o objemu 1,5 litru, neboť je vyprodaná (někde je možné sehnat i 5litrové). Potom je nutné dojít do fastfoodů, kde ji člověk sežene o něco dráž. Např. voda 1,5 litru stojí jednotně v klasických obchodech 17,5 CUP (0,5 litru 11,5 CUP), zatímco ve fastfoodech ji seženete za 30-50 CUP, stalo se nám i, že stála 70 CUP (v Pinar del Río). Stejně tak plechovka 0,5 litru stojí 11,5 CUP, ale ve fastfoodech může stát i 50 CUP, obvykle tak 25 CUP. Kvůli vysokým teplotám, které se pohybují okolo 30 – 40 stupňů, je voda podávána většinou chlazená, případně Vás na to Kubánec upozorní, že studená není a jestli ji i tak opravdu chcete.

K pití si můžete dát i džus, který se prodává v několika velikostech od malých pitíček po půllitrové či litrové. Nejlevněji ovšem džus seženete za 55 CUP (cca 55 Kč, 1 litr), což je dosti drahé, když v ČR si dáte litrový džus za 20 – 30 Kč, kvalitnější za 40 – 50 Kč. Nicméně i když ne v každém obchodě naleznete např. obyčejnou vodu, jedno máte určitě jisté – vždy tam bude rum. Na ulicích můžete potkat i krámky s pitím, kde vám do plastových kelímků dají led a do toho vám nalijí dle vašeho výběru nějakou sladkou limonádu, která je na sluníčku (ale díky ledu je nápoj opravdu studený). Cena je přibližně 5 CUP.

venkovní stánky s jídlem a pitím (foto: MCH/2019)

S jídlem je to obdobné. Problém je spíš v ranních hodinách, protože většina obchodů je otevřená od 9 hodin. To se týká i fastfoodů, které otvírají většinou v 8 či 9 hodin, nicméně i v malých městech se nám podařilo najíst se třeba v 7 hodin v nějakém z obchůdků, ale je nutné víc hledat. Naopak večer jsou tyto fastfoody většinou otevřeny minimálně do 22 hodin. Zde si můžete dát hlavně Pan con, což jsou housky se sýrem (queso), šunkou (jamón), rybou nebo hamburger (hamburguesa). Obvyklá cena je 5 – 10 CUP, tj. přibližně 5 – 10 Kč. Stejně tak si můžete dát pizzu se šunkou či sýrem, která stojí většinou 5 – 15 CUP. Jedná se o placku, na které máte sýr a šunku (průměr pizzy je asi 20 cm, tj. se jedná o malé pizzy). V Havaně mohou být ceny mírně vyšší – Pan con např. za 10 – 15 CUP, pizza za 10 – 20 CUP. Nutné je si dát pozor na turistické restaurace, kde vám sice dají např. lepší pizzu a možná mírně větší, nicméně místo 20 CUP vás to bude stát 20 CUC, což není v přepočtu 20 Kč, ale asi 500 Kč. Je proto vždy dobré se předem ptát, kolik to stojí (a naučit se španělsky číslovky alespoň od 1 do 20).

Velmi ojediněle se můžete setkat např. i s párkem v rohlíku nebo těstovinami ve fastfoodech, které vás vyjdou opět na cca 5 – 15 CUP. A nebo si můžete dát kuře s rýží (pollo arroz), což vás vyjde většinou na 20 – 30 CUP, tedy velmi levně. Ačkoliv jídlo ve fastfoodech je dosti levné, je třeba brát zřetel i na to, jak je připravováno a že vám může být poté blbě. V případě střevních potíží apod. je možné jíst i suché sušenky, které se prodávají na ulicích – přirovnal bych to např. k Bebe sušenkám v České republice nebo k Esíčkám. Tam vás vyjde menší balení třeba na 5 CUP (asi 125 g) – abyste se toho najedli, tak si musíte koupit tak 3 – 4 balení (nebo si koupit větší, pokud je). V klasických obchodech seženete i různé plněné sušenky (kromě těchto suchých), které jsou ale dosti drahé v porovnání s ostatním jídlem – např. čokoláda vás vyjde na 50 CUP (50 Kč), OREO sušenky na 100 CUP (100 Kč – v ČR za 30 Kč) nebo něco jako v ČR Disco za 40 Kč (u nás za 25 Kč).

prodavač ryb v Cárdenasu (foto: MCH/2019)

Ve velkém najdete i stánky s ovocem, kde naleznete banány, kokosy, rajčata, ananasy, manga, papáji, melouny nebo malé zelené citrony. Ovoce je asi třikrát levnější než u nás. I zmrzlina je levná – kopeček vás vyjde nejčastěji na 2 CUP, někde třeba tři kopečky za 5 CUP. Na výběr jsme viděli pouze vanilkovou, čokoládovou, jahodovou a jednou i pistáciovou příchuť. Většinou mají pouze jeden druh.

