Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny, lze zcela jednoznačně doporučit k návštěvě každému šotoušovi, který má v oblibě starší dopravní prostředky. Můžete se zde projet třeba starými tramvajemi typu K2 v různých nátěrech, vídeňskými červenými tramvajemi, i vozy, které sloužívaly v tureckých městech, zajímavé jsou také různorodé autobusy i trolejbusy, často v původních nátěrech například původem ze Ženevy.
Tramvajová linka 2 směr Baščaršija v nástupní zastávce Čengić Vila. (foto: OK)
Cesta do Sarajeva
Když budete chtít do tohoto šotoráje zavítat, narazíte jako první na problém s překonáním vzdálenosti cca 750 km od Prahy vzdušnou čarou. Asi nejlepší způsob, byť ne nejlevnější, je využít z Vídně do Sarajeva letadlo a z Prahy do Vídně dojet autobusem či vlakem. Samozřejmě lze celou vzdálenost překonat po zemi, avšak ani to nepůjde bez přestupu a pravděpodobně strávíte na cestě den a noc. Asi nejlepší je dostat se nejprve do Zagrebu, odkud v případě zájmu o rychlejší cestu můžete využít dále do Sarajeva autobus. Když už ale pojedete za šotozážitky, je lepší zvolit pro cestu ze Zagrebu do Sarajeva železnici. Cesta vlakem na této trase trvá 8 hodin, pokud vlaky vůbec budou v provozu, ale sama o sobě musí stát za to.
Trolejbus v původním ženevském nátěru na lince 103 odjíždí ze zastávky Drvenija směrem ke své konečné na Trgu Austrije. (foto: OK)
Pokud přeci jen zvolíte leteckou dopravu, otevře se otázka cesty ze sarajevského letiště. Na zastávce před letištěm zastavuje několik autobusových linek do okolí, vyrážejících od tramvajové konečné Ilidža, avšak ve velmi chabých intervalech. Každou půlhodinku pak jezdí linka 36 ukončená jednosměrným objezdem v přilehlé čtvrti Aerodromsko naselje, jež navazuje na tramvaj v zastávce Nedžarići. Vzhledem ke způsobu trasování zde zastavuje pouze směrem z centra, takže si cestující v opačném směru maličko zakličkuje. Nejlepším způsobem dopravy z letiště pak je projít cca 900 m klidnou čtvrtí na zastávku Dobrinja škola, odkud jezdí trolejbusové linky 103 na Trg Austrije, případně 107 na Jezera, přičemž první jmenovaná má velice příjemné intervaly a dá se spolu s tramvajovou linkou 3 označit za jednu z páteří sarajevské MHD. Sarajevo není příliš drahé město, osobně se mi podařilo sehnat ubytování ve velmi dobrém apartmánu v centru za 20 €/noc. Takže se určitě vyplatí po absolvování takové cesty zůstat tu déle a poznat nejen Sarajevo, ale i další místa, důkladněji. Pokud máte chuť se více projet železnicí, rozhodně zajeďte také do centra Hercegoviny – Mostaru, který je velkým turistickým lákadlem.