Na ulicích potkáte také lidi, které vám za 1 – 5 CUP nabízejí různé drobné jídlo jako jsou oříšky (v bílých papírcích) nebo žvýkačky (vypadají jako pendreky) či jiné zejména sladké jídlo.

Ubytování:

Ubytovat se na Kubě můžete buď v hotelech nebo v Casa particular, což je ubytování u místních. Ubytování stojí přibližně 5 – 30 CUC (tj. za 125 – 750 Kč) v závislosti na tom, kde jste, jak umíte smlouvat, jestli je sezóna nebo kolik vás celkem je. Kromě ubytování si můžete objednat ráno i snídani, která je ale dosti drahá a vyjde vás na 5 CUC (125 Kč) – ve fastfoodech se najíte stejně za 30 – 40 CUP (30 – 40 Kč). Pokud máte objednané ubytování již z ČR, je vhodné si vytisknout nebo ukázat, co jste si objednali. Sami jsme měli případ, kdy jsme snídani zaplatili a tvrdili nám, že ne. Nakonec jsem ukázal papír s rezervací, kde to bylo napsané, že jsme ji platili. K snídani se většinou dává džus, ovoce, vajíčka a nějaká houska s marmeládou apod.

pěkné ubytování i pro děti (foto: MCH/2019)

Pokud se budete chtít ubytovat u místních, v Casa particular, určitě se nebojte, že by pokoj vypadal špatně. Pokoje jsou velmi moderní a často lepší než hotely – většinou se dají přirovnat ke 3-4hvězdičkovému hotelu u nás. Ubytování najdete dle modré kotvy, která visí nebo je namalovaná na dveřích či na zdi. Modře zbarvené jsou ubytování pro turisty, červeně pak pro místní, i když i nám se podařilo se ubytovat u místních. Při každém ubytování od vás budou chtít pas, aby si zapsali na papír, kdo jste.

Cenu ubytování lze dobře smlouvat a zejména v turistických oblastech či větších městech lze zejména v mimosezóně najít velmi příznivé ceny – např. v Havaně, Trnidadu, Santiago de Cuba nebo Cienfuegos jsme platili za ubytování 5 CUC (125 Kč), naopak na Ostrově mládeže za tři lidi 30 CUC (tady jsme totiž nesmlouvali). Např. v Guantánamo se mi podařilo sesmlouvat cenu za jednu osobu z 25 CUC na 15 CUC, a to i třeba v 19 hodin večer. Musíte jen ukázat ubytujícímu, že nesouhlasíte s cenou a odejdete. Stalo se nám i v Las Tunas, že jsme chtěli smlouvat cenu a Kubánec nechtěl zlevnit. Nakonec jsme si na sebe vzali batohy a chtěli odejít, když nakonec slevil – a to i třeba ve 22 hodin.

takto vypadají některé čtvrti v Havaně – na to, že by měla být Havana výkladní skříň Kuby, tak se jedná opravdu o nejvíce znečištěnou a rozpadlou část Kuby (foto: MCH/2019)

Pláže:

Na Kubě se nacházejí krásné písčité pláže. Nejvíce navštěvovanou destinací je Varadero – asi 3 hodiny východně od Havany.

Matanzas (foto: MCH/2019)

Doprava:

Hlavním naším cílem byla doprava, o které budeme více mluvit v dalších článcích, nicméně zde popíšeme, jak doprava na Kubě funguje.

Vybrat si můžete hned z několika druhů dopravy – ať se jedná o taxi, taxicolectivo, místní autobus, turistický autobus nebo třeba vlak. Možné je si i pronajmout vlastní auto, ale to je poměrně drahé. Kromě toho na Kubě potkáte velké množství aut ze 40. a 50. let, ještě z doby, kdy byla Kuba součástí USA. Zároveň tu je i mnoho aut vyrobených v Sovětském svazu. I autobusy jsou na Kubě poměrně staré – většinou z 80., 90. let a 21. století (monopol mají od roku 2008 vozy Yutong z Číny), ale setkat se tu ojediněle můžete i s vozy ze 40., 50. nebo třeba 60. let, např. s legendárními českými autobusy Škoda 706 RTO.