Tramvaj Satra na páteřní lince 3 projíždí přes křižovatku s odbočkou k nádraží, směřujíc na Ilidžu. (foto: OK)
MHD v Sarajevu
Systém městské dopravy v Sarajevu tvoří tramvaje, trolejbusy, autobusy a mikrobusy. Jednotlivé jízdenky na tramvaje a trolejbusy se prodávají v trafikách, případně ve vozidlech s mírnou přirážkou, a je třeba dávat si pozor, že jednotlivé jízdenky jsou pro každý druh dopravy řešené různě, a proto nelze použít třeba jízdenku z trolejbusu v tramvaji. Jízdenka pro jednu jízdu stojí při zakoupení v trafice nebo v autobuse pro každý druh dopravy 1,60 KM, tj. přibližně 21 Kč. V tramvajích se používají magnetické jízdenky podobně jako třeba v některých chorvatských městech, díky čemuž je možné zakoupit i jízdenku pro více jízd, která se však cenově moc nevyplatí. Mnohem lepší je sehnat celodenní nebo desetidenní jízdenku, jež navíc platí na všechny druhy dopravy. Jednodenní jízdenka stojí 5,30 KM, tedy cca 70 Kč. Její sehnání však bylo poměrně obtížné, dokonce mnoho místních ani neví o její existenci. Zakoupit tyto jízdenky je možné pouze v kioscích dopravního podniku (GRAS), které jsou zpravidla umístěny přímo u přístřešků zastávek MHD a alespoň po tramvajové síti jich není málo. Mají však otevřeno pouze ve všední dny od 5:30 do 13:30 (a nějakou chvíli i v sobotu), pak už si tyto typy jízdenek prostě nekoupíte.
Plán sítě tramvají, trolejbusů a autobusů (zdroj: visitsarajevo.ba)
Tramvaje
První tramvajová trať byla v Sarajevu zprovozněna již v roce 1885, tehdy ještě s koněspřežným pohonem, a v délce 3,1 km vedla od dnešní ekonomické fakulty přes čtvrť Marijin Dvor k železniční stanici. I eletrizacace se zde tramvaje dočkaly velmi brzy: po pouhých deseti letech provozu, tedy v r. 1895. Elektrický provoz tramvají zde byl totiž testován pro jeho zamýšlené zavedení ve Vídni, které se začalo realizovat až v roce 1897. Sarajevské tramvajové tratě měly zpočátku rozchod 760 mm, stejně jako bosenské železnice. K přebudování na standardní rozchod 1435 mm došlo až v roce 1960.
Typické pro Sarajevo jsou tramvaje typu K2. Zde na lince 3 směr Ilidža projíždějíc vnitřkem tramvajové smyčky Čengić Vila. (foto: OK)
Dnešní tramvajovou síť v Sarajevu tvoří vlastně jedna dlouhá trať z centra do zastávky Ilidža s krátkou odbočkou k nádraží. V centru tramvaje jezdí jednosměrným objezdem kolem historického jádra, centrální zastávka se jmenuje Baščaršija. Linkové vedení tramvají tvoří přímo extrémní příklad rozvětveného systému, protože na takovouto síť se podařilo umístit celých 6 linek, přičemž linka 3 je páteřní, s nejkratším intervalem, jezdíc z centra do Ilidže, linky 1 a 4 jsou vedeny k železniční stanici (každá z opačného konce hlavní trati) a ostatní linky se liší místem ukončení. Dlužno dodat, že třeba linky 5 a 6 jsem během své návštěvy vůbec nezahlédl.
Na lince 4 od nádraží do Ilidže lze nejčastěji potkat tramvajky vídeňského typu. Zde u obratiště Čengić Vila při cesta směr Ilidža. (foto: OK)
Trolejbusy
Trolejbusy zde začaly jezdit v roce 1984. Síť trolejbusové dopravy zahrnuje tři hlavní větve – ta centrální končí v zastávce Trg Austrije, všechny se setkávají u mostu ve čtvrti Skenderija na pomezí starého a nového centra; nejdelší větev vede k jihozápadu do čtvrti Dobrinja; třetí z nich překračuje řeku Miljacku a stoupá na Jezera; tyto tři větve doplňuje ještě odbočka sídlištními ulicemi do zastávky Otoka, kde se znovu přibližuje k tramvajové trati. Linkové vedení trolejbusů je rovněž pojato jako rozvětvený systém, byť ne v tak extrémní podobě jako u tramvají. Páteřní linka 103 vede z Trgu Austrije do Dobrinje, kde ji doplňuje linka 107 spojující Dobrinju a Jezero; linka 101 jezdí z Trgu Austrije na Otoku a 102 z Jezera na Otoku, dále existuje linka 104 Trg Austrije – Alipašino Polje (na opačné straně sídliště než tramvajová zastávka), tedy zkrácená verze linky 103, a poslední linka 105 v trase Dobrinja – Otoka, kde by však bylo možná lepší nechat spojení na autobusových linkách. Rozumně bylo vynecháno přímé spojení Jezero – Trg Austrije, které je možné řešit komfortním přestupem na tramvaj, případně na další trolejbusové linky.