jeden ze tří vozů Škoda 706 RTO v Santo Domingo (foto: MCH/2019)

Asi nejvíce slyšeným slovem na Kubě pro vás bude taxi – taxikáři jsou na Kubě jako mor a pořád vás přesvědčují, abyste s nimi jeli. Ono je to pochopitelné, protože taxikář si za dvě jízdy může vydělat tolik, co obyčejný Kubánec za měsíc. Zejména v turistických oblastech na vás budou taxikáři křičet, jestli nechcete jet taxíkem, budou se s vámi bavit a přesvědčovat vás, kam vás mohou dovézt či se vás ptát, kam vy teď jdete, aby vám mohli nabídnout své služby. My osobně jsme taxislužby využili pouze jednou a to proto, že jsme sami potřebovali se dostat do oblasti, kam bychom se autobusem dostali za delší dobu a zkušenost nás utvrdila v tom, že taxi již na Kubě nepojedeme.

taxi v Havaně (foto: MCH/2019)

Nejdříve nám nabízeli cenu za okruh cca 140 km cca 120 CUC (tj. přes 3000 Kč za 3 lidi), nakonec jsme to usmlouvali na 100 CUC a jeli jsme. Jelikož se ale část silnice upravovala, museli jsme jet objízdnou trasou, která byla asi o 10 km delší a hned po nás chtěl 40 CUC navíc (tj. 1000 Kč), což jsme odmítli a nakonec ukecali na 20 CUC. Kvůli chybě řidiče, který se tam bavil s kolegou, jsme přejeli např. odbočku a jelikož řidič asi 10 minut bloudit a hledat jak se dostat zpět, tak po nás chtěli dalších 10 CUC, což jsme nakonec zcela odmítli, protože jsme opravdu nechtěli platit o 10 CUC navíc za jeho vlastní chybu. Stejně tak za vyfocení autobusu v jedné menší obci chtěl náš taxikář 5 CUC (125 Kč), což jsme také odmítli a řekli, že fotit budeme autobus jen zezadu (a nakonec zadarmo fotili i zpředu). Takže cena nás po smlouvání nakonec nestála prvotních 100 CUC, ale 120 CUC a pokud bychom bývali vůbec nesmlouvali, tak bychom zaplatili 175 CUC, tj. o 75 CUC více, tedy o 1875 Kč, což už je podstatný rozdíl.

turistický kabriolet (foto: MCH/2019)

Abychom ale nemluvili jen o taxi, podíváme se i na další druhy dopravy. Další z možností je taxicolectivo, což je auto nebo dodávka předělaná na autobus pro cca 9 – 40 osob, která vozí lidi po určité trase za stanovenou cenu. Problém tu je ten, že nevíte, kdy dodávka pojede, neboť řidič čeká, až se celý vůz naplní, takže můžete čekat 10 minut, ale i hodinu či dvě. Tato možnost je ale výrazně levnější než taxi nebo Viazul (např. mezi Havanou a Pinar del Río jezdí taxi za 80 CUC (sám) či 20 CUC (když jedou 4 lidi), Viazul za 13 CUC a taxicolectivo za 4-8 CUC (resp. za 105 CUP). Nebo např. mezi Bayamo a Havanou můžete jet Viazulem za 45 CUC, taxicolectivo za 14 CUC.

Další z možností je již zmíněný Viazul, což je autobus pouze pro turisty a můžete si jej buď 14 dní předem objednat přes internet nebo hodinu či den předem (lepší je přijít dřív, neboť si vás mohou zapsat na seznam, kdo požádal o rezervaci dříve a pak hodinu předem přijít si tu jízdenku koupit) na autobusovém nádraží a čekat, jestli bude místo. V mimosezóně, tj. např. květen, červen nebo září, říjen problém s místem tak závažný není, ale jindy je lepší mít jízdenku rezervovanou a před odjezdem rezervaci proměnit na jízdenku. Autobus Viazul může také nabrat zpoždění, třeba i hodinu, a tak je dobré s tím počítat. Určitě je dobré, pokud máte rezervaci, být na zastávce minimálně 30 minut předem. Pro ty, co jízdenku rezervovanou nemají, je vhodné doplnit, že pokud autobus přijede a vy nemáte ještě koupenou jízdenku, protože je prostě dlouhá fronta, tak řidič dojde do kanceláře Viazulu a vyřídí všechny objednávky zrychleně těm, kteří potřebují s tím autobusem jet, takže se nebojte, že by vám autobus ujel – jedině pokud by byl plný. Během oběda autobus také tak na 45 – 60 minut zastavuje mimo města, takže se nelekejte. Turisti si totiž dají oběd a udělají tak tržbu nějakému místnímu z prodejců. Ceny jsou většinou vyšší, ale nemusí být vždy turistické.