Trolejbusová linka 103 v ulici Hamdije Kreševljakovića směřuje ke konečné zastávce Trg Austrije.
(foto: OK)
Autobusy
Poměrně rozvětvený systém tvoří také síť autobusů a mikrobusů, které mají navíc nezřídka docela dlouhé intervaly. Není proto divu, že zatímco tramvaje a trolejbusy, zejména pak často jezdící páteřní linky 3 a 103, jsou poměrně hodně vytížené, současně jezdí po městě řada většinou skoro prázdných autobusů, mnohdy v kloubovém provedení. Autobusové linky alespoň většinou své drážní kolegy úplně nedublují, ale navazují zejména na tramvaje ve významných zastávkách. Několik linek provozovaných moderními autobusy jezdí dokonce do historického centra, kde končí přímo na trgu Oslobođenja. Docela velký přestupní uzel se nachází například u tramvajové konečné Ilidža; i díky němu jsou tramvaje celkem obsazené po celé trase.
Skupina moderních autobusů v centrální zastávce na trgu Oslobođenja, v pozadí s ortodoxním chrámem. (foto: OK)
A kde je jízdní řád?
Přehlednost dopravního systému v Sarajevu je i kvůli použití rozvětveného linkového vedení poměrně špatná. Celou situaci zhoršuje fakt, že snad nikde po celém městě nenajdete jízdní řád, a někdy je problém zjistit i to, kde přesně zastavuje konkrétní linka. V době mojí návštěvy navíc dlouhodobě nefungoval web dopravního podniku GRAS, takže se mi veškeré informace zjišťovaly velmi obtížně. Kupodivu jsem zjistil, že kompletní JŘ sarajevské MHD znají Google maps, ačkoliv nevím, zda se spoléhat na jejich úplnou aktuálnost. Ani když stránky dopravce fungují, není snadné z nich zjistit kompletní informace. Jak je bohužel zvykem v celé bývalé Jugoslávii, místo jízdních řádů najdete na stránkách pouze odjezdy z výchozích zastávek, a přehlednost stránek, fungujících navíc pouze v bosenštině, není zrovna ideální. A proto, ačkoliv město platí na MHD nepochybně poměrně hodně peněz, v ulicích jsou vidět spoje tramvají, trolejbusů, autobusů i mikrobusů, není městská doprava vyjma páteřních tras příliš využívaná.
Autobus původem z Istanbulu na lince 36 projíždí kolem sarajevského letiště. (foto: OK)
Stále je co zlepšovat…
Přestože se jedná o půlmilionové město se slušnou sítí dopravní infrastruktury, jsou ulice plné osobních aut, které jím jezdí v hustém proudu, a parkují doslova kde se dá. Přitom s trochou snahy by Sarajevo mohlo mít se stávajícími náklady kvalitní systém veřejné dopravy, který by část osobních aut z centra vytlačil. Pro začátek by stačilo umístit na všechny zastávky i na web kvalitní jízdní řády a na významná místa také plánky linkového vedení, stanovit přiměřené jízdní doby, aby byl jízdní řád pokud možno spolehlivý, zavést plně přestupní tarif a více propagovat možnosti předplatních i krátkodobých časových jízdenek, které by měly být dostupnější. Pak bych se zabýval možností optimalizace samotného dopravního systému, aby bylo možné se zachováním nákladů nabídnout zajímavější spojení i lidem z okrajových částí města a využít volnou kapacitu stávajících autobusů.
Zveřejněno: 19. 5. 2018
Autoři: Ondřej Kališ, Jan Horák
[print_gllr id=53968]