i koně jsou nedílnou součástí dopravy (foto: MCH/2019)

Další možností jsou místní autobusy. Do těch je turistům oficiálně přístup zakázán, ale pokud nastoupíte na nějaké odlehlejší zastávce do autobusu nebo náklaďáčku a nebudete mluvit a jen dáte peníze (cena je jednotná a jízdenka stojí 1 CUP), řidič vás pustí. Horší je situace na nádražích, ale i tam se do místních autobusů většinou dostanete. Větší problém je se dostat do autobusů Omnibus Nacionale, dříve Astro, což jsou autobusy podobné Viazulu, které spojují různá města a cena je různá. Jízdenku je nutné si koupit předem a prokázat se kubánskou občankou. Občas se to dá obejít (výhoda je umět španělsky, což jsme my neuměli) a podplatit řidiče, aby vás pustil. I tak zaplatíte méně než kdybyste jeli Viazulem (např. jízdenka z Matanzas do Cienfuegos stojí Viazulem 22 CUC, místním dálkovým autobusem jsem platil jen 5 CUC). Osobně se nám povedlo jet Omnibus Nacionale celkem 3x a to dvakrát po dohodě s řidičem a jednou po dohodě s dispečerem, ale určitě se na to nespoléhejte, nicméně je to možné zkusit, pokud Viazul zrovna nejede a potřebujete se někam co nejdříve dostat nebo nechcete čekat. U nás byla šance, že nás pustí do autobusu, tak 20 %. I tyto místní dálkové autobusy berou jen na sezení.

turistický autobus v Ciego de Ávila (foto: MCH/2019)

Nutné je ještě podotknout, že obyčejné místní autobusy jsou velmi narvané a když říkám narvané, tak tím myslím opravdu hodně narvané. Často se do autobusu lidé nevejdou (např. do autobusu o délce 8 metrů se vejde přes 60 Kubánců) a musejí čekat na další autobus, nicméně narozdíl od taxíku jsou přibližně 100-1000x levnější. Např. cesta taxi z letiště v Havaně do centra vás vyjde na 25 CUC, což je 625 Kč, autobusem nebo vlakem stojí 1 CUP, tj. 1 Kč.

místní železniční doprava od nádraží San Luis Combinado do San Luis, který je od hlavního nádraží v polích (kam jezdí vlaky na Havanu a Santiago) vzdálený asi 2 km (foto: MCH/2019)

Poslední možností je vlak, kterým mohou jet i turisté. Nejvíce používanou tratí je ta z Havany do Santiaga, ale na Kubě naleznete tratí mnohem více. Tyto tratě ale nebývají vždy provozní a ne vždy všechny vlaky v jízdním řádu na nádraží jezdí. Proto je dobré se vždy zeptat, jestli daný vlak jede a jestli náhodou nejezdí třeba jednou za 3 dny. Na většině tratí jezdí 1-2 páry vlaků denně.  většinou na 7 tam a v 18 hodin zpět. Lístek stojí jako u autobusů 1 CUP, tedy jen 1 Kč. Vlaky jsou dost pomalé a často i pomalejší než autobusy, ale za zážitek určitě stojí jednou zkusit jet.

svoz zaměstnanců v Pinar del Río (foto: MCH/2019)

Za celou naši cestu se nám podařilo vždy se dostat tam, kam jsme potřebovali, a to jsme neměli auto a taxi jsme použili pouze jednou. Ačkoliv se z ostatních recenzí na internetu může zdát, že veřejnou dopravou se na Kubě nedá moc dostat, tak pokud si dáte tu práci najít, odkud vám autobus či vlak jede a v kolik, vyjde vás to mnohem levněji než jezdit taxíkem nebo si půjčovat drahé auto.

svozový autobus z Československa v Holguínu (foto: MCH/2019)

Budeme rádi, pokud vám tyto informace usnadní cestování na Kubě a pokud se s námi podělíte o vaše zážitky a názory. Během následujících měsíců pro vás chystáme články z různých měst na Kubě, zaměřené především na dopravu, ale nejen tu.

jako kdyby se člověk vrátil o 100 či 200 let zpátky… (foto: MCH/2019)

Fotky z naší cesty po Kubě můžete vidět na Instagramu pod hashtagem #trambusnakube.

Autor: Martin Chour
Zveřejněno: 15. 7. 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